VA Naruby 1

16. Trable

ROSE

Mam chuť dneska Lissu uškrtit. Proč sakra si vymyslela, abych s ní šla na hodinu éteru. Ze všech tříd je to hrozně nezáživný, samá teorie. Dívám se na ní a po celé třídě, když si všimnu, jak někdo vstoupí dovnitř. Dimitrij. Docela se podivím co tady děla. Dívám se na něj ostražitým pohledem. "Ahoj." řekne a stoupne si vedle mě."Co tady děláš? Nemáš hodinu?" Zeptám se ho nezaujatě."Dneska ne," odpoví a zadívá se před sebe. "Dnes máme dva dny hlídat svého přiděleného Moroje. Tak jsem přišel doprovodit Ivana na hodinu Eteru." Oznámí a stoupne si v ostražitém postoji. Jakoby chtěl čelit všemu a všem.Podívám se mimo a pokývám hlavou. "Já myslela, že to máte až v terénním cvičení?""Ale tady tohle není terénní cvičení, kdy nás budou napadat." odpoví a kouká pořád ostražitě kolem sebe."Aha." řeknu jen a promnu si krk, na kterém mám uvázaný šatek."Co ti je? Nosíš nový módní doplněk." Řekne mi s úsměvem a otočí a sklopí hlavu, aby mi viděl do oči. Když někdo vstoupí do třídy a my hned zbystříme. "Dobrý den, posaďte se."Otočím hlavu na učitele a vykulím oč. Adrian Ivaškov. Střelím pohledem k Lisse která se na mě culí. "Ta se mi snad jenom zdá." řeknu potichu skrz zaťaté zubyPo dlouhých 45minut užívání éteru konečně skončila hodina. Ohlédnu se a nevidím Lissu v místnosti, sakra kam mi ta liška proklouzla.Když jí chci jít hledat, zastaví mě hlas. "Rose? Rose Hatway?" zeptá se mě jemný mužský hlas, otočím se za hlasem a před mnou stojí Adrian."Ano přejete si?" zeptám se neutrálním tonem. Samozřejmě, že si ho pamatuju z vyprávění Andrého, ale vážně nemam náladu na nějakého bohatého moroje."Takže je to pravda, že jste tady." usměje a prohlíží si mě jak kus masa. Nastavím ještě kamennější masku a opovrženě se na něho podívám."Ano, je? Máte nějaký problém, pane Ivaškove?" Zeptám se ho neutrálním tónem.Dívám se na něj pořád s kamennou tváří a přimhouřím jedno oko, když mě pořad sleduje. "Co? Něco se vám nelíbí?" řeknu trochu rozhořčeně.Kouká na mě a na tváři má pobavený pohled. "Popravdě?" zeptá se a chvilku mlčí. "Jen sem se díval, že jsi ještě krásnější než kdysi." Odpoví pouzeZamračím se na něj. "O čem to mluvíte, pane Ivaškove? Vypadám pořád stejně." řeknu a pohledem hledám Lissu. Sakra ta holka mi už zase utekla, pomyslím si."A když mě omluvíte, musím najít svojí práci." řeknu a chci odejít."Svojí práci? Otáže se mě. "A nemohl bych být vaše práce já?" optá se a mrkne na mě.Podívám se na něj v šoku. "Co?" Zeptám se ho. Docela by mě zajímalo, jak to myslel."No, že by se mi líbilo mít tak sexy a nebezpečnou strážkyni. Než toho mého." Řekne a ukáže rukou dozadu v místnosti. Já pouze odfrknu a zadívám se z okna" Ale určitě budeme mít ještě příležitost si spolu promluvit"....optá se mě a otočí se na patě a odchází do svého kabinetu a já konečně odcházím hledat Lissu...Ten Ivaškov prostě si nevidí na špičku nosu, ale co mě to překvapuje, vždycky byl takový. Odejdu nasupeně ze třídy a jdu hledat Lissu. Zatraceně proč mi to ta holka děla? Vyjdu z učebny a slyším známý hlas, jak na mě volá Artur. No bezva to mi ještě chybělo."Co chceš?" Zeptám se ho. Vážně na něj nemám náladu."No tak, hned se nevzrušuj.. dobře víš, co chci!" odpoví a slizácky si mě projde pohledem od shora dolu. "Jdu se zeptat, jestli ses konečně umoudřila a přilezeš za mnou?" Čeká co řeknu a dá si ruce zkřížené na hrudník.Podívám se na něj. Co to se všema krucinál dneska je? "Ne!!!" vykřiknu. "Mezi námi dvěma nikdy nic nebude. Ani by nemohlo" zadívám se na něho přísně."Chyba lávky zlato. Už bylo. Ale ty stejně znova dolezeš. Takového jako já, už nenajdeš. To si zapamatuj." řekne a odkráčí bůhví kam.Zasměju se. "Jo jasně. Takových je milióny." zařvu za ním. Dneska už toho bylo moc. Za poslední