VA Naruby 1

12. Je to realita?

DIMITRIE POHLED.

Když nás Rose doprovodí na kolej a my vejdeme do pokoje, tak Ivan se pořád na mě culí, jak měsíček na hnoji už to nemůžu vydržet a do hlavy se mu bezdůvodně dívat nechci."Co je wole?" Sdělím mu a křením se na něho.Ivan jen zakroutí hlavou a pořad se mi směje. "No co, ty povídej ne?" řekne mi se smíchem.O čem to sakra mluví? "A co jako?" Nechápavě se na něho podívám"Ale nedělej se." Zazubí se na mě provokačně. "Víš moc dobře o čem mluvím." Dořekne a sedne si na židli."No já myslím, že ne," Prozradím rozhodným hlasem a odvrátím hlavu, aby neviděl, jak se červenám."Mluvím o Rose, blbe." Poví a zakryje si rukou pusu a potlačuje další výbuch smíchu."HM a co s ní je?" Zeptám se nechápavě. Proč, ať přestane a na nic se mě neptá, jinak to pozná. Prosím Ivane, nech toho. Posílám mu tichou žádost v duchu."No co asi. Ptám se na to, jak líbá?" Optá se mě na férovku a zadívá se mi do očí."Jako každá baba dobře" řeknu nezaujatě. Proboha já to věděl, on bude tak dlouho rejpat, dokud to zemně nedostane. "Hele Ivane, že ty si to udělal naschvál?" Tahle myšlenka mě hlodala celý večerIvan se jen ušklíbne a rozesměje. "No a?" řekne jen a rozhodí rukama. "Naštvala mě, tak doufám, že si to užila. Tak povídej?" Požádá mě. A mě vystoupne žilka na krku."Ivane Zeklosi, ty se mě jenom zdáš. Tak ona tě naštvala, ale vybíjíš si to na mě? A to si říkáš nej kámoš, to ti pěkně děkuji. Ale jo čéče líbá dobře." Odvrátím od něho hlavu a vzpomínám, když se naše rty spojily v jedno a já cítil ty jiskry, jako kdyby mě k ní přitahovalo snad sto magnetu. Nemůžu se dočkat, až zase bude trénink.Podívá se na mě a ušklíbne se. "No a? Ale užil sis to. A podle toho co cítím víc než to." Řekne a zadívá se na mě. Můžu hádat, pozoruje opět moji auru."Ale Tasha vypadala, jako by se jí chystala zabít." Sdělí mi přemýšlivě a odvrátí konečně od mě zrak."Ale já Tashu nechci, je to jenom kamarádka! Nevím, co s tím všichni máte! Prostě jako baba mě nepřitahuje!" Naznačím naštvaným tónem, už mě nebaví jak furt Tasha sem, Tasha tam."Klid já to vím. Víc než kdo jiný." Odpoví na svojí obranu. "A co Rose?" Zeptá se a já se na něj podívám nechápavě. "Tu chceš?" Dopoví, ale co já vlastně chci?"Ivane," zahřmím pobaveně. "Vždyť je starší. A určitě by neměla zájem o mě, jsem jenom novic a ona už strážkyně, ale ano libí se mi a to je divné," začnu nad tím přemýšlet, že se mi vlastně žádná baba ještě nelíbila. A přijde ona a moje sebeovládání je pryč."Ale prosím tě, jen o 4 roky to je toho." Poví a zakroutí hlavou. A podá mi lahev vodky. Povzdechnu si a napiju se. "Proč když může spát se starším o 15 let, tak proč by nemohla s mladším." vezme si ode mě lahev a napije se. Proč on vlastně pořád pije ten alkohol?"Jak to myslíš, že může spát o 15 let starším?" Podívám se na něho a trochu se přimračím.Kouká na mě pobaveně. "Copak to nevíš? Vždyť je to žhavé téma u strážců." řekne pobaveně a položí láhev na noční stolek."Ne a co?" Nechápu, o čem to mluví. Proč vždy musím být ten poslední, co se to dozví."Počkej, ty vážně nevíš, proč nás Artur dnes nachytal." Otáže se a otočí se na mě."Ne tak povídej, a nenapínej má to něco společného s Rose jak jí sjel jako malou holku?" Optám se nedočkavosti. Konečně se dozvím co to je."No tak, jestli si rádi hrají po nocích na tatínka a zlobivou dcerunku proti gustu žádný vid." Zachechtá se."To chceš říct, že Rose a Arthur spolu chodí?" Ani se nedivím, ona je sexy bohyně a on je chlap. Pomyslím si, přitom se s mračením koukám z okna. Mohl jsem to tušit."No všichni strážci to rozebírají." Řekne a znova se posadí na postel. "I když teda nevím, podle její aury po tom co s ním byla na chodbě, by mohla vraždit. Když odcházela tak měla jemně narůžovělou auru, a když přišla tak měla úplně černou." Prozradí a promne si kořen nosu, jak přemýšlí."No já osobně bych se jí bál. Ještě jsem ji neviděl naštvanou, a myslím, že ani nechci. Počkej, ty si řekl narůžovělou. Co to znamená?" Dotážu se ho překvapeně. Vím, že on je v čtení aur velmi dobrý, ale tuhle auru mi ještě nikdy neřekl.Pokrčí rameny. "No tak bylo to něco mezi rozpaky a takové mírné lásky." Sdělí mi a zadívá se na strop. "Ale to bylo předtím, než Artur vlezl do dveří" Domluví a svalí se na postel a otočí se ke mně bokem." Po-po-počkej rozpaky. Myslíš ze mě?" Ano teď si asi hodně fandím, ale co já po ní šílím tak potřebuji zvednout sebevědomí."No já se s ní nelíbal." Rozesměje se moji naivitě. "Ale co sem si všimnul má v sobě nějaké šedivé linie, což nevěstí nikdy nic dobrého." Řekne a projede si rukou své vlasy."A co znamenají?" Nikdy jsme spolu o aurách moc nemluvily, je to pro mě jak španělská vesnice. Ale tohle mě zrovna zajímá. Ona mě zajímá."No bolest, smutek, zoufalství, ale to nejhorší vinu." Řekne přemýšlivě a koukne se mi do očí.Ach, jak rád bych ji pomohl. Jen ten polibek ve mě vyvolat takovou touhu po dalším. Jemně si přejedu při té vzpomínce přes rty, když zaslechnu Ivanův smích. "Chlape, ty ses zamiloval, náš nedobytný Dimka je v tom až po uši." řekne se smíchem a radši uteče do koupelny.Chvíli se tam řehoní a pak se vrátí za mnou. "Tak povídej, co bude první krok?" Optá se mě a přátelsky mě poplácá po rameni."NIC!," Zavrčím a radši zapadnu do koupelny. Když odtamtud vyjdu, Ivan stále stojí pořád na stejném místě. "No tak chlape nenech se prosit." Začíná mě pěkně štvát. "Ivane, radši zhasni a pojď spát. Nechci se o tom bavit, " Požádám naštvaně a zalezu do postele."Ale no tak přece nechceš si jí nechat proklouznout mezi prsty. Vždyť jste oba stejný." Dořekne a rozsvítí světlo."Ivane a dost," zachechtám se, ten kluk je hrozný, ale já ho i přesto mám rád. Kdysi mi zachránil život a já slíbil, že ho za každou cenu ochráním."A jdeme spát, zítra si o tom promluvíme" Sdělím rozhodným tónem. A počkám, až ulehne také.