Ráno bylo překrásné. Dům byl prosvícen vycházejícím sluncem, které dovnitř svítilo skrze francouzká okna. Blížil se Červen a příroda se viditelně probudila.
,,Ty Calvine?" zakousla jsem se do jablka a zvedla hlavu ke Calvinovi, který nám smažil omeletu.
,,Hm?" také zvedl pohled od vajíček a já mohla mluvit.
,,Tak mě napadlo... včera jsem viděla, kolik je kolem domu volného trávníku... nemohla bych si tu někde udělat záhonek?" svou žádost jsem utvrdila prosebným pohledem.
,, Od péče o zahradu tu mám lidi" odvětil rozhodně.
Já se ale nehodlala vzdát ,,Zakázal si mi jiné činnosti tady... záhonek by byl takový můj koníček a alespoň se nebudu nudit".
,,Dobrá" řekl po chvíli ticha. ,,Až pojedu do města, přivezu ti nějaká semínka".
Radostně jsem vyskočila na židli a nechala si nandat obří porci snídaně, do které jsem se pustila.
,,Dnes do večera budu pryč" zamumlal Calvin s plnou pusou.
,,Budu tu sama?" přestala jsem věnovat pozornost talíři.
,,Mám nějaké jednání v Bronxu, musím tam být, ale do večeře budu zpět" zvedl se od stolu a dal talíř do myčky.
,,Pozítří je sobota, tak něco podnikneme, ju?" věnoval mi polibek do vlasů a odešel z jídelny.
Chvíli jsem tam jen tak seděla a když mi došlo, že v nejbližší době nepřijde, dojedla jsem svojí porci, dala talíř do myčky a rovnou jí zapnula. Alespoň malinkou práci jsem udělala.
Celý den jsem strávila hraním na playstationu, dobrým jídlem a dala jsem si dlouhou vanu.
Pak jsem se šla převléknout a podívat po svém telefonu. Koukala jsem na skříňky a do šuplíků, ale nikde nic.
Najednou jsem stála u Calvinova pokoje, chvíli jsem váhala, ale pak jsem zatáhla za kliku.
Otevřela jsem dveře od velkého prostorného pokoje. Byl mnohem větší a prosvětlenější než můj pokojík.
Došla jsem pomalu k malé skříňce a otevřela první šuplík. Nic.
Otevřela jsem druhý šuplík. Nic.
Otevřela jsem třetí šuplík... ,,Víš že sem nemáš lízt, ne?" ozvalo se mi za zády. Stuhla jsem.
Calvin mě chytil za paži a rychlým pohybem vytáhl z pokoje.
Stala jsem tam a dívala se do jeho normálně světle modrých, teď vzteky tmavých oči. Všechny svaly na těle měl v jednom ohni, bylo vidět že zuřil, i když se tolik nestalo.
,,Hrabeš se mi ve věcech?" vyštěkl a stále svíral mou paži mezi prsty.
,,Jen jsem chtěla telefon" chtěla jsem covnout, ale přitáhl mě ještě blíž k sobě.
,,Ten dostaneš, až uznám za vhodné" musel se díval dolu, aby mi viděl do tváře, jak blízko jsem stála. Nadechl se rozešel do kuchyně, mě táhl za sebou.
,,Kam jdeme?" nechápala jsem co má v plánu.
Neodpovídal.
Calvin mě dost hrobě posadil na židli a odešel. Tiše sem seděla a čekala co přijde.
Vešel do dveří a dlouze se na mě zadíval ,,Bello..." odmlčel se a já si všimla utěrky v jeho ruce ,,...kdybys to nebyla ty, chtěl bych aby tě to bolelo... fakt bych to chtěl".
Cože co? Slyšela jsem dobře?
,,Calvine já..." postavila jsem se a on mě pohotově přišel těsně přede mě. Cítila jsem zvláštní vůni, něco jako benzín, tak jsem se začela rozhlížet.
,,Porušila si pravidla, to znamená trest" koukal se mi do očí a já se bála, že nežertuje. Tohohle Calvina nemám ráda. Pomalu mi utekla první slza.
,,Bello..." objal mě a políbil na čelo.
Zvedla jsem k němu hlavu ,,Potrestáš mě?".
,,Potrestám..." řekl klidně. Působil vyrovnaně a to mě v téhle situaci děsilo o to víc ,,...ale postarám se, aby tě to nebolelo".
Pak se nahl a políbil mě na rty. Bylo mi úzko, bála jsem se a děsilo mě, že i přes situaci cítím motýlky v břiše.
Odtáhl se a bez varování mě rychlým pohybem otočil zády k sobě a zacpal mi pusu látkou. Byla jsem vyděšená k smrti a došlo mi, že mi vážně chce ublížit.
~
Probudila jsem se ve své posteli, v Calvinově objetí. Přemýšlela jsem, jak jsem včera usnula a když jsem si ani po chvíli nevzpoměla, začela jsem věnovat pozornost spícímu Calvinovi. Byl roztomilý. Neměl tričko a peřinu měl staženou po pás, takže jsem měla čas prohlédnout si jeho tělo. Fascinovali mě žíly na rukách a jeho hrudník vypadal v ostrém slunečním světle, jakoby se třpytil.
,,Aby sis mě neokoukala" zaculil se a rychlým pohybem mě stočil pod sebe.
,.Pomooc" zapištela jsem.
Posadil se mezi nohy mého ležícího těla a zkoumal můj obličej.
,,Proč mám jen tričko a kalhotky?" koukla jsem se podezřívavě a pokusila se zakrýt peřinou.
Rychle mi chytil ruce a přišpendlil mi je za hlavou.
,,Nezakrývej se" rozkázal a kousl mě do ucha.
,,Nebo co?" vyplázla jsem jazyk.
,,Bello, neprovokuj!" povzdechl si a v dlani pevněji sevřel obě moje zápěstí.
,,Nebo co??" zopakovala jsem otázku víc nahlas.
Calvin se bleskurychle přesunul rty k mému krku, zakousl se a ve stejný okamžik, sjel rukou do mých kalhotek.
Šokovaně jsem se nadechla a ani se nehnula. Hrozně jsem se styděla, když na mě tahle sahal, říkala jsem si, co když si všimne mých nedokonalostí.
Calvinův obličej se pousmíval a koukal mi přímo do očí. Já se stále neodvážila pohnout, až se pohl on. Znovu své rty přisál k mému krku a v tu chvíli jsem ucítila dva prsty uvnitř. Zapolelo to a já zakňučela.
,,Ššš... to hned přestane" řekl, jakoby mi četl myšlenky a během toho se stále rty věnoval mému krku.
Byla jsem hrozně nervózní, co když bude někde krev? Co mám teď dělat?
Nakonec mi na otázku odpověděl Calvin. Pohyb rukou zopakoval a já malilinko vzdychla.
,,Tohle jsem chtěl slyšet" zašeptal mi do ucha a rukou dole nepřestával hýbal.
Tentokrát to nebolelo, naopak mě to nutilo sténat a vrtět se, pod Calvinovým tělem.
,.Chci to slyšet pořádně" zašeptal a přidal na tempu.
Styděla jsem se sténat nahlas, ale nemohla jsem si pomoc. Byl to tak krásný pocit a já už ho zažila s Calvinem podruhé.
ČTEŠ
Raining - CZ
Romance"Tohle nejsem já Bello, podívej se na mě, tohle se mnou děláš ty!" zakřičel Calvin a otočil se