PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

24. Alternativní realita?

Pokud existovalo období v životě, které by Severuse neustále překvapovalo, pak se bezesporu jednalo o čas strávený s Harrym.

Kdykoliv se již domníval, že ho mladík nemůže ničím překvapit, vždy se našlo něco dalšího. Tak jako teď. Události, které se nestaly? Má snad Harry jasnovidecké sklony?

„Nemyslíš, že bys byl-“

„-jasnovidec? Ne, Severusi. Nevidím budoucnost.“

„Tak co tedy?“

Harry neodpovídal. Sám si nebyl jist, jak by to nazval. Vždy, když se vzbudil a snažil se nad tím zamyslet, měl dojem že to všechno prožil, jen v jiném životě. Existovalo snad něco jako alternativní realita? 

„Harry?“

Mladík si ani nevšiml, že Severus přešel k němu.

„Nevím, Severusi. Nevím jak to nazvat ani co to je. Vím jen, že se pokaždé cítím, jako kdybych tam opravdu byl a všechno to prožil. Zítra ráno jdu k řediteli, jestli někdo ví co s tím, tak právě on. A pak se sejdu s Marcusem O'Reillym.“

Severus netušil, co by na to měl Harrymu říct. Když ho poznal, měl za to, že se seznámil s mladým, skromným, vysoce inteligentním synem své kamarádky. Ovšem mladík byl opředen tolika záhadami až to bylo neuvěřitelné. A Severus měl dojem, že Harry se svými problémy rozhodně nikoho neobtěžuje.

„Jedno je jisté. Nejsi cvok.“

Harry se nad Severusovými slovy musel zasmát.

„A na to jsi přišel jak?“

Starší lektvarista Harryho zezadu objal.

„Prostě to vím.“

Je zvláštní, jak se lidé občas dokáží dorozumět beze slov a přesto dělat správná rozhodnutí. Severusovo objetí na Harryho působilo mnohem více, než všechny uklidňující lektvary světa. Možná nebylo vůbec důležité, aby mluvili, ale aby byli spolu.

Ráno Harry poslal Severusovi vzkaz, že se možná zpozdí. Netušil, jak dopadne jeho setkání s Brumbálem a následně s Marcusem. 

Už byl na odchodu z pokoje, když ho napadlo vzít si pohotovostní odznak, kdyby se náhodou jednalo opravdu o past a Harry neměl možnost uniknout. Odznak mu dával možnost kontaktovat ministerstvo.

Když ho měl připevněn na košili pod pláštěm, konečně se vydal do Bradavic za ředitelem školy.

„Harry, rád tě opět vidím. Pojď, posaď se.“

„Taky vás rád vidím, řediteli.“

„Tak co tě ke mě přivádí? Rozmyslel jsi si snad mou nabídku?“

„Ne, to rozhodně ne.“

„Škoda, velká škoda.“

„Potřeboval bych radu, pane. Začínám mít totiž dojem, že jsem se zbláznil.“

„Zbláznil? Ty? To určitě ne, chlapče.“

„Myslíte, že existuje něco jako alternativní realita?“

Albus Brumbál se na mladíka zadíval skrze své půlměsícové brýle a začínal mít tušení, že ví co Harryho přivádí.

„Alternativní realita? Jak tě něco takového napadlo, Harry?“

„Já...jak bych to popsal. Mívám sny, ve kterých jsem někdo jiný a prožívám úplně jiný život. Dlouho jsem si myslel, že mám jen bujnou fantazii, jenomže mám takový vnitřní pocit, jako kdybych to všechno prožil.“

Ředitel se zvedl a přešel k prosklené skříni, odkud vytáhl knihu vázanou v kůži.

„Dlouho jsem to odkládal, ale zřejmě nastal čas, aby jsi se dozvěděl, odkud pramení tvé sny a domnívám se, že i láska k lektvarům a jistému lektvaristovi.

„O čem to mluvíte, řediteli?“

„Nejsi blázen a ani jsi neprožil život v alternativní realitě. Cestoval jsi časem, změnil minulost a zachránil spoustu nevinných životů.“

„Já?“

„Ano ty.“

Harry na ředitele nevěřícně zíral, přestože někde hluboko uvnitř věděl, že má pravdu.