PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

25. Byl to Severus?

„Jak jsem mohl cestovat v čase, aniž bych to věděl já nebo někdo jiný? To nedává smysl!“

Albus poklepal na knihu, která ležela před ním.

„Tady jsou všechny tvé životy. Vše jsi si poctivě zapisoval a než jsi definitivně změnil svou budoucnost, napsal jsi krátký vzkaz, kde jsi doufal, že se tenhle deník k tobě v budoucnosti dostane.“

„Proč bych zrovna já někam cestoval a ještě několikrát?!“

„Až si to přečteš, pochopíš to. Poprvé se jednalo o omyl a podruhé jsi se tak rozhodl ty sám.“

„Takže jsem zažil dva různé životy?“

„Teď žiješ čtvrtý.“

Harry se bál deníku byť jen dotknout. Na druhou stranu, tohle jasně vysvětlovalo všechny ty divné sny a především to byl jasný důkaz, že není blázen.

„Proč jsem ale neměl takové sny dřív? Všechno začalo až někdy kolem šestnácti.“

„Protože v šestnácti jsi odcestoval do minulosti, abys změnil budoucnost. Muselo to začít, když jsi se vrátil zpět.“

Mladík se tvářil téměř nešťastně. Co všechno se změní, když si ten deník přečte?

Ředitel školy zřejmě pochopil nad čím Harry přemýšlí a shovívavě se na něj usmál.

„Harry, to, jestli si svůj deník přečteš nebo ne, záleží jen na tobě. Nebylo to ode mne vhodné, ale já si ho přečetl. Není tam nic, co by tobě nebo někomu jinému mohlo uškodit. Jen bys tím pochopil, co znamenají tvé sny. Možná by ti stačilo, kdyby sis přečetl pouze první stránku, nechal jsem ti ji založenou tak, jak byla.“

Harry váhavě vzal deník do rukou a otevřel ho na první stránce a vytáhl složený vzkaz. Ruce se mu třásly, když ho otevíral.

Na následujících stránkách je život Harryho Jonese, Harryho Pottera a Daniela Jacksona. Je to můj život. 

Je téměř jisté, že až dnes zabiju Voldemorta zatím ještě stále Toma Rojvole Raddlea, tak popsané stránky z deníku zmizí.

Pokud by se tak náhodou nestalo, doufám, že ho najde někdo, kdo se ho časem pokusí vrátit jeho právoplatnému majiteli, aby Harry Potter měl konečně šanci na život v míru a klidu s člověkem, kterého v každém svém proklatém životě tolik miloval.

„Ten člověk...ten člověk byl Severus? Byl, že ano? Viděl jsem ho v posledním snu. Tak proto…“

Harryho hlas se třásl. Najednou si uvědomil, že všechno do sebe zapadá jako dílky puzzle.

„Ano, byl to Severus. Jak se zdá, najdete si k sobě cestu v každém životě.“

„Daniel Jackson? Nebyl to ten civilista co zemřel, když uprchli vězni z Azkabanu?“

„Dá se to tak říct. Vrátil jsi se zpět a bystrozor, se kterým jsi spolupracoval, tohle nahlásil na ministerstvu.“

„A Marcus O'Reilly? Kdo to je?“

Tentokrát se ředitel školy zatvářil naprosto překvapeně.

„Marcus O'Reilly byl jedním z lidí, kteří osvobodili vězně z Azkabanu. Jeho úmysly však nikdy nebyly špatné a proto vám taky pomohl chytit zbytek uprchlíků. Díky tobě mohl žít beztrestně a v klidu. Ale odkud ho znáš?“

Harry vytáhl dopis, který mu Marcus poslal a podal ho Brumbálovi.

Ten ho v rychlosti přečetl a vrátil ho mladíkovi.

„Myslíte, že je to past?“

„Ne, Harry. Ten člověk je jediný, kdo kromě mě bystrozora Westa ví o tvé cestě časem. Museli jsme mu říct pravdu, protože byl u toho, když našli Toma a tvé tělo nikde nebylo. Přísahal, že to nikomu neřekne a já mu věřím. Pokud s tebou chce mluvit, pak má důvod.“

Mladík si uvědomil, že si bude deník muset přečíst. Je toho spousta, co by měl vědět a v deníku najde odpovědi.