láska na první záchranu

Janku to jsem já

Týna
Měla  jsem zase tu noční můru, tentokrát v jiné podobě,
Procházela jsem se v lese, samozřejmě zase tam byl Viktor a já zase křičela "Janku, Viktor mě chce znásilnit, Janků pomóc,.."

Janek
Potom co ta Kiki omdlela, položil jsem ji ke mně na postel.
Brzy jsem si všiml,že Kiki usnula.  Nechal jsem ji spát ,protože jsem si uvědomil, že se mi stalo něco takového, potom co jsem celý den nejedl a nepil, takže Kiki musela být určitě přepracovaná.

Z ničeho nic začala křičet "Janku, Viktor mě chce znásilnit, Janků pomóc,.." bylo asi kolem šesté ráno, začal jsem s ní třást ona se samozřejmě vzbudila.

Teď mi to došlo, ona je možná Týna, musím se jí na zeptat.
"Kiki to není tvoje pravé jméno"  ona se slzami v očích přikývla.
"Týno jsi to ty" zeptal jsem se jí mile, protože jsem nevěděl, jestli jestli je to opravdu ona nebo ne.

Týna
Když se mě zeptal, jestli jsem to já, řekla jsem mu pravdu
"jsem to já Týna" řekla jsem, když jsem skoro brečela.
Janek mě obejmul a já v jeho očích viděla, vše co chce říct.
Po nějaké době se Janek přiblížil, takže se naše nosy skoro dotýkali. V jeho očích jsem spatřila jeho záměr, chce mě políbit.
(Chci, aby mě políbil, je to ten pravý) z mých myšlenk mě, ale vytrhl ženský hlas.
Od Janka jsem se okamžitě rychle odtrhla.
"Janku, můj nejmilejší... Kdo to je" ptala se ta žena co právě vstoupila do jankova apartmá.
"moje jméno je Kristýna, učitelka angličtiny a překladatelka pana Linharta  a naše hodina právě skončila, takže jsem na odchodu.... Nashledanou" řekla jsem Jankovi a té jeho, popadla jsem své věci a vyšla co nejrychleji z jeho pokoje.
Když jsem za sebou zavřela dveře, vytryskli mi slzy, utřela jsem si je, protože nepotřebuji, aby někdo věděl, že brečím. Náš tým je sice velmi příjemný a dobře se v něm pracuje, ale nemám v něm přátelé, kterému bych se mohla svěřit.
Vydala jsem se rychlým krokem do svého pokoje.
Když jsem procházela kolem recepce, normálně jsem  pozdravila Lucku, se kterou mám velmi dobrý vztah.
Pak jsem se konečně rozeběhla, protože vím že tu nikdo v tento čas není.
V pokoji jsem za sebou bouchla s dveřmi a lehla si na postel a začala brečet.
Nedokázala jsem to pochopit, jak si to mohl dovolit, proč to udělal, potom co jsme spolu zažili, měl ji už před tím než jsme se poznali...
Tyhle myšlenky a mnoho další sev mi honilo v hlavě.