měsíce je toho moc. Nejdřív Adrého a mého dítěte smrt, pak příjezd sem s Lissou, Dimitri, Adrian a Artur. Mám toho na talíři nějak moc, a nevím jak to zpracovat.Doběhnu k nám na pokoj, ale po Lisse není nikde ani památky. Jdu jí hledat po kampusu. Nakonec se zeptám jedné Lissiny spolužačky, která řekla, že nejspíš bude v pokoji pana Zeklose s Christianem. Povzdechnu si, to mi ještě chybělo.No výborně ještě aby tady otěhotněla, to by mne chybělo. Doběhnu na pokoj. Vážně nepočítám s tím, že Zeklos má pokoj s mým studentem. Rozrazím dveře a všichni se na mě otočí. "Můžeš mi laskavě vysvětlit, kam ses mi ztratila?" zařvu na Lissu."No chtěla jsem jít za Christianem a ty ses bavila s učitelem." řekne nevinně. "Ale Rose. Nečerti se, my jsme chlapi bez zábran, my jí neublížíme." řekne mi s úsměvem Ivan. "Zmlkni pokémone!" zařvu na něho .Ivan se na mě podívá šokovaně a stejně tak Dimtirij. Rozhlédnu se po místnosti a všimnu si, co tu celou dobu dělají. Morojská magie. "Si ze mě děláš legraci?" zeptám se Lissy. "Tobě nestačí se učit o éteru v hodinách? Na co sakra myslíš?!" zakřičím na ní."No na učení přece" řekne a podívá se na Christiana, na kterého mrkne."Tak žirafo jedna naše klídek." odpoví Ivan a stoupne si a dá ruce do smířlivého gesta, když se na něho podívám s tak hrůzostrašným pohledem, začne utíkat před mnou a řve na mě."Uniknu ti ze spáru, žirafo." a zabouchne se v koupelně. Všichni v místnosti se rozesmějí a já jen zakroutím hlavou."Podívej se, víš co to s tebou dělá, a já odmítám si připsat na svůj účet tahat tě z průšvihu je ti to jasné?" zeptám se Lissy a pak se podívám na Dimitrje. "Nemáš dneska náhodou sezení s Arturem?" Zeptám se ho nasupeně.Měl jsem mít, ale zrušil to, prý očekává návštěvu tak na mě nemá čas." řekne nasupeně a odvrátí od mne tvář. Co se to děje?Chová se divně. A to proč? "Fajn víte co necháme tohle teď být." Podívám se na Dimitrije. "Můžeš jít semnou na chvíli?" zeptám se ho."HM" odpoví a jde ven na chodbu.Podívám se na něj a jdu za ním. Naznačím mu, aby šel za mnou. Jdeme vedle sebe směrem z kampusu. Musím říct, že procházka k jezeru je příjemná a pročistí hlavu. Rozhlednu se na jezero a pak na Dimitrije. "Co se s to s tebou děje?" zeptám se ho."Nic co by semnou bylo?" odpoví mi protiotázkou."To mi řekni ty." Otážu se ho. "Od minule hodiny se chováš divně, vypadáš naštvaně, rozzuřeny. Tak mi řekni co se děje?" řeknu mu a dívám se na něj."Prakticky vzato nejsem tvoje učitelka, takže z toho nebudeš mít problém." Naznačím mu s úsměvem."A víš ty co. Jo sem rozzuřený a hlavně zmatený." řekne tajemně. "Když jsme se políbili, myslel jsem si v tu chvíli, že to je ta nejlepší věc co mě potkala, ale když si se pak odrhla a prostě odešla. Byl jsem nejvíc zmatený, co jsem kdy byl." už se chci nadechnout a říct. "A neříkej mi, že to není správné." řekne."Já sem v tu chvíli cítil, že to správně bylo. A popravdě." Chytne mě za ruce a jemně přirazí ke stromu."Bych to zopakoval znova. A vůbec mi nezaleží, že by nás někdo viděl."Dívám se na něj docela v šoku. Sakra to přece nemyslí vážne. Jak se sakra tohle stalo? Srdce mi začne divoce bušit a kůží mi lítají elektrické jiskry, když mě drží u stromu. Polknu. "Dimitrij. Já...," chci říct, ale on mě přeruší.Přiloží mi prst na rty "Pšt nic neříkej. Prostě udělej to, co by jsme chtěli oba. Já teda chci. Ale otázka co ty?" zeptá se a ty slova mi šeptá do a ani se nedotkne mých rtu.Dívám se na něj a srdce mi divoce tluče. Zatraceně proč mám pocit, že se můžu rozpadnout pod jeho dotyky, proč se mi jeho dotek tak hrozně líbí? Dokonce víc než Andrého dotek. Ne sakra to ne! "Dimitriji prosím přestaň. Prosím." Skousnu si spodní ret."Ne" odpoví tajemně, z zastřeným hlasem a dívá se mi do očí jako by chtěl nahlédnout do mé duše.