PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

26. Marcus

Harry seděl v kavárně poblíž místa, kde se měl sejít s Marcusem a třesoucí rukou listoval deníkem.

Stále to nedokázal pochopit. Opravdu se děly tak zlé věci, že dobrovolně cestoval časem, aby změnil budoucnost? Neuměl si představit, co ho k tomu donutilo.

Zatím přečetl pouze prvních pár stránek o dítěti, které vyrůstalo v sirotčinci a mělo jediného kamaráda. Severuse Snapea. Přišlo mu, že čte nějakou šílenou realistickou pohádku, ve které je on sám hlavní postavou.

Zkontroloval hodiny a deník zavřel. Byl čas vydat se za Marcusem. Sám byl zvědav, co se od může dozví.

Marcus O'Reilly již byl na místě a čekal na mladého lektvaristu. Čas se na něm podepsal a jeho vlasy byly šedivé a tvář brázdily vrásky. Přesto se cítil stále pln síly. Minimálně natolik, aby Potterovi pomohl zastavit tohle šílenství. Koneckonců mu to dlužil za život, který mu daroval.

Když Harry spatřil staršího muže, okamžitě mu hlavou proletěl obrázek jeho mladší verze. Očekával další bolest hlavy, ale žádná nepřišla. Zvláštní.

„Pan O'Reilly?“

Starší muž se na Harryho široce usmál.

„Pane Pottere, jsem velice rád, že jste přišel i přesto, že můj vzkaz byl jistě značně zmatený.“

„Albus Brumbál mě ujistil, že vám můžu důvěřovat vzhledem k naší společné minulosti.“

„Takže si pamatujete?“

„Ne, zatím ne, ale vím, že bych vás měl znát.“

Marcus se zatvářil zmateně a Harry se mu nemohl divit.

„Kousek odsud je lavička, posadíme se?“

„Jistě.“

Harry v tichosti následoval Marcuse a hlavou se mu honila spousta myšlenek na to, jaké informace mu chce O'Reilly sdělit.

„Pane Pottere, díky vám jsem měl možnost žít jako každý jiný a věřte, že jsem doufal, že vám budu moci poděkovat. Ovšem, to co se děje teď máme zřejmě na svědomí my oba.“

„My?“

„Jestli jsem vás správně pochopil, tak si nepamatujete, co se stalo, když jsme se poznali.“

„Ne, bohužel nepamatuji.“

„Řeknu vám to ve zkratce. Podařilo se nám omylem z Azkabanu osvobodit chlápka, kterého jste tam dostal a který se měl stát hrozbou pro svět. Okamžitě převzal vládu nad naší skupinou a moje sestra mu naprosto propadla. Milovala ho natolik, že ji ani rodina nezajímala.“

„Ale já ho zabil. Nebo ne?“

„Ano zabil. A má sestra se přes to nepřenesla. Ale byla natolik chytrá, že ani já to na ní nepoznal. Začala studovat a chovala se jako běžná čarodějka, nenapadlo mě, že v sobě dusí nenávist. A pak se objevila vaše fotka v novinách v souvislosti s nějakým výbuchem na ministerstvu a já ji zcela nevinně řekl, že vypadáte jako člověk, který nám daroval život. O tom, že jste to opravdu vy, jsem se nikdy nikomu ani nezmínil. Od té chvíle se změnila. Byla uzavřená a pořád někde cestovala. Před časem se vrátila a shodou okolností začaly i bombové útoky. Nejprve jsem neměl žádné podezření, ale když se objevil i ten jed, dal jsem si jedna a jedna dohromady. Chtěl jsem ji zastavit, ale utekla a nevím kde je teď. Jedno je jisté, chce se pomstít společnosti za smrt Raddlea a především by ráda viděla mrtvého vás.“

„Takže tím, koho hledáme je vaše sestra?“

„Ano. Patrisha stojí za všemi těmi útoky. Je nebezpečná, musíte si dávat pozor.“

„Tušíte, co by mohla mít v plánu?“

„Ne. Ale bude to něco opravdu velkého.“

Tak zrovna tohle Harry tušil a přál si, aby se mýlil.