PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

55. Řeknu Ti to zas

Jediné světlo místnosti dodával hořící krb a Severus za to byl rád, protože zpola zakryté, nahé tělo mladíka po jeho boku, vypadalo v září plamenů jako božské stvoření. Žádný z mužů se kterými se setkal se nemohl pyšnit takovým vzhledem jako Harry. Svaly, které získal tvrdým tréninkem, jemné černé chloupky na břiše a vlasy trčící do všech stran, byly vskutku vražednou kombinací.

Velkou část dnešní noci naplňovala láskyplná slůvka a vzrušující doteky, přesto Severus stále nechápal, jak se to stalo.

Ať se jednalo o kterýkoli z Harryho životů, nedokázal pochopit, proč právě on. Nebyl hezký, neměl spoustu šlechetných vlastností a ani nebyl obklopen vlivnými přáteli. Neměl nic, co by mělo zaujmout podstatně mladšího muže, který by mohl mít kohokoliv na koho by si jen ukázal. A přesto si vybral jeho, Severuse Snapea.

Nikdy ho ani ve snu nenapadlo, že jednou uslyší ta slova, která jsou mezi milenci tak oblíbená. Že to bude právě on, komu někdo bude slibovat lásku a věrnost až do konce života, že právě s ním někdo bude ten život chtít sdílet.

Věděl, že Harry nelhal, ani na okamžik o tom nepochyboval, přesto se zdráhal uvěřit. Tak moc se bál zklamání a bolesti! Ale která bolest je horší? Ta ze zklamání nebo ta z odmítání? Musel by mladíka jedině odmítnout, aby se mohl uzavřít do své ulity a tím se vyhnout případnému zklamání. Ovšem, dokáže to? Dokáže sám sobě odepřít city, které se v něm probudily? Nakonec to byl právě on, kdo udělal rozhodující krok.

„Už jsi vzhůru nebo jsi ještě ani nespal?“

Severus si ani nevšiml, kdy ho začaly pozorovat zelené oči, ale aby získal nějaký čas na odpověď rychle se nahnul a políbil mladíkovy rty.

„Takže nespal…“

Harrymu se na čele objevila hluboká vráska, jak si zkoumavě prohlížel obličej staršího muže. Něco bylo špatně.

„Co se děje, Severusi?“

„Nic. Co by se mělo dít?“

Harry se zamračil a vzápětí se jeho výraz uvolnil a začal se smát. Hlasitě, upřímně se smál.

„Co je k smíchu?“

Severus jeho chování nechápal, přesto mu také cukaly koutky, protože mladíkův smích byl nakažlivý. Trvalo docela dlouho, než se Harry uklidnil natolik, aby byl schopen souvislé věty.

„Určitě se nepletu, když řeknu, že se ti hlavou honí něco na způsob ‚Nemá žádný důvod mě milovat.‘ nebo ‚Nechci zažít zbytečné zklamání.‘.“

Severus byl naprosto zmatený a především překvapený. Jak mohl Harry vědět na co myslí?

„Řekl jsem ti to ve dvou životech a řeknu ti to zas, Severusi. Na tom, že tě miluju se nic nezmění ani kdyby se svět zbláznil. U Merlina, vždyť jsem tě miloval jako Smrtijeda a špeha, nesnesitelného profesora lektvarů a ani jednou jsem nezapochyboval! Vždy jsi to byl právě ty, kdo měl pochybnosti. Ale…“

Harry se odmlčel a zadíval se do plamenů, snad aby nalezl ta správná slova.

„Ale pokud potřebuješ čas, tak ho máš kolik jen chceš. Je jedno jestli přijdeš za týden, měsíc nebo třeba za deset let, dokud budu žít, tak u mě se nic nezmění.“

Starší lektvarista se nadechoval, že něco řekne, ale byl přerušen.

„A chci abys věděl, že vůči mě nemáš žádnou povinnost, co bylo, bylo a ty se tím vůbec nemusíš nechat ovlivnit.“

Mladík se zvedl z postele, popadl župan a odešel do kuchyně nechávaje zmateného Severuse jeho vlastním myšlenkám.