Bodyguard✔

>1<

"Mamii?! Vážně si teda nemusím nic brát? A jak zjistili moji velikost?" "Emmo, říkala jsem ti to už stokrát! Ne, nic si tam brát nemusíš, všichni tam oblečení už máme, a jestli si nepamatuješ, Charles nám poslal dopis, ve kterém nás žádal, abychom mu napsali velikosti našeho oblečení. A teď už prosímtě běž ven, za chvilku by tu měl být taxi." A tak jsem šla vyhlížet černé taxi auto. Jedna z mnoha věcí, které se mi v Anglii líbí jsou ty taxíky. Vypadají tak starodávně, ale zase ne moc nudně.
Nejsem si jistá, jestli se mi ke strýčku Charlesovi úplně chce. Abych to vysvětlila, asi tak před týdnem nám přišel dopis s pozváním na Nový Zéland, kde má mamčin bratr, Charles, menší zámeček. Úplně nechápu, jak to, že jsem o něm za celých patnáct let mé existence neslyšela. Matka o něm vůbec nemluvila, ale když přišel ten dopis, nebyla ani tak ze třetiny překvapená, jako já. Fakt nemůžu uvěřit, že i v téhle době existuje něco jako vzácné rody a rodová sídla. Absolutně netuším, jak se jako dnešní šlechticové chovají a doufám, že tam nebudu muset nosit nějaký honosný šáty. Tohle bude buď ten nejlepší, anebo nejhorší měsíc v mém životě.

Po tom, co nás taxík zavezl na letiště, jsme měli ještě hodinu čas do odletu, tak jsme se šli najíst do nějaké letištní restaurace. Z Londýna se letí na nový Zéland průměrně den a 2 hodiny, ale strýček Charles nám zaplatil soukromé letadlo, takže doufám, že to bude trvat o něco kratší dobu. Na letišti nás má pak vyzvednout jeho osobní řidič, takže myslím, že ho tam hned najdeme, protože pochybuju, že tam někdo bude mít odvoz stejnou limuzínou

Tak joo, novej příběh. Trošku z jinýho soudku, ale nebojte, žádnej historickej román nechystám, jednak proto, že se mi nechcou hledat fakta a jednak by tam nešly zakomponovat novodobější prvky. Jinak časový údaj o letu z Londýna na Nový Zéland je taky vymyšlený :-). Doufám, že se vám bude líbit. Užijte si čtení a nějaký ty názorky potěší♡.