láska na první záchranu

Kde to jsme?

Z pohledu Julči
Týna se celý den neobjevila(to mi na ní nesedí), tak jsem za ní celý den pomáhala na statku a i přesto, že jsem TĚHOTNÁ.
Když jsem utírala stoly před večeří, uslyšela jsem "do.." a pak velkou ránu. Otočila jsem se tím směrem a uviděla jsem tam toho Janka(jak mu říká Týna a později jsme mu tak začali říkat všichni)
"haló.. Cose stalo" vyběhla Běta s Rozou z kuchyně
"taky nevím protože... Jsem uslyšela pouze velkou ránu.. A taky byl ve dveřích Janek... To musel být on kdo teď spadl " odpověděla jsem
Když jsme k němu všechny doběhly. Uviděly jsme, že  je v bezvědomí a má natrženou kůži za okem. Společně jsme ho ošetřily. Až   s pomocí Toma jsme ho donesli na jeho pokoj (č. 7).

Janek
Probudil jsem se normálně ve svém pokoji a  ne a ne si vzpomenu na to jak jsem se sem dostal a pořád jsem byl ve sportovním (to mi nedávalo smysl) i přesto jsem si dal sprchu, když jsem se po sprše podíval na moje hodinky, zjistil jsem že je už skoro 12h.
Sešel jsem schody do hospody chtěl jsem si poprosit o oběd.
"Dobrý den" pozdravil jsem paní za barem. Najednou se objevila ta Běta a poprosila mě "Janku... Mohu vám tak říkat." přikývl jsem, protože se mi to mi to oslovení  líbí víc než oslovení Jane.
"mohu vás poprosit... Abyste šel se mnou do kuchyně a pokud chcete k obědu můžete dostat svíčkovou" "dobře děkuji za nabídku... Pořád se mi točí hlava nevíte na to něco" Běta už mi neodpověděla a zmizela v kuchyni. Tak jsem šel za ní potřeboval jsem se dozvědět, jak jsem skončil v u sebe v pokoji, když si ze včerejšího příchodu do hospody  pamatuji pouze černo před očima a velkou ránu.

Týna
Vzbudila jsem se v útulném pokoji asi v nemocnici, protože jsem měla dýchací masku a v ruce zavedenou ifuzi.
Ve dveřích se objevil doktorka, která mě láskyplně pozdravila a začala se vyptávat "Dobrý den jak se cítíte"
"Dobrý den cítím se celkem dobře, mohu..." ale pak jsem si uvědomila že to asi  vědět nebude a zeptám se toho pána, který mě zachránil a protože mě zajímalo co se mi stalo, zeptala jsem se jinak "mohu se zeptat jaká poranění, zranění jsem měla a jestli... budu mít nějaké trvalé následky" říkalo se mi to těžko, protože jsem si nedokázal připustit, že bych nějaké mít mohla
Doktorka si sedla ke mě na postel vzala do ruky tablet a začala opět lásky plným hlasem mluvit.