VA Naruby 1

20. (2/2) Vše zlé se v dobré obrátí

Pohled DIMITRIE

Sedíme nad hromadou spisu, které jsme získali díky Ivanovi. Nelíbilo se mi to ze začátku, že musel ovlivnit éterem sekretářku, ale jinak by jsme to nezískali.Arthur Schonenberg hlavní strážce Akademie. Otevírám spis a začnu číst zápisy od doby co byl na škole. Hledáme něco málo přes hodinu. Když najednou Lissa vyjekne."Mám to," Vykřikne náhle a všichni stočíme pohled na ní. "Říkali jste, že hledáme usedlost Arthura v okolí. A jednu sem tady našla. Je to jeho sídlo někde v lesích Baie." Sdělí a zesmutní. "Ale píše se, že nikdo neví, kde to je," dořekne a já zavrčím."No to je pěkné Liss, teď jen musíme najít kde to muže být, nebo musíme najít někoho, kdo zná tyhle lesy nejlépe." Domluvím a všichni začneme přemýšlet. Plácnu se do čela, proč mě to nenapadlo hned. " Yeva," zašeptám nahlas, Lissa se na mě podívá zmateně a kluci hned pochopí, co myslím."Jasně Yeva, ta to zná nejlépe." Řekne Ivan. Postavím se na nohy a podívám se na svoje členy pátracího týmu."Jedeme do Baie. Sbalte si věci, za třicet minut odjíždíme." Jak to dořeknu Liss a Christian, odcházejí si sbalit. Ivan se na mě zadívá. "Takže Baia, dlouho jsme tam nebyli, bude dobré zase vidět tvojí rodinu." Poví a já ho obdařím ze svých polovičních úsměvu radosti."To ano," prozradím a začnu se opět věnovat balení.Za třicet minut se setkáváme opět u mě v pokoji. "Takže vážení jste připravení." Optám se a pak se otočím na Liss."Liss a Ivane vy se budete držet spíše vedle mě. A ty Christiane, využíváš oheň, ty půjdeš vedle Lissy. Je vše jasné?" Zeptám se a čekám, co odpoví. "Jasně," řeknou sborově. "Ještě nějaké otázky?" Dotážu se všech a zadívám se na Lissu."Jo jen." Začne Lissa. "Co budeme dělat, jestli tam nejsou?" Optá se mě se smutkem v hlase."Tak i kdyby jsme měli prohledat celou Baiu, tak to uděláme, a hlavně kam by šel? Nemá kam jinam jít. Než do sídla, kde nikdo neví kde je, dokonalá skrýš," Domluvím a čekám, jestli ještě něco.Lissa si povzdechne. "Tak fajn." A Christian jí obejme. "Neboj, bude to v pořádku." Políbí ji do vlasů. "Tak půjdeme, než nás někdo chytí?" Rozkážu a vydáváme se na cestu.Ze školy se dostáváme za pomoci Ivana a Lissy, kteří použijí éter na strážné, aby nás pustili. Odcházíme a jdeme několik kilometru, než dojdeme na zastávku.Musíme deset minut čekat, než přijede autobus, který nás odveze do Baie. Zrovna řešíme strategii, když uvidíme autobus, který se k nám blíži. zastaví a my nastoupíme. Jedeme snad hodinu a půl, když konečně dorazíme do našeho cíle."Kam vlastně jdeme." Optá se Lissa a Ivan se s úsměvem na mě podívá. "Jdeme navštívit mojí rodinu," prozradím a úsměv mám pořád na tváři. Blížíme se před náš dům, když Ivan zpozorní a podívá se na mě."Hele Dimko, kdo na nás čeká," vyhrkne Ivan a ukáže na osobu před domem. "Babuška Yeva," řeknu a usměju se na ní. "Gde ty byl tak dolgo" optá se mě babuška a podívá se na ostatní. Ukáže rukou na dveře a vchází do nich. Vejdu první a zamnou ostatní."Dimko," zařve na mě malá Vita, která mě přijde pozdravit. "Mamuška," pozdravím mamku, která se na nás všechny usmívá. Pohledem vyhledám Yevu, "Babuška musíme s tebou mluvit," naznačím jí s naléhavosti v hlase.Na mě se stále ani nepodívá a