láska na první záchranu

Štědrý Den a rozbalování dárků

Janek
Já jsem dal dárky z tašky od Hany Týně a Týna udělala to stejné akorát z taškou od Julči její nejlepší kamarádky.
Dárky se nám líbili a já si uvědomil, že mám pro Týnu ještě jeden malý dárek, který je přímo ode mne. Chtěl jsem jí ho dát od prvního dne v nemocnici, ale vždy jsem na něj zapomněl. (Hana je neskutečná, protože jsem tento dárek nechal doma a teď ho vidím ležet na dně tašky, kterou Hana přinesla.)
"Týno mám pro tebe ještě jeden malý dárek"

Týna
Když to dořekl, objevil se mi na rtech úsměv.
"děkuji ti Janku" řekla jsem mu a když se malá krabička dostala do rukou. Rychle jsem roztrhala balicí papír.
Dárkem byla krabička s průhledným asi plastovým sklíčkem. V něm jsem uviděla ohořelou slámu a trochu dřeva.
"co to je Janku" zeptala jsem se zvědavě.
"to abys nikdy nezapomněla.." nedořekl to protože jsem ho přerušila mou otázkou.
"na koho, abych nezapomněla"

Janek
Neodpověděl jsem jí, vstal jsem a sedl jsem si k ní. Naše oči se na okamžik setkaly, ale mojí odpověď jsem Týně pošeptal do ucha.
"abys nezapomněla na mě" potom co jsem jí to dořekl, věnoval jsem jí polibek na tvář a chtěl jsem jí polibek věnovat i na rty, ale Týna uhnula.
"asi je toho na tebe moc najednou" Týna opět jen přikývla.
A protože jsem byl unavený, brzy jsem usnul.

Týna
V noci jsem měla zase noční můru, ale vzbudila jsem se tentokrát sama.
A protože jsem se docela bála, lehla jsem si k Jankovi.

Janek
Ráno jsem se vzbudil celkem brzy, když jsem si všiml, že na hrudi mi leží Týnka.
Hladil jsem ji po vlasech až do té doby, než se vzbudila. (protože pohled na ni mě uklidňoval)
"Týno tobě se zdála zase ta noční můra" Týna přikývla a po tváři jí začaly téct slzy. Týna si přelezla zpátky k sobě a usnula. Celou dobu kdy spala jsem ji hladil po vlasech, protože jsem doufal, že ta můra nepřijde a ona fakt nepřišla.
Byl jsem rád, že jsem jí mohl být na blízku.

Týna
Odpoledne přišla Hana.
"ahojte vy dva" pozdravila nás Hana.
"jak se vede" ptala se dál Hana.
Ale já si všimla, že něco skrývá. "dobře" řekla jsem jakoby nic.
"v pohodě, ale pořád to není ono" odpověděl Janek celkem sklesle.
"vy nám něco tajíte" zeptala jsem se Hany.
Ona se jen usmála, ale neodpověděla.
Ve dveřích se objevila doktorka.
Udělala testy jako obvykle, ale když odcházela z pokoje, mrkla na Hanu. To potvrdilo mou teorii o tom, že nám Hana něco tají.
Další den přišly Hana i doktorka společně a na rtech měly obě úsměv.
"máme pro vás překvapení" začala Hana s úsměvem.