PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

15. Káva

Severus se připitoměle usmíval a nebyla žádná možnost, která by mu jeho úsměv smazala z tváře.

Zatímco připravoval další článek pro lektvaristickou komunitu, přehrával si jeho včerejší návštěvu u Potterových a především uspokojivý výsledek.

Vzhledem k tomu, že Harry nemá co zkoumat v laboratoři, přijal Severusovu nabídku, aby se každý večer po práci zastavil a probral si další Severusovy poznámky.

Bylo to naprosto impulzivní jednání, když si všiml, že se Harry chvílemi červená, přestože jeho zdrženlivé chování téměř zmizelo. 

Nějakým způsobem v tom vycítil naději. Možná, ale opravdu jen možná, by mohl v mladíkovi vyvolat nějaké sympatie.

Během pár dní zjistil, že mladík ho rozhodně nepřitahuje pouze po fyzické stránce, naopak právě Harryho chování, vystupování a inteligence ho lákaly mnohem více.

A rozhodl se, že hocha musí blíže poznat. Chce o něm vědět vše co jen jde. A společně strávené chvíle jsou naprosto ideálním způsobem jak se k tomuto cíli přiblížit. Koneckonců i k Harrymu.

Jak se přibližoval večer, Severus měl čím dál lepší náladu. Seděl v obývacím pokoji a netrpělivě sledoval hodiny. Zbývalo jen pár minut, než Harry dorazí.

S Harrym se domluvili, že nejjednodušší způsob bude přeprava letaxem. 

Když plameny zezelenaly a Harry vystoupil z krbu, Severusovi spadl kámen ze srdce. Přece jen by se mohl mladík zdržet v práci nebo nedej bože se zaplést do něčeho nebezpečného.

„Ahoj Severusi.“

„Ahoj Harry.“

Severus se v mžiku postavil a jako správný gentleman okamžitě odebral Harrymu jeho plášť. Mladík se nad tímto gestem začervenal a tiše zamumlal poděkování.

„Dáš si kávu nebo se hned pustíš do poznámek?“

Harry se nad Severusovou nabídkou krátce zamyslel a pak se jen ostýchavě usmál.

„Pokud by ti to nevadilo, tak bych kávu uvítal.“

„Jistě, posaď se. Hned to přinesu.“

Harry se posadil a cítil se lehce nesvůj. Přece jen tohle vypadalo jako schůzka a ne výzkum lektvarů. Nevadilo mu to, ale nikdy nevěděl, jak se v těchhle situacích chovat. Neřadil se mezi zkušené osoby.

Nemohl se nad tím dlouho zamýšlet, protože se během chvilky objevil Severus s podnosem a kávou.

„Pokročili jste někam v případu?“

Harry upil kávu a pak teprve odpověděl.

„Moc daleko ne. Podařilo se nám vytvořit něco jako předpokládaný charakter a znalosti zločince, ale tím jsme skončili.“

„O tom jsem ještě neslyšel, ale zní to vskutku zajímavě.“

„Používá se to málokdy, zavedl to můj táta. Ve volném čase se začal věnovat mudlovským způsobům vyšetřování a některé věci pak zavedl na oddělení.“

„A co jste tedy zjistili?“

„Náš zločinec se bezpochyby vyzná v mudlovské technice. Taky bude jistě zdatný lektvarista, když byl schopen smíchat vícero jedzu v jeden. Dá se předpokládat, že má taky zálibu v černé magii. A nejspíše má nějaký hodně velký cíl.“

„Velký cíl?“

„Přesně tak. Dal si záležet, aby odpoutal pozornost bystrozorů bombami, pak to anonymní hlášení a vykradená laboratoř. To je jednání dobrého stratéga. A hlavně někoho, komu nestačí jen postrašit společnost.“

„Mohu mít jeden malý dotaz?“

„Samozřejmě. Jen se ptej, Severusi.“

„Kdo si dal dohromady jed a bomby?“

Harry znovu zrudnul a sklopil zrak.

„Já. Napadlo mě to ještě před evakuací.“

Severus se na mladíka opět zadíval s ohromným obdivem. Existuje překážka, která by Harryho zastavila? Opravdu o tom pochyboval. I přes veškeré informace, které měl od Lily, nikdy by ho nenapadlo, že je její syn tak výjimečný mladý muž.