Raining - CZ

Dvacátá šestá kapitola

Calvins view: 1 den zpět

Nechal jsem vyklepanou Bellu sedět v kuchyni a odešel do pokoje. Ze skříně jsem vytáhl chloroform a zadíval se na něj. Na chvilku mě napadlo, že bych možná neměl. Blbost! Odpyká si, že mě neposlechla. Může být ráda, mohl bych jí zbít, nebo nechat při vědomí. Ještě mi bude za ten chloroform vděčná.
Na poličce jsem ještě vytáhl utěrku a vydal se do kuchyně, kde čekala ona.

,,Bello...kdybys to nebyla ty, chtěl bych aby tě to bolelo... fakt bych to chtěl". podíval jsem se na ní omluvně.

,,Calvine já..." postavila se a já jí pohotově tělem zatarasil cestu. Poznal jsem, že ucítila chloroform na hadru a začela se rozhlížet.

,,Porušila si pravidla, to znamená trest" konstatoval jsem a pořádně se nadechl.
Viděl jsem, jak začela natahovat. Bála se mě, ale to byl účel.
Z nějakého důvodu mě sralo že bulí. Dneska jsem byl měkkej.
Přitáhl jsem jí k sobě do objetí a políbil do vlasů. Chtěl jsem to mít rychle za sebou, vlastně jsem se ani netěšil. Kurva Calvine prober se!

,,Potrestáš mě?" podívala se mi do obličeje a já viděl slzy v jejích očích.

,,Potrestám..." řekl jsem klidně ,,...ale postarám se, aby tě to nebolelo".

Jemně jsem jí políbil na rty a v tu chvíli jsem věděl, že všechen vztek je dávno pryč. Musel jsem to dokončit.
Odtáhl jsem se a bez varování jí rychlým pohybem otočil zády k sobě a silně jí přitiskl látku na obličej. Začela kopat a snažila se křičet, já sevření ale nepovolil.
Cítil jsem jak jí pomalu slábnou svaly a do pár vteřin oddychovala u mě v náručí.

Doprdele! Vzal jsem Bellu a donesl jí do jejího pokoje. Bylo by ironické to provést u mě, když to, že tam vlezla tohle celé podnítilo.

Položil jsem jí na postel a jen tak si jí prohlížel. Tak teď nebo nikdy. Stáhl jsem jí kalhoty a znovu si jí prohlédl. Něco na tom nebylo ono. Nechtěl jsem to... blbost! Nebuď kunda Calvine! Okřikl jsem se v duchu. Tak jo, stejně si nebude nic z toho pamatovat.

A to mě možná dostalo na kolena. Chtěl jsem aby si to pamatovala, aby to ona sama po mně chtěla. Stál jsem nad jejím bezvládným tělem. Odešel jsem do obýváku. Sedící na pohovce jsem do sebe klopul absint a po celém dni kouřil asi dvacátou cigaretu. V hlavě mi letěl proud myšlenek... Proč mě nikdy nepolíbila ona sama? Vzpomněl jsem si na ten večer v bytě, kdy mi dovolila, abych se jí dotýkal. Zakroutil jsem hlavou, abych z ní dostal vzpomínkou, jak pro mě vzdychala.

,,Já to nedokážu" zašeptal jsem pro sebe a dal si ještě pár loků.
Pak jsem se zvedl a vrátil se do jejího pokoje.
,,Proč ze mě nešílíš jako já z tebe?" zašeptal jsem směrem k ní a z kapsy jsem vytáhl zabalenou injekční stříkačku a malou ampulku. Věděl jsem, že když jí to nedám, bude jí ráno po chloroformu strašně. Obsah látky jsem jí opatrně píchl do břicha a tričko vrátil na místo.
,,Tohle bylo vážně pro tvoje dobro" zašeptal jsem jí, jako by mě slyšela.

Svoje tričko jsem hodil na zem a vlezl si k ní pod peřinu. Bella byla v jendom ohni, ale klepala se. Měla zimnici. Věděl jsem, že průhledná tekutina se teprve teď dostala do jejího těla a do pár minut zabere.
,,Já už ti neublížim, kotě" špitl jsem a přitáhl jí více do svého objetí.

~~

Bellas view: současnost

Stála jsem vedle Calvina a vyplivla bastu do umyvadla. Vypláchla jsem si pusu a podívala se na Calvina, který se na mě zazubil s kartáčkem v puse.

,, Co budeme dneska dělat?" podívala jsem se z okna koupelny.

,,Včera ráno jsem říkal, že půjdeme ven" zamumlal Calvin s kartáčkem v puse ,,Tak se připrav".

Došla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Musím uznat, že mi náš byt v Bronxu chyběl.
Potom jsem ze skříně vyndala černé kalhoty s vysokým pasem a bílé tílko. Byl červen a venku bylo teplo, takže jsem si nemusela dělat starost, že mi bude zima.
~
Calvin čekal u auta a otevřel mi dveře od spolujezdce. Měl na sobě bílou mikinu a černé kalhoty. Bílá mu slušela.
Nasedla jsem do auta a on za mnou zavřel dveře, pak přisedl vedle mě a nastartoval.

,,Kam jedeme?" otočila jsem hlavu na Calvina.

,,Nech se překvapit" usmál se na mě a jednou rukou mi stiskl stehno.

Dojeli jsem před velkou, barevnou bránu ve tvaru duhy a Calvin zaparkoval.

,,Pouť?" zvolala jsem radostně, když jsme vystoupili.

,,Pouť" přitakal.

Došli jsme k duhové kase a koupili si lístky. Za bránou ale nastal problém. Co teď? Pochybuju že Calvin se zajímá o stejné atrakce jako já.

,,Kam půjdeme?" podívala jsem se na něj a z mého pohledu mohl vyčíst, kolik se ve mně skrývá očekávání.

,,Jednu atrakci vyberu ty a jednu já" řekl po chvíli přemýšlení.

Jako první jsem vybrala Ruské kolo a Calvin se tam se mnou bez námitek vydal. Sedli jsme si každý na malou, dřevěnou sedačku, připevněnou slabími řetízky a já se otočila na Calvina, který seděl hned za mnou ,,Bojíš se?".

,,Já?" zasmál se ,,To ty se budeš bát, až vyberu já".

Vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se dopředu, protože se kolotoč začal rozjíždět.

,,Dej mi ruku" zakřičel Calvin.

Natáhla jsem tedy k němu levou ruku a on mě chytil.
Točili jsme se, drželi se a smáli se. A najednou jsem stála nohama na zemi. Tak rychle to uteklo.
Když jsme vystoupili, byla řada na něm a Calvin vybral střelnici.

,,Neměla jsem se bát?" dloubla jsem do něj.

,,Však to přijde, teď se naučíš střílet" pronesl hrdě.

Ahojky, snad si příběh Belly a Calvina užíváte tak jako já.
Připomínám, že stále se mě můžete ptát na otázky a nejasnosti, které zodpovím v blízkém ASKu. ❤️