Raining - CZ

Osmá kapitola

Nahoře Luke

Ráno bylo deštivé, venku byla bouřka a tu já zrovna nemusím, takže jsem už od devíti seděla v kuchyni, se sluchátky v uších. Calvin se ráno někam vypařil, takže jsem alespoň měla klid na učení.
Měla jsem výčitky kvůli včerejšku a lehká kocovina mi to s radostí připomínala.
Zvedla jsem se od stolu a natočila si vodu.
Když jsem se napila, vydala jsem se do koupelny, udělat ze sebe člověka, když v tom se v chodbě rozezněl domovní telefon.
Váhavě jsem k němu došla a ještě váhavěji zvedla sluchátko.

,,Bello? Tady Luke, pustíš mě nahoru?" ozvalo se ve sluchátku.

Potěšilo mě, že uvidím známou tvář a za chvíli už jsem slyšela klepání na dveře.
,,Ahoj Luku" otevřela jsem dveře a objala na pozdrav svého nového kamaráda.
,,Ahoj, Calvin se zdržel. Pracuje. Tak mě napadlo donést ti oběd". Usmál se a zvedl ruku s igelitovou taškou ze sushi baru.
,,Sushi s avokádem?! Jak si věděl že-"
,,Hádal jsem" odpověděl, než jsem stihla větu dokončit.
,,Pojď dál" ustoupila jsem že dveří a on zamířil rovnou do obýváku. Došlo mi, že tady asi není poprvé a nic jsem nenamítala.
~

,,To musela být fakt kráva" smál se Luke mému vyprávění o bývalé spolužačce.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl jedenáctý.
,,Nevíš, v kolik se vrátí?" podívala jsem se na Luka a on hned věděl, že mluvím o Calvinovi.
Povzdechl si ,,Nejspíš v noci a já už bych taky měl jít" omluvně se usmál, že mě tu nechá samotnou, ale já mu to za zlé neměla.
Doprovodila jsem Luka ke dveřím.
,,Měla bys taky jít spát" pohladil mě po vlasech a objal na rozloučenou.
Slíbila jsem že půjdu a chtěla zavřít, když Luke ještě promluvil.
,,Bello?" vykoukla jsem znovu na chodbu a viděla, jak nervózně přešlapuje.
,,Dáš mi svoje číslo? Myslím, že bych se pak ujistil, jestli už je Calv doma".
Nakonec se usmál a já souhlasila.
Zavřela jsem dveře a rozhlédla se po bytě. Co teď? Spát se mi nechtělo, tak jsem se vrátila do obýváku a zapla film, který jsme s Lukem nedokoukali. K tomu jsem otevřela ještě instagram.

Film skončil, já jsem se vykoupala a teď jsem seděla na posteli v dlouhém tričku a kalhotkách, s ručníkem na hlavě a s knížkou v ruce.
V tom mi cinkla zpráva

Luke: Jak to zvládáš doma, stále jsi sama? :)

Bella: Ano, ale nevadí mi to, čtu

Luke: Co tě baví za knížky? ;)

Na chvíli jsem se musela zamyslet, ale nakonec jsem odepsala nekonkrétně.

Bella: Mám ráda napětí, ráda se bojím, ale nejčastěji čtu klasiku a maturitní četbu a romantickou tématikou :)

Uslyšela jsem, jak někdo otevřel dveře bytu, šel do kuchyně a pak se hned zavřel naproti v pokoji. Vstala jsem a položila mobil. Chtěla jsem Cavina pozdravit a už jsem klepala na jeho dveře. Že vnitř jsem slyšela hlasitou hudbu a došlo mi, že mě asi neuslyší. Pomalu jsem otevřela a nakoukla dovnitř. Calvin ležel na zádech na posteli, dlaně měl na obličeji a působil zadýchaně. Udělá jsem krok blíž zrovna ve chvíli, kdy si odkryl obličej. Bylo vidět, že jsem ho vylekala. V mžiku sáhl pro ovladač, vypnul hudbu a už stál přede mnou.
,,Co tu děláš?" vyštěkl hnusně a ukázal na dveře.
Dívala jsem se na jeho obličej. Byl pomlácený. Pral se? Proč se pral? A s kým? Tolik mě toho zajímalo. Calvin mě vytrhl se zíraní na jeho tvář, když popadl moje zápěstí a přitáhl mě k sobě.
,,Co děláš u mě v pokoji?" zasyčel po do obličeje a koukal se mi z přímá do očí.
,,Nepamatuješ si pravidla? Co jsem řekl na začátku? Že sem za žádnou cenu nepolezeš?" skoro už křičel.
,,Já... omlouvám se, nechtěla jsem tě naštvat, jen jsem chtěla slušně popřát dobrou noc".
Jeho sevření mě bolelo a šel z něj strach, takže jsem všechno spíš šeptala.
,,Dobrou noc?" zeptal se po chvíli ticha a já nepatrně kývla a při tom propalovala zem pohledem.
,,Dobře" řekl tiše, pustil mojí ruku a couvl. Sledovala jsem, jak si sedl na postel a prohrábl své havraní vlasy. Upřel na mě svůj pohled a povzdechl si.
Chvíli jsme na sebe jen tak civjeli, až jsem to nakonec byla já, ten kdo první promluvil.
,, Co se ti stalo?" udělala jsem krok k posteli a on pochopil, že myslím jeho obličej.
,,Těžký den" odsekl a sáhl si na jednu ránu.
,,Měl by sis to vyčistit" konstatovala jsem po chvíli a on se na mě zamračil. Pak se ale pousmál ,, To je to tak zlý?".

,,Chceš s čištěním pomoc?" ignorovala jsem jeho otázku a rovnou jsem položila vlastní.

Natočil hlavu má stranu a bylo vidět, že nad tím přemýšlí.
,,Tak dobře" řekl nakonec ,,ale ne tady, tady bys neměla být a pro příště si to pamatuj, ano?" řekl přísným, ale přátelským hlasem. Pak se zvedl a vyšel za mnou ze dveří jeho pokoje.

Omlouvám se, že mi to tak příšerně trvalo a že kapitoly skoro nevycházely. Měla jsem toho opravdu hodně, ale konečně je tu další kapitola, i přes to, že je středa. Snad se líbí, Lhea❤️