PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

6. Prostě mámy

Byl to už téměř měsíc od svatby Angely a Nevilla a Potterovi si čím dál více všímali změn v Harryho chování.

Byl mnohem více uzavřený. Když přišel z práce, zavřel se ve svém pokoji a do večeře z něj nevytáhl paty.

Zatímco James z jeho chování byl znepokojený, Lily tušila co se za tím vším skrývá.

„To by stačilo! Jdu si s ním promluvit!“

James se rázně postavil, ale nikam nedošel, protože se mu jeho žena postavila do cesty.

„To tedy nepůjdeš. Já s ním promluvím.“

„A proč bych nemohl já?“

„Protože to není zločinec u křížového výslechu, Jamesi. Nejsi v práci, ale jak tě znám, budeš se chovat více jako bystrozor než jako táta.“

James Potter poraženě zvedl ruce a posadil se zpět na gauč, zatímco Lily se vydala po schodech do Harryho pokoje.

Dveře měl otevřené. Seděl u stolu a skláněl se nad nějakými papíry. Každou chvíli si něco propiskou zapsal do bloku a zase se zabral do čtení.

Lily jemně zaklepala na dveře a široce se na svého syna usmála.

„Můžu?“

„Jasně, děje se něco, mami?“

„Mělo by? Jen toho máš poslední dobou nejspíše moc. Dlouho jsme si nepovídali.“

„Promiň. Objevilo se pár nehezkých případů, tak jsem se do toho zabral.“

Harryho máma se shovívavě usmála s posadila se na postel.

„Opravdu tě trápí jen práce?“

„A co jiného by mě mohlo trápit, mami?“

„Co třeba jeden charismatický lektvarový mistr?“

Mladík se otočil zpět je stolu a neodpovídal.

„Když jsem Severusovi říkala, že jsi se začal na plno věnovat lektvarům a chceš je dělat i po škole, moc mi nevěřil. Nevěřil, že by syn Jamese našel zalíbení v lektvarech. O to více byl překvapený, když jsem mu poslala několik tvých prací, které tady zůstaly. Už tenkrát Severus vyjádřil u něj tolik neobvyklý obdiv. On sám začal posílat každou novou publikaci, kterou vydal a další zajímavé knihy, které by ti ve studiu mohly pomoct. Žádala jsem ho, aby tě přijel navštívit, ale vytrvale odmítal. A měl pro to jasné odůvodnění. Chtěl, aby jsi si našel svou cestu, aniž by tě ovlivnil. Byl nesmírně hrdý, když zjistil, že tě přijali na ministerstvo. Víš Harry, Severus se skoro nikdy neusmíval, proto jsem měla velkou radost, když jsem ho ve tvé přítomnosti viděla s úsměvem na tváři.“

„Nabídl mi, abych si prošel jeho výzkum jedů.“

„To je přece skvělé, Harry!“

„Ale…“

„Ale? V čem je problém?“

Mladík se otočil zpět ke své matce a sklopil hlavu. Cítil jak se mu opět hrne krev do tváří.

„Je to jeho výzkum a mě to přijde jako krádež a… a nevím jestli dokážu být v jeho blízkosti…“

Pokojem se začal rozléhat smích. Laskavý, zvonivý smích.

„Už tomu rozumím. Myslím, že Severus by ti to nenabízel, kdyby to považoval za krádež. A něco mi říká, že on by tvou společnost uvítal.“

„Mami!“

„Myslím to vážně, Harry. Musela bych být slepá, abych si nevšimla, že si rozumíte. Měl by ses mu ozvat. Takovou nabídku Severus nedává denně a co se má stát se stane. Nikdy jsi před problémy neutíkal, nebylo by dobré, kdyby jsi s tím začínal.“

Máma se zvedla a než odešla, políbila Harryho na čelo.

Asi měla pravdu. Jako vždy. Takové mámy prostě jsou.