stále sleduje Lissu. "Já vím, pojďte do tvého pokoje Dimko," sdělí a odchází po schodech nahoru.LIssa se na mě podívá a pak se otočí na Christiana. "Jeho babička mi nahání husí kůži." Šeptne mu a Ivan s Christianem se rozesmějí. "JO to nejsi sama." Poví Christian a pak odcházíme za babičkou do mého pokoje."Hledáte něco, co jste ztratili? A je to žena," vysloví a zadívá se na Lissu, která překvapeně na ní kouká."Jak to víte?" Zeptá se Lissa šokovaně."Já vím, mnoho věci děvuška." Prozradí Yeva a zadívá se na mě. "Babuška, hledáme staré a opuštěné sídlo v lesích?" řeknu a zadívám se na ní."A hodně to spěchá." Vychrlí Lissa. "Lisso." Řekne mírně Christian a obejme jí. "To bude v pořádku." Šepte jí Christian do ucha. "CCC jak to může byt v pořádku sakra!!!" Vykřikne Lissa. Ivan se na mě podívá a v mé mysli, řekne jen TMA ..Podívám se na Ivana, "vyléč jí," rozhodnu a podívám se na babušku. "Yevo prosím," poprosím a podívám se na Yevu, která zavře oči a jakoby sebou trochu cuká. Zadívá se mi do oči. Běžte k jeskyni u řeky a tam se dejte po cestě vpravo, jdete tak dva kilometry a za kopcem najdete to sídlo, ale spěchejte, ta žena nemá už moc času." Řekne a postaví se, vždy je z tohohle unavená, nikdy nepochopím co to má za moc. "Dimko," zašeptá a já se na ní otočím. "Dávejte si pozor na červenookého hada," sdělí a odejde z místnosti."Takže odcházíme vážení," rozkážu a sejdu schody. "Dimko," vyhrkne mamuška a podívá se na mě nesouhlasně. "Kam chcete jít, bez toho, abyste se najedli." Jídlo tak na tohle jsme opravdu zapomněli."Mamuška, ty jsi poklad," přijdu k ní a vlípnu jí pusu na tvář. Všichni odcházíme do kuchyně, kde na nás čekají talíře s chleby a sklenici mlíka.Vezmu své dva namazané krajíce chleba a přiložím je k sobě.Když se konečně posilníme a vezmeme si sebou piti do lahví, které nám připraví mamuška, odcházíme z domu.Jdeme dvě hodiny, až dojdeme v lese k jeskyni u řeky. Tam si na chvilku odpočineme hlavně morojové a Lissa a za pět minut opět vyrážíme."Co budeme dělat, až se tam dostaneme?" Optá se mě Lissa. "Hele co tvoje babička říkala o tom hadovi?" Zeptá se mě Christian."Liss ty a Ivan zůstanete venku, najdeme tam přijatelné místo pro vás a vy budete hlídat, aby nikdo neutekl, a kdyby ano, ovlivníte ho éterem. Jasné," Požádám je a oni kývnou na souhlas, dobře vědí, že dovnitř nemůžou. Zadívám se na Christiana. Ten had co říkala babuška, na to nemůžu přijít. Dávej si pozor na červenookého hada. "Co to může být?" Vyslovím a všichni přemýšlíme. "Nic, jdeme" rozkážu a postavím se na nohy. Další 3 hodiny, když za kopcem uvidíme mohutné sídlo a automobil Arthura tak se podívám na Lissu. "Jsou tady" povím tichým hlasem a blížíme se blíž k nim."Tak na co čekáme." Vykřikne a chce běžet dolů, ale já jí chytnu za ruku. "Co to děláš, musíme jít!!" vykřikne na mě."Liss, " zašeptá bolestně Christian, vezme si jí od mne a podívá se jí do očí. "Kdyby jsme tam začali utíkat, jen by jsme na sebe upozornili a oni by jí mohli ublížit, dřív než se tam dostaneme. Musíme opatrně, můžou mít tady i nějaké pasti." Prozradí Christian, a Lissa svěsí hlavu. "Promiň " zašeptá a dívá se na mě provinile. Kývnu hlavou a rukou naznačím, ať jdou za mnou. Stojíme už kousek od hlavních dveří. Jsme