PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

32. Když děti dospějí

Všichni přítomní na Harryho hleděli a netrpělivě čekali na jeho odpověď.

Mladý lektvarista se rozhodl pro polopravdu, nemůže přece všem vyprávět jak změnil minulost i budoucnost.

„Zjistil jsem to dnes, víceméně chvíli před zprávou od vedoucího Pottera.“

Kingsley si unaveně promnul obličej a zahleděl se na zbytek svého bystrozorského týmu.

„Byl to náročný den a všichni jste odvedli ohromný kus práce. Můžete jít domů. Harry, ty se ke mě dostav v osm hodin, zbytek má nástup v devět v malé zasedačce.“

Harry vyrazil z kanceláře jako první, nevšímaje si otcova zavolání. 

Měl vztek a to opravdu velký. Snažil se chápat otcovy pohnutky, ale tímhle vše akorát pokazil! Musel by být hlupák, aby nevěděl o čem s ním bude chtít Kingsley mluvit. 

Pokud se zaměstnanec ministerstva octne v přímém ohrožení života či se stane terčem zločince na svobodě, je povinností ministerstva zajistit takovémuto zaměstnanci maximální bezpečí.

Tak zněla část zákona z roku 1961 a Harry si byl jist, že ji ministr bude chtít uplatnit, obzvláště, když se jednalo o syna vedoucího bystrozora.

Vystoupil z krbu a zamířil rovnou do svého pokoje. Neměl náladu se s kýmkoliv bavit a už vůbec ne s tátou a poslouchat, jak postupoval dle předpisů.

Předpisy…

V některých ohledech je ze srdce nenáviděl. Ne vždy byly ku prospěchu a tohle byla názorná ukázka.

Co asi bude dělat Patrisha, když se Harry vypaří? Touží po pomstě a jakmile ji nebude moct vykonat začne řádit jako smyslů zbavená. Kolik životů při tom padne?

Lily se za synem dívala se značným znepokojením, které stouplo když její muž beze slov zamířil nahoru do Harryho pokoje.

James chvíli tiše stál mezi dveřmi než se odhodlal promluvit.

„Musel jsem to udělat, Sweets váš rozhovor slyšel taky a chtěl jít za Kingsleym. A to by nedopadlo dobře.“

„Hm.“

„Odkud jsi to zjistil?“

„Mám své zdroje.“

Harry se ani neotočil, jen se dál přehraboval v papírech na stole.

„Nechceš mi k tomu něco říct?“

„Ani ne.“

„Harry-“

„Tati já chápu proč jsi to udělal, ale nesouhlasím s tím. Jakmile mě Kingsley suspenduje, tak bude nulová šance Patrishu chytit.“

„To si nemyslím. Do teď se nám to nedařilo, tak jaký vliv na to bude mít tvoje suspendace?“

Tentokrát se mladík otočil a sledoval svého otce nevěřícným pohledem.

„Děláš si srandu? Proč si myslíš, že dneska zaútočila a zůstala na místě? Ona čekala jestli se objevím!“

„To nemůžeš vědět!“

„Ale já to prostě vím! Kolik lidí hodláte s ministrem obětovat za moje bezpečí, hm?“

„A co čekáš? Jsi můj syn!“

„Ne, teď jsem hlavně vedoucí lektvaristického odboru a musím se snažit ochránit kouzelnickou společnost před nebezpečným jedem, který ta ženská pouští do ulic!“

James Potter několikrát naprázdno otevřel a zase zavřel pusu. Nevěděl, co na tohle říct. Nakonec si jen povzdechl.

„Jsi dospělý. Sám nejlíp víš co máš a nemáš dělat.“

Nechal svého syna o samotě a cestou do přízemí vzpomínal, jak klidné to byly roky, kdy stačilo pouze zvýšit hlas a děti ho bezpodmínečně poslechly. 

Dnes už tomu bylo jinak. Oba dospěli a měli svou hlavu. Nemohl jim nic přikazovat. Bohužel.