Raining - CZ

Dvanáctá kapitola

Po dvouch hodinách povídání Luke odešel. Bylo mi s ním hodně fajn, ale už jsem přeci jen chtěla svůj klid a on to chápal. Po další hodině nic nedělání mi přišla zpráva.
Unknown: nemám klíče, otevři mi

Čekala jsem že Calvin zazvoní, ale nic se nedělo, tak jsem vzala klíče a sjela výtahem dolu. Odemkla jsem mu vchodové dveře a pustila ho do chodby.
,, Ahoj" pozdravil neutrálním tónem a podržel mi dveře od výtahu. Já mu pozdrav opětovala kývnutím.
Vystoupili jsme z výtahu a beze slova za sebou i zabouchli dveře od bytu.
Calvin šel do obýváku a přesáhl si před hlavu mikinu, pod kterou nic neměl. Hodil jí na postel a otočil se na mě. Zamračil se a zapálil si. Pak si sedl na gauč a ze stolu vzal zbytek whiskey ze včera, které se pak napil. Pořád se na mě nepřestával mračit. ,, Tys kouřila?" znovu si a teď víc lokl z flašky.
,, Ty tu teď kouříš" pokusila jsem se jednoduše odpovědět.
,, Ale tys tu kouřila ještě než jsem přišel" vyštěkl ,,myslíš že budeš bůh ví co, když budeš kouřit jako jiný děv-"
,, Já nekouřila" pípla jsem.
,,Tak kdo asi?" zasmál se a čtyřikrát si lokl ,,kruci to rychle leze do hlavy."
,,Tak nemáš tolik pít" vyštěkla jsem tentokrát já.
,,Pořád si mi neodpověděla Isabello" postavil se a překvapivě se znova napil.
,,Já odmítla, Luke mi to nabídl, ale pak si dal sám. Nikdy nechci mít v puse cigaretu!" téměř jsem to zašeptala.
Calvin típl cigaretu a nadzvedl obočí ,,Kdo?" řekl téměř neslyšně.
,,Přišel odpoledne za mnou, povídali jsme si" usmála jsem se, ale Calvin se zamračil ještě víc. Zapálil si další cigaretu z krabičky a opět se na mě otočil, stále s lahví v ruce ,,Teď si děláš prdel, že jo" napil a pro jistotu si lokl víckrát. Opravdu to pil neuvěřitelně rychle a věděla jsem, že i za tu chvíli je takřka opilý.
,,Calvine co ti je? Jsem tu celý den sama, Luke v podstatě jen přišel na kávu"
Calvin položil láhev a rychle došel ke mě. Zastavil kousek přede mnou a zahřměl ,, Jasně a možná si i kapánek užít!"
,, To nemyslíš vážně, ty jsi celý den někde se svojí přítelkyní a já nemůžu mít ani návštěvu?" zakřičela jsem zpátky.
,, To že se Amanda roztahuje, neznamená že budeš i ty." couvl, vzal flašku a hodil s ní o zeď. Láhev se roztříštila o zeď, naštěstí střepy nikoho nezasáhly.
,, Myslíš si o mě, že bych se s ním hned vyspala?" přimouřila jsem oči. Calvin se zasmál ,, Kdybych chtěl, už dávno ses vyspala i se mnou."
Sebrala jsem z linky telefon a rychlým krokem se zabouchla v pokoji. Lehla jsem si na postel a vzala si sluchátka. Je to fakt sebestřednej kretén.

——-

Po půl hodině jsem vypla písničky a posadila se na postel. Vyrušil mě nějaký zvuk. Rosvítila jsem lampičku a všimla si hlavy Calvina, kterou měl strčenou ve dveřích. ,,Klepal jsem" zašeptal.
Vyndala jsem si sluchátka a povzdechla si ,,Co ještě chceš?".
,,Bello já si to nemyslím" vešel bez pozvání dovnitř a zavřel za sebou.
,,Běž s tím pryč" ukázala jsem na další už bůh ví kolikátou cigaretu a jeho ruce. Úplně to ignoroval a posadil se vedle mě na postel. Natáhl nohy a opřel se o rám postele. Napil se z další lahve kterou držel v ruce, tentokrát to byla vodka a jen se díval na strop. Seděli jsme takhle opření a já se neodvážila ho poslat pryč.
,,Prostě mě..." odmlčel se, když konečně promluvil, ale i tak se pořád díval do zdi nad námi ,,jen chci říct, že Lukovi nevěřím a je lehký s někým ulítnout... pravidla jsem ti řekl."
Nevěděla jsem co na to odpovědět, ale on pokračoval ,,Nechtěl bych aby se ti něco stalo".
Tentokrát jsem ale vybouchla já. Vyskočila jsem na nohy a otočila se na Calvina, který stále jen zítal před sebe ,,Myslíš že za mě můžeš rozhodovat? Že za mě rozhodneš i to, jestli budu panna nebo ne?" Calvin na mě otočit hlavu, tvářil se, že nad něčím přemýšlí, ale nic neříkal.
,,Až se budu chtít s někým vyspat, tak to udělám, ale já nechtěla! Já ani minutu nepřemýšlela, že si to tu s Lukem rozdám na TVÉM gauči, víš?"
Calvin se zvedl do tureckého sedu, napil se vodky a téměř neslyšně, zírajíc do peřiny zašptal ,,ježiši". Pak se podíval na mě ,,Omlouvám se, nevěděl jsem že-"
,,Nech to být" umlčela jsem ho a vyčerpaně si lehla tak, jako se přetížením opíral on. ,,Mohl bys teď odejít?" Zašeptala jsem prosbně, aniž bych se na něj koukla. I přes to, že to musel slyšet to ale ignoroval a opřel se vedle mě. Jentak jsme tam chvíli leželi vedle sebe, opření o záď postele, až ticho prolomil Calvin.