Raining - CZ

Dvacátá druhá kapitola

Posadila jsem se na postel v místnosti, kde jsem se probudila.
Jsem na Calvina opravdu hodně naštvaná, ale teď hlavně musím přemýšlet, jak se dostat ven. A taky mám hlad, jak dlouho jsem asi spala?
Zvedla jsem se s úmyslem najít cestu ven a jídlo. Chybí mi Luke, musím za ním. (Napište mi, koho máte radši- Luke nebo Calvin)

Prošla jsem místnost s krbem a vešla do další místnosti. Nebylo tu skoro nic, jen velký jídelní stůl, židle a na stole stála váza s tulipány. Napadlo mě, že se o to tady musí asi někdo starat. Vnější stěna byla prosklená a za ní se rozprostíral les. Prošla jsem celý dům, ale nikde jsem nenarazila na dveře. Objevila jsem spoustu pokojí, včetně jednoho zamčeného, další místnost s gauči a v suterénu bazén, ovšem nejvíce mě potěšila kuchyně, kdy jsem hned zůstala. Vzala jsem si čerstvou koblihu a zapila jí vodou. Pak jsem se rozhodla vrátit se do místnosti s krbem a jen tak jsem seděla na gauči.

Po chvíli se ozval zvuk zámku a já hned zpozorněla. Otočila jsem se a Calvin vcházel do DVEŘÍ!!! Ano dveří, které byly celou dobu v této místnosti.

Otočila jsem se zase zády k němu a ignorovala jeho příchod. Chtěla jsem aby viděl, jak moc se zlobím.

,,Nudila ses hodně kotě? Překvapuje mě, že ses ani nepokusila rozbít okno v hale nějakou ze židlí... Stejně by se ti to nepovedlo,je neprůstřelný" stále jsem Calvina ignorovala.

Postavila se přede mě, natočil hlavu trochu do leva, přimhouřil oči a přeměřoval jsi mě.

,,Chce to se bavit" pronesl a rychle přišel ke mně.

Než jsem stihla cokoliv udělat, zvedl mě do náručí a postavil na doprostřed místnosti.

,,Co děláš?" pištěla jsem, dokud se mi nohy nedotkly země.

,,Jdeme se bavit!" zvolal a odběhl z místnosti.
Po chvíli přiběhl s flaškou a ovladačem od televize, namířil ho na ní a z televize začala hrát hudba.

,,Smím prosit?" uklonil se a podal mi ruku.

,,Tohle není hudba na společenské tance" odfrkla jsem si a založila ruce na prsou.

,,No jo" poškrábal si zátilek ,,nic lepšího tu nemám, ale třeba pomůže tohle" na ovladači něco zmačkl a světlo v místnosti potemnělo.
Musela jsem uznal, že teď je jeho chování opravdu na úrovni.

,,A co si jen povídat a netancovat?" kývla jsem k pohovce.

,,Noo, konečně začínáme komunikovat... donesu víno" opět vyletěl z místnosti.

Posadila jsem se na gauč.
,,Calvine kde mám oblečení?" otázala jsem se, když se vrátil, protože jsem si uvědomila, že mám na sobě ti samé, jako včera.
Bylo to... Jak dlouho jsem spala? Zamračila jsem se a snažila si vzpomenout.

,,Prospala si dva dny, je úterý" řekl Calvin, jakoby mi četl myšlenky.
,,A od té doby snědla jen koblihu" konstatoval k tomu.

Popravdě jsem neměla hlad. Byla jsem trochu naštvaná, tak jediné na co jsem se zmohla bylo vstát a dojít k němu. Položila jsem své dlaně na Calvinovu hruď a dlouze se mu zadívala do očí.
Laškovně se usmál a ve chvíli kdy se ke mně naklonil, sebrala sem mu víno z ruky.
,,Mrcho" prskl se smíchem, když jsem se vrátila zpět na sedačku.

,,Řekni nějaké číslo" kývla jsem ke Calvinovi.

,,Osm?" nadzvedl nechápavě obočí.

,, Osm je dobré číslo" přitakala jsem a dala si přesně osm loků vína.

,,Nech mi taky něco" skočil ke mně na sedačku a vzal mi flašku z ruky.
,,Teď řekni číslo ty".

,,Jedna" začala jsem se smát, jeho typickému, pohoršenému pohledu.
Dal si jeden lok a mrmlal, že to není fér.

,,O co se snažíš Bello?" zvedl koutek a přeměřoval si mě, jako to dělal běžně.

,,Není to ta chata, kam jsme všechni měli jet? Tak si to tu užívám?" slovo všechni jsem ve větě obzvláště podtrhla.

,,Jsi chytrá" usmál se dlouze se na mě zadíval. Jeho pohled mě vyvedl z míry.
Rychle jsem se postavila a snažila se nějak rozproudit konverzaci.

,,Co si něco zahrát?" vzala jsem si od Calvina alkohol a odnesla ho na poličku.

,,Kam s tím jdeš?" volal z pohovky.

,,Hrát něco můžeme i bez pití" přeslazeně jsem se zašklebila.

,,Fajn" svěsil hlavu ,, mám tu poker".