PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

53. Teď a tady

Severus se zkoprněle posadil do křesla, aniž by si všiml, že se mladík vrátil s kouřícími se šálky kávy. Se zaujetím četl řádky adresované mladému lektvaristovi a tajil se mu dech.

Je to tady. Ten den, kdy změním budoucnost a nadobro zmizím. Musím věřit, že dělám správnou věc, protože víra je to poslední co mi zůstalo. Vzpomínky jsou v mlze, už si ani nedokážu pořádně vybavit tváře svých přátel a co hůř ani tu Severusovu. Tohle je něco, s čím bych nedokázal žít. Udělal jsem spoustu chyb, ale zabitím Voldemorta bych je snad mohl napravit. Ne já, ale lidé na kterých mi záleží si zaslouží šanci na život bez války a utrpení. Víš, Harry neumíš si představit jak moc se mi stýská, jak je každý den protkaný smutkem, ale stejně jako v předchozích životech jsem si jist, že to má smysl. Že se jednou setkám s přáteli a Severusem, že budu moci dělat věci tak, jak je cítím a nemuset bojovat o holý život. Je to zvláštní, nemám strach z toho, co se dnes bude dít, ale děsí mě představa, že se třeba nikdy nesetkám se Sevem. Pokud si to jednou budeš číst, prosím tě nedopusť, aby byl Severus nešťastný. V dobách, ve kterých jsem ho znal já neměl mnoho možností na štěstí a lásku. Ostatně to já taky ne. Ale těch pár chvil za to stálo. Bohužel, je vlastně pravděpodobné, že tohle vše píšu zbytečně, jakmile změním budoucnost, zmizí vše, ale kdyby náhodou… Sbohem, Harry Pottere, ty který máš odvahy a bláznovství na rozdávání a taky právě ty, který miluješ celým svým srdcem a nehledíš na následky, sbohem a pevně věřím, že tvůj život bude lepší než všechny mé životy dohromady.

Severus hleděl na ta slova, která psal mladý muž, kterého on sám z celého srdce miloval a zatoužil přečíst si toho mnohem více, ale zároveň měl obavy, co vše mladík do deníku napsal.

„Je to minulost, Severusi.“

Harry nevěděl, kterou část deníku si starší muž přečetl, soudě však dle jeho výrazu, zřejmě se mu nedařilo s obsahem vypořádat.

„Minulost? Jak to můžeš říkat s takovou lehkostí? Vždyť se to týká přímo tebe.“

Mladík přešel k Severusovi a jemně mu vzal deník s rukou a položil ho zpět na stolek.

Severus, který se zpět postavil, se na mladíka díval z části zmateně a z části s očekáváním, co bude následovat.

„Je to minulost. Konečně jsem ten deník dočetl a vím, že jsem udělal vše, co bylo třeba, abych zabránil válce. Kdybych to býval neudělal, Brumbál, rodiče i ty, vy všichni byste pravděpodobně byli po smrti. Nemám důvod se s tím nějak zvlášť trápit. V jednom z mých životů mi jeden moudrý muž řekl, že ohlížením se za minulostí, nikdy nespatřím budoucnost.“

„Jistě to byl ředitel Brumbál, na něj by takové moudro sedělo.“

„To ty jsi to řekl.“

Byl to Harry, kdo posbíral všechnu svou nebelvírskou odvahu, aby se přiblížil k překvapenému Severusovi a dříve než spojil jejich rty, sotva slyšitelně zašeptal:

„Je mi celkem fuk, co bylo předtím. Já tě miluju teď a tady.“