PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

51. Překvapení

Neměl rád, když nemohl ovlivnit věci, které se měly stát. Snad poprvé ve svém životě poznal opravdovou nervozitu a možná i obavy. Měl za sebou spoustu schůzek, ale žádná pro něj neznamenala tolik, jako nadcházející večer. Vždyť muž, který mu naprosto ukradl srdce ho pozval na večeři! Tohle nenechávalo chladným ani Severuse Snapea, jenž vždy byl nad věcí. Copak mohl být klidný, když neměl ani zdání co ho čeká? Každá jeho minulá schůzka měla povětšinou jediný účel a tím bylo fyzické uspokojení. Nikdy neměl důvod se těšit, být nervózní nebo se bát.

Severus seděl v křesle a napjatě pozoroval plameny v krbu čekajíc, kdy z nich vyjde brýlatý mladík. Již dvě hodiny byl připraven a zdálo se mu, že čas se snad rozhodl zpomalit na nejvyšší možnou hranici. Kdykoliv pohlédl na hodiny nad krbem, vždy uběhlo mnohem méně minut než se domníval. Kdyby býval věnoval více času výběru vhodného oděvu, třeba by nemusel tak zoufale dlouho hypnotizovat líně se pohybující ručičku hodin. Jenomže Severus je praktický muž a proto jeho šatník neobsahuje takové množství oblečení, aby musel dlouho vybírat co si oblékne. Jednoduchá šedá košile, černé kalhoty a běžný plášť opravdu nebylo časově náročné vybrat.

Lektvarista se sám sobě zasmál. Tohle je vážně hodně zoufalé, když přemýšlí nad svým šatníkem jen aby zabil čas zbývající do Harryho příchodu.

Téměř v křesle naskočil, když se ozval zvonek u dveří. Se zamračeným výrazem se vydal zjistit, kdo ho přišel navštívit v tuto dobu a doufal, že se mezitím co bude u dveří nedorazí Harry. Nebylo by vhodné, aby to vypadalo, že na něj ani nečekal.

Prudce otevřel dveře a veškerá nelichotivá slova, která měl připravena mu uvízla překvapením v hrdle.

„Harry?“

„Dobrý večer, Severusi.“

Ještě více než Harryho příchod ke dveřím, Severuse zaskočil mladíkův vzhled. Úplně obyčejné světlé kalhoty a béžový svetr naprosto změnily Harryho k nepoznání.

„I tobě.“

Harry se usmíval zvláštním způsobem, jaký u něj ještě Severus neviděl a netušil, zda je to dobře nebo špatně. Každopádně se mu podařilo nalézt svou ztracenou rovnováhu a opět byl schopen racionálně myslet a rozumně komunikovat. Zatím.

„Čekal jsem tvůj příchod krbem.“

„Jistě, neřekl jsem ti, že nebudeme cestovat letaxem. Omlouvám se.“

Severus se při Harryho omluvě zamračil.

„Už zase ta tvoje bezdůvodná omlouvací nemoc?“

„Zřejmě je neléčitelná. Můžeme vyrazit?“

„Jen si vezmu plášť.“

Severus nechal otevřené dveře a odešel do pokoje, kde měl připravený svůj plášť. Harry ho pozoroval a snažil si vybavit, zda někdy viděl Severuse v jiné barvě než černé. Pokud nepočítal zmijozelskou uniformu tak odpověď byla jednoznačná. Ne, neviděl.

Jakmile se starší muž vrátil, mladík mu nabídl předloktí a přemístil je na stejné místo na které se on sám před pár hodinami vydal.

Tentokrát byl však výhled mnohonásobně kouzelnější, protože slunce pomalu zapadalo a celé okolí se lesklo jeho zlatavými paprsky.

Severusův výraz plný úžasu byl pro Harryho nejlepší odměnou. Přál si, aby chvíle, které společně stráví byly pro staršího muže nezapomenutelné. Jeho cílem se stala Severusova spokojenost, nikoliv jeho vlastní.

„Tak nádherný západ slunce jsem ještě neviděl.“

„Ještě krásnější je v zimě, kdy se vše třpytí a hází duhové odlesky. To je teprve pohled.“

„To věřím, Harry.“

Hlas staršího lektvaristy byl měkčí, jemnější a Harry jen doufal, že za to může právě ona kouzelná atmosféra tohoto místa.

„Pojďme, ať nám nevystydne jídlo.“

Harry se vydal pěšinou k domu a Severus ho váhavě následoval.

„Snad jsi si kvůli večeři půjčil dům?“

Mladíkův zvonivý smích se začal rozléhat po okolí.

„Jak tě tohle prosím tě napadlo?“

„Nikdy jsem tě neslyšel mluvit o nějakém jiném domě než o tom, ve kterém bydlíš s rodiči, jen dedukuji.“

„To je sice pravda. Ale rozhodně jsem si ho nepůjčil.“

„Takže?“

„Jsi zvědavý, to je u tebe neobvyklé, Severusi. Je to můj dům.“

Severus mlčky vstřebával nečekanou informaci a zároveň uvažoval, jaká další překvapení dnešní večer přinese.