PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

42. Srabusi!

Stejně rychle jako laboratoř opustil Lucius Malfoy, Harry zabezpečil svůj pracovní stůl a odešel pryč z ministerstva.

Ač nerad, Severus musel nejprve dokončit rozdělanou práci a teprve potom zkoumat kam mladý lektvarista zmizel. Celý ten výstup s Malfoyem i mladíkovo chování ho nenechávalo příliš klidným.

Nyní již chápal Harryho zápal do práce i neustálou podrážděnost. Velmi dobře si pamatoval na jedinou věc, ze které má mladík strach. Selhání. A zdálo se být zcela pravděpodobné, že zrovna selhání právě nyní Harry pociťuje.

Když po dvou hodinách měl konečně dnešní rozbory hotovy, vydal se nikoliv ven z ministerstva, ale do vyšších pater. Přesněji do kanceláře vedoucího bystrozora.

Ten seděl u stolu s hlavou skloněnou nad nějakými pergameny a mumlal si sám pro sebe.

Severus slušně zaklepal na otevřené dveře a téměř se uchechtl nad překvapeným výrazem Jamese Pottera.

„Snape? Chceš něco?“

„Máš ten pocit, že kdyby ne, tak jsem tady?“

Někdy Severusovi zůstával rozum stát nad tupostí jeho spolužáka.

„Hm, jasně. Zavři dveře.“

Lektvarista nečekal na vyzvání a posadil se proti Potterovi.

„Tak o co jde?“

„Kdys naposledy mluvil s Harrym? Přesněji, kdy naposledy jsi ho viděl?“

Potter si s povzdechem unaveně promnul obličej a povolil své poněkud strnulé držení těla.

„Vím na co narážíš. S tímhle nic neudělám ani já, ani ty dokonce ani Lily. Harry je prostě takový. Pokud se mu o něco jedná, neohlíží se na nic jiného. Ani na své zdraví.“

„Dnes jsme měli velmi nepříjemnou návštěvu.“

„Opravdu? Můžu hádat? Malfoy?“

„Přesně tak. Jak to víš?“

„Byl si stěžovat u ministra, že na něj Harry vytáhl hůlku.“

„Ten zmetek!“

„Jo, to je. Kingsley ho vyhodil.“

„Když Harryho vytočil, tak Harry mluvil o nějakých otrávených dětech.“

„Bohužel. V jedné školce bylo několika dětem špatně, nejspíš z jídla. A vychovatelka jim podala lektvar od bolesti, který koupila v nedaleké lékárně. Byl to jed té bláznivé ženské.“

„Tak proto je z toho Harry tak špatný.“

„Bere všechno příliš vážně a neumí být trochu nad věcí, i když zrovna v tomhle případě mu rozumím. Ale nebýval takový. Vždycky měl tendenci brát všechno osobně, ale od určité doby to už není spravedlivý rošťák, ale přespříliš vážný a obětavý muž. Jak je na tom po Malfoyově návštěvě?“

Severus chvíli neodpovídal a přemýšlel nad jeho slovy. Snad poprvé za dobu, kdy se znali, nemluvil Potter jako kretén a náfuka, ale jako starostlivý rodič.

„Odešel hned po tom, co vyrazil Malfoye.“

„A ty bys jistě rád věděl, kde je co?“
Severus se nemile zašklebil. Neměl z Potterovy správné dedukce radost, na druhou stranu však musel uznat, že Harryho otec si výjimečně odpustil veškeré nemístné poznámky, které obvykle míval. To svědčilo o mnohém.

James nečekal, zda mu lektvarista odpoví a rovnou odeslal Patrona se vzkazem. Netrvalo dlouho a něčí Patron dorazil s odpovědí.

„Obludná ulice, U Šedé myšky.“

„Stáhnu jeho hlídku. Tak běž.“

Severus jen zamumlal jakési díky a vydal se ke dveřím. Sotva je otevřel, Potter ho ještě zastavil.

„Srabusi!“
Když se Snape otáčel, přemýšlel, kterou peprnou nadávku na Pottera použít, ale něco v Jamesově výrazu ho odradilo.

„Co?“

„Dej na Harryho pozor.“
Něco takového by očekával od kohokoliv, ale od vrchního bystrozora ani náhodou.

„Spolehni se.“

Tentokrát už opravdu opustil Jamesovu kancelář a vydal se na Obludnou ulici. Nějaký nedefinovatelný pocit mu říkal, že Harry jeho společnost potřebuje.