Raining - CZ

Prolog

Pracuji na traileru😉 teď si užijte příběh

Se slzami v očích jsem nastupovala do velké černé dodávky.
Před šesti lety, v mých jedenácti letech, zemřela má adoptivní matka a minulý týden i můj adoptivní otec.
Své vlastní rodiče jsem nikdy
nepoznala. Co pamatuji sama sebe, vychovávala mě Ester s Jackem.
To auto do kterého teď nastupuju mě má odvézt zpět do dětského domova, kde se o mě prý postarají.
Kamarádka mi sice, nabídla pomoc...Má přítele, kterému je 22 a tudíž by se o mě mohl postarat, po té právní stránce.
Doufala jsem aspoň v to. Nejednou mě něco vyrušilo.
Náhlý nával myšlenek zmizel hned, jak se otevřeli dveře u řidiče

Nastoupila postarší dáma a zavřela za sebou dveře. Položila svou ruku na mé koleno. ,,Tak jedem princezno" usmála se na mě.
Začínala pomalu startovat auto když v tom jí zazvonil telefon. Omluvně se na mě usmála a vystoupila ven z auta. S telefonem u ucha chvíli chodila kolem vozu a najednou otevřela dveře u spolujezdce. ,,Vypadá to že naši Bellu si zase někdo adaptuje".
A jeli jsme... Nevěděla jsem pořádně kam, nevěděla jsem pořádně proč.
Moc jsem nevnímala.

Všechno jsem měla zbaleném v autě, takže jsem nemusela řešit, kde a co ještě vzít. Vlastně už jsem byla na cestě ,,domů".
Měla jsem pravdu protože za chvilku jsme zastavili před velkým autobusovým nádražím.
,,Budeš mi chybět beruško, ale snad už tady vydržíš." Pohladila mě po vlasech.
"V podstatě je to tvá poslední naděje, pokud to nezvládne ten chlapec, budeš se muset vrátit k nám".

Zarazila jsem se.
Chlapec? Že by to vyšlo ? Že by Sára měla pravdu a její kamarád by jsi mě opravdu vzal k sobě? Obejmula jsem tetu a dlouho jsme se loučili. Najednou přijel na zastávku můj autobus a já nastoupila.Opět jsem nemusela řešit věci protože ty mi měli muži z domova přivést, do mého nového domova.
Autobus se pomalu začal rozjíždět neznámo kam a já jen mávala. Loučila jsem si se svým městem. Městem tam kde jsem vyrostla... připravená poznat nové lidi a nového "otce".