Bylo to moje první ráno v novém domově, ale já sem se jak kdyby automaticky zvedla a šla do kuchyně. U stolu seděl Calvin a něco dělal na svém počítači.
,,Ahoj" usmála jsem se a on zvedl hlavu.
,,Na sporáku je slanina" kývl hlavou k menší pánvi, zaklapl notebook a na židli se pootočil na mě.
V tu chvíli jsem znejistěla. Byla jsem ráda, vypadalo to, že měl dobrou náladu a já jí nechtěla zkazit. ,,Víš Calvine" začela jsem z lehka. ,,Nemáš třeba ovoce, nebo tousty?".
Calvin se zamračil ,,Co se ti nelíbí na mojí snídani?"
Vstal a i s talířem došel k pánvi.
,,Jsem vegetariánka, tak proto" zasmála jsem se jeho reakci. On se pouze ušklíbl, zatím co si nandaval zbytek slaniny ,,Všechno najdeš támhle v lednici".
Vzala jsem si broskev a posadila se ke stolu. ,,Ty, Calvine?" otočila jsme se na něj a on jen zvedl opět hlavu, od teď už otevřené obrazovky notebooku.
,,Myslím, že jsme včera nezačeli nejlíp a napadlo mě, že by jsme něco podnikli, nebo se třeba podívali na film, poznali se. Přeci jen, mám tu být necelé čtyři roky." dokončila jsem proslov a jen doufala, že jsem to trochu nepřehnala.
,,Mám málo volného času" odpověděl, když už zase psal něco na počítači.
,,Nevadí, tak jindy" snažila jsem se úsměvem skrýt zklamání.
Calvin zvedl hlavu a povzdechl si, opřel se do opěradla pohovky a prohrával si vlasy.
,,Ty si myslíš, že jsem tvůj kamarád Bello, ale tak to není" nechápavě jsem ho sledovala a on pokračoval ,,nejsme kamarádi, ani rodina... Jsem cizí člověk, co s tebou sdílí byt, thats all."
,,Chápu" Pípal jsem a odešla do svého pokoje. Tohle si mohl odpustit, jak jako "já nejsem tvůj kamarád"? Lehla jsem si na postel. Ne, má pravdu! Můj přítel to teda není.
Calvin view
Opřel jsem se o stůj a sklopil hlavu do dlaní. Někdo to tý holce říct musel a kdo jinej než já, že jo. Já nebudu její kamarád, já nejsem ten za koho mě má a ona je tak hodná a nevinná. Co bys si s ní tak asi pověděl? Já si s holkama nepovídám. Navíc se vsadím, že nikdy neměla v puse ani cígo.
Musel jsem se svým myšlenkovým obratům zasmát a pak jsem se opět pustil do práce na počítači.
Najednou mi cinkla zpráva. Vzal sem do ruky telefon a otevřel ho.
Adam: Klub? Teď? Je tu Amanda
Chvíli jsem uvažoval. Kluky bych rád viděl, ale asi bych měl dohlížet na tu malou, když už jí tu mám. Ale na jednu stranu, sex mi chybí a Amamda je přítulná vždycky.
Calvin: Nemůžu brácho, stal se že mě fotr, zapoměl si?
Adam: Kolik jí je?
Calvin: Asi patnáct nebo šestnáct
Adam: Tak koukej vytáhnout princeznu na ples, za 20 tady
Zprávu jsem si jenom zobrazil a podíval se na dveře Bellina pokoje. Tak dobře.
ČTEŠ
Raining - CZ
Romance"Tohle nejsem já Bello, podívej se na mě, tohle se mnou děláš ty!" zakřičel Calvin a otočil se na mě. ,,Možná právě se mnou, jsi to ty!" otočila jsem se k odchodu a zaslechla tiché zašeptání. ,,Já tě potřebuju" pomalu ke mně došel a pokračoval ,,chc...
