PROKLETÝ OBRACEČ : Konec cesty

43. Opilost?

Severus se díval na malou hospůdku na samém kraji kouzelnického Londýna se značnou nedůvěrou. Zvenčí nevypadala ani trochu lákavě, přesto věděl, že vejde dovnitř ať už ho rozvrzaná cedule odrazuje sebevíc.

Když onen nápis U Šedé myšky míjel, zhoupl se mu žaludek nervozitou. Najednou netušil, co vlastně Harrymu řekne ani jak vysvětlí svou přítomnost. Ale je Severus Snape  a ten už není dítětem, aby utíkal před problémy. Není ani student, který se schovává za knihami a ani učeň, který nesnese byť jen náznak odmítnutí. Je dospělý a tak by se měl také chovat.

Musel se sám nad sebou pousmát. Jistě je běžné, že dospělí lidé chodí pro informace k rodičům objektu svého zájmu.

Otevřel dveře a zůstal zkoprněle stát. Očekávaný špinavý lokál byl zcela slušnou čistou restaurací s příjemně vypadajícím interiérem. Opět se přesvědčil, že zdání klame a neměl soudit knihu dle obalu, vlastně hospodu podle cedule.

Nikde však neviděl Harryho, za kterým přišel, ale všiml si několika soukromých stolů skrytých za přepážkou. Nezbývalo nic jiného, než se zeptat obsluhy.

U baru stala velmi sympatická mladá žena, která na všechny strany rozdávala úsměvy. Zřejmě to zde měla na povel a proto Severus zamířil rovnou k ní.

„Dobrý večer.“

„Dobrý večer, mladý muži, co vám mohu nabídnout?“

Lektvarista se téměř rozesmál nad jejím oslovením, vždyť by mohl být jejím otcem!

„Hledám svého přítele. Měl by zde popíjet, ale nikde ho nevidím. Černovlasý, s brýlemi - .“

„Ach vy myslíte pana Pottera? Ten je támhle v boxu čtyři. Dneska je v nesmírně špatné náladě, snad mu vaše společnost přijde vhod.“

„To doufám. Děkuji.“

Vydal se k danému stolu a vzápětí spatřil vedoucího lektvaristu sedícího u sklenice whisky. A rozhodně nebyl tak opilý, jak Severus předpokládal, ale střízlivý už také ne.

„Můžu?“

Starší lektvarista v duchu poprosil Všechny Svaté, aby ho Harry nevyhodil. Naštěstí mladík přikývl a Severusovi spadl kámen ze srdce.

„Má smysl se ptát, co tady děláš?“

„Přemýšlím. Zabil jsem Voldemorta, abych zabránil válce a zbytečným obětem, ale jediné, čeho jsem docílil je Patrishina nenávist a pomstychtivost. Vytvořil jsem jen další zrůdu.“

Harry upil ze své sklenky a Severus si uvědomil, že zřejmě bude potřebovat taky něco na posilnění, poněvadž ani náznakem netušil o čem to Harry vlastně mluví.

„Harry, kdo je Voldemort?“
Mladík stočil zrak na svého nového společníka s nevěřícným výrazem.

„Jak se můžeš… Jo vlastně. Ty o ničem nevíš.“

Severus byl čím dál zmatenější a byl rád, když před ním přistála druhá sklenka.

Do ticha, které mezi nimi zavládlo se zničehonic ozval Harry hlasem plným energie.

„Sice jsem myslel, že ti to povím až po tom, co chytíme Patrishu, ale to je fuk. Řeknu ti to už teď. Připrav se na dlouhý, fakt moc dlouhý příběh a víš co? Ty v něm hraješ hóodně velkou roli!“

Ne, Severus si byl jist, že už nerozumí vůbec ničemu a hlavně Harrymu.

„Vůbec ti nerozumím, Harry. Jsi si jistý, že víš, co říkáš?“

„Jedna z věcí, které fakt umím, je pít. Takže rozhodně nejsem opilý tak, abych nevěděl co říkám a dělám. Tak co? Můžu začít? Myslím, že se ti ten příběh bude líbit. Alespoň Brumbál si je jistý tím, že všechno pochopíš, protože jsi ten…, jak to říkal? Jo něco s osudem nebo duší? No prostě, už předtím mi říkal, ať ti to jednou řeknu a jednou je právě teď.“

Severus o Harryho opilosti nebo spíše střízlivosti začínal vážně pochybovat, nicméně, když mladík zmínil Brumbála, tak ho přece jen přepadla zvědavost.

„Tak dobře. Poslouchám.“