PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

22. Dopis

Albus Brumbál byl zaneprázdněn, proto si Harryho pozval až za pár dní.

Do té doby mladík zkoumal Severusovy i své poznámky a neustále se snažil přijít na vhodnou kombinaci přísad, aby mohl neutralizovat smíchané jedy.

Odcizení vzorků a nemožnost používat laboratoř na ministerstvu mu značně jeho výzkum komplikovalo. 

Večery trávil stále v přítomnosti staršího lektvaristy a všímal si jak se jejich vzájemný vztah nenápadně mění. Nebylo třeba dlouhých rozhovorů ani složitých diskuzí. Oba byli dospělími muži a nemuseli mít pro své chování slovní odůvodnění.

Letmé doteky nebo skryté úsměvy se staly nedílnou součástí jejich společných večerů. Stejně jako objetí na rozloučenou, které mělo pro Harryho zvláštní, hluboký význam.

Když byl Harry doma, nešlo si nevšimnout matčiných kradmých pohledů a úsměvů, které měla připraveny speciálně pro něj. Mladík začínal mít pocit, že jeho shledání se Severusem snad ani nebylo dílem náhody. A když se s ním máma usadila ke kávě, byl si jist, že bude podroben křížovému výslechu.

„Máš volno a stejně sedíš zabraný do studia, copak si neumíš odpočinout?“

„A co bych podle tebe měl dělat, mami?“

„Já nevím, třeba někam vyrazit? Vždyť za chvíli nebudeš ani mluvit, když pořád sedíš u lektvarů.“

„Ty to zvládneš za mě.“

„Harry!“

„No jo, no jo! Neboj se mami, mluvím víc než dost.“

„Se Severusem?“

A je to tady. Harry očekával, kdy se to zvrtne v rozhovor o starším lektvaristovi.

„Ano, i se Severusem.“

„To je dobře. Zdá se, že si rozumíte.“

Harry se na matku podíval pohledem, který používal na Angelu, aby jí ukázal, že ji prokoukl.

„Mami, proč se rovnou nezeptáš jestli spolu něco máme, místo toho chození kolem horké kaše?“

Lily se potutelně usmála a Harry pochopil, že se nechal nachytat.

„A máte?“

„Nevím.“

„Počkej, jak můžeš nevědět?“

„Jednoduše, o něčem takovém jsme spolu ještě vůbec nemluvili. Takže ne, opravdu nevím.“

„Že já se vůbec ptala. Oba dva jste stejní. Rozumíte lektvarům, ale na rozhovory o citech jste oba stejně natvrdlí.“

Harry se zaškaredil a uraženě si založil ruce na prsou. Jeho vlastní matka ho nazvala natvrdlým. Chtěl jí něco odseknout, ale nedostal se k tomu, protože ve stejnou chvíli na okno zaťukala sova.

Harryho máma se zvedla a odebrala sobě obálku. Nezapomněla dát na okno misku s vodou a sovím žrádlem, aby se opeřenec mohl posilnit.

„To je pro tebe, Harry.“

„Pro mě? To je zvláštní.“

Harry převzal obálku a vytáhl z ní dopis.

Vážený pane Pottere,

viděl jsem vaši fotografii v Denním věštci v souvislosti s bombama a jedem, který jste objevili.

Možná to bude znít bláznivě, ale jste nesmírně podobný člověku, který mi kdysi pomohl a zachránil mi život.

Právě proto jsem se rozhodl vás kontaktovat. Mám informace o útočníkovi, kterého hledáte a troufám si tvrdit, že docela podrobné informace.

Žádám vás o možnost se s vámi setkat a informace vám předat. 

Jak s nimi naložíte nechám na vás, ale chci mluvit pouze vámi. Bystrozoři, které jsem kdysi znal a měl k nim důvěru, jsou bohužel po smrti a nyní se mi jako jediný důvěryhodný člověk jevíte vy.

Netrpělivě budu očekávat vaši odpověď.

Marcus O'Reilly

Harry se musel posadit. To jméno mu přišlo tak známé!

Hlava ho začínala bolet úplně stejně, jako když se vzbudí z některého ze svých podivných snů.