schovaní za křovím zahrady. Podívám se na ně. "Počkejte tady, jdu si obhlédnout okolo domu, jestli tady není jiná cesta," sdělím a odcházím od nich.Sem tak v půlce domu, když uslyším křičení Arthura, ale je nějaké jiné takové hlubší. "Ty děvko" a pak uslyším ránu. Sakra nemáme moc času. Oběhnuto a divám se všude, jestli tady něco není. Vidím první patro otevřené okno. Nakouknu tam a je to pokoj. Sem na straně kde na mě vidí dobře i ostatní. Naznačím, aby za mnou přiběhli.Ivan s Christianem a LIssou přiběhnou ihned za mnou. "Co se děje?" Optá se mě Christian. A pak znovu uslyšíme Rosin bolestivý křik."Půjdeme dovnitř a vy zůstanete tady v místnosti, Christiane ty je budeš hlídat a na cokoliv zaútočíš ohněm, je to jasné?" Zeptám se ho a dívám se mu do očí, aby pochopil, že tohle je velice vážné, když tady s nimi nemůžu zůstat.Všichni přikývnou. "Dobře." Přikývne Christian. Podívá se na mě a Ivana. "Hlavně dávej na sebe pozor." Poprosí a potřese si semnou rukou. Fajn. Tak jdeme na to. "Hlavně pozor nevíme, co Artur dokáže:" řekne Ivana a v hlavě se mi rozezní jeho hlas a't na sebe dávám pozor, že mě nechce ztratit."Jistě," zašklebím se na něho. " Já se o sebe postarám, ale vy tři na sebe dávejte pozor a nedělejte ze sebe hrdiny," požádám je a odcházím od nich, jdu halou přes schody nahoru, odkud slyším hluk, přicházím k velkým dveřím a pomalu je otevírám, slyším Arthura a Rose, jak na něho křičí. Stojím v rohu a vidím Arthura, který momentálně stojí u okna a kouká na nebe. "Navždy budeš moje družka" vysloví hrubě a na chvilku se na ní otočí. No sakra červený oči a bledá kůže on je strigoj. Tak tohle myslela červenookým hadem Yeva. Pomyslím si v duchu. Ale já tady nemám nic, abych zlikvidoval strigoje, jen menší nožík. Zatím co přemýšlím, jak ho dostat postřehne mě Rose a vytřeští oči a kývá hlavou na nesouhlas. Všimnu si, že z očí jí začínají téct slzy. Přiblížím se k ní po zemi a snažím se nedělat žádný hluk. "Vždy budeš moje, už brzy budeš znovuzrozená." řekne Arthur, a když už sem začnu, otevírat nožík udělá hluk, který přiláká Arthura, rychle se otočí. "TY" zařve a já rychle rozřežu Roseniny provazy, ale to je vše co stihnu. Rychlosti se ke mně dostane a chytne pod krkem.Hodí mě proti zdi a podívá se na Rose. "Nikam neodcházej, ty si mé hlavní číslo" řekne jí a vrátí se ke mně, snažím se rozdávat chvaty co mě naučila Rose a chvilku jsme vyrovnaní, ale on je novorozený a má větší silu. Opět letím na druhy konec místnosti a slyším křupnutí a tupou bolest hlavy. Sakra. Protřepu hlavou a narovnám se, "ty hajzle" vykřiknu a podívám se na Rose. Je vyčerpaná a ztratila mnoho krve. Arthur se zasměje a je opět u mě. Rose mezitím vytáhne svůj kůl a hodí ho po mě. Chytnu ho a podívám se na Arthura. Ten ztuhne a v očích se mu zachvěje strach z konce. Přiblížím se k němu a on ustupuje před mnou a chce zachytit rukou Rose, ale rychle se k němu dostávám a kůlem ho škrábnu do ruky. Usykne a podívá se na mě. "Tímhle to ještě nekončí! My dva máme spolu nevyřízený účet, Dimitrie" křičí na mě Arthur a proskočí zdi domu.Slyším dupot a pak pár zalapání po dechu. Zhroutím se na zem, utrpěl sem mnoho nárazu. "Dimitrie" vykřiknout všichni naraz, ale já už nic nevnímám. Protože se propadám do tmy.