láska na první záchranu

Překvapení

Týna
"zítra vás propustí z nemocnice" byla jsem šťastná a na Jankovi to bylo taky vidět, že je šťastný.
"Janku musím vám oznámit, že budete muset do lázní na dobu, kterou my se zatim neodvážíme odhadnout" to už mi spadl úsměv z tváře a do očí se mi draly slzy, ale potlačila jsem je.

Zítra mě vyzvedla Julča a její manžel Martin, který je veterinář.
Janka samozřejmě vyzvedla Hana.

V Julčině autě
"Julčo proč tu máš všechny své věci" zeptala jsem se zvědavě.
"to jsem ti Týno minule neřekla" řekla Julča udiveně.
"né ty jsi mi nic neříkala" řekla jsem, tak aby to vyznělo trochu podrážděně.
"promiň, já na to asi musela zapomenout... ale k věci... já se d...neska stěhuji k Martinovi" řekla Julča celkem hrdě.
Když jsme dojeli na statek, popadla jsem svou tašku a běžela do pokoje.
Tam jsem se zamkla a až potom co jsem zkontrolovala, že mě nikdo neuslyší.
Začaly mi po tváři téct slzy a já v kuse brečela asi 3 dny.

Janek
Potom co mě vyzvedla Hana z nemocnice. Zamířili jsme do mého bytu, kde jsem si chtěl zabalit věci do lázní.
Když jsme s Hanou dorazili do mého bytu, začal jsem balit.
Oblečení, protože jsem sportovec i to sportovní(do té doby než na mne Viktor vystřelil z pistole běhal jsem každý den,ale když to bude možné začnu s každodenním běhání co nejdřív),
knihu, počítač, telefon,... (no prostě všechno co jsme s Hanou uznali za vhodné).
Pak už jsme vyrazili do Lázní. Lázně byly asi 30km od Benešová, takže jsme tam dorazili kolem 12h.
Když jsme dorazili do areálu Lázní, ubytoval jsem se, prošel vstupní prohlídkou.
Další den už jsem celý strávil v lázních mou léčebnou kůrou.

Týna
Zapoměla jsem vám říct, jakou školu jsem vystudovala.
Protože na náš statek přijíždějí i cizinci a mě jazyky opravdu moc baví.
Rozhodla jsem se vystudovat jazykovou školu a stala se ze mě asi dobrá překladatelka, protože mi vždy zahraniční klienti děkují a říkají , že na tak talentovanou překladatelku ještě nenarazili. Což mě vždy potěší (koho by to netěšilo).

Na dveře někdo zaklepal a vzal za kliku, ale zjistil, že jsem zamknula.
"Týno jsi tam,.... odemkni to jsem já... Sylva" protože jsem si potřebovala s někým promluvit.
Došla jsem ke dveřím a odemknula je. Reakce Sylvy mě překvapila, protože nikdy city moc neprojevuje.
Protože mi přinesla něco k jídlu, položila ten tác s jídlem a až potom mě obejmula.
"Týno víš jak jsi mi chyběla a jaký jsem o tebe měla strach." řekla Sylva se slzami v očích, když mě objímala.
"vím protože ty jsi mi taky moc chyběla" řekla jsem jí se slzami v očích (proč? nejen z úžasného emotivního setkání se Sylvou, ale protože mi to připomnělo Janka)
"co se děje Týno už přes týden jsi nevyšla a pro jídlo si chodíš jen v noci, s nikým se nestýskáš a když někdo projde kolem tvého pokoje, slyší pouze brekot nebo vzlykot." dokončila svůj monolog Sylva, ale to už jsem zase brečela do polštáře.
"já se asi zamilovala" řekla jsem když jsem sebrala odvahu.

Sylva mě opět obejmula "pokud tě odmítl tak mi řekni jak se jmenuje a já ho najdu a dám mu co proto, protože mou sestru nikdo odmítat nebude"
Pak jsem se obě začaly smát na celé kolo. Bylo příjemné se po dlouhé době zase smát.
Sylva mi podala  obálku "otevři ji, protože mi ji nechtěli vydat do té doby než jsem nedokázala, že jsem tvá sestra" řekla Sylva a pobídla mě ať si ji vezmu a otevřu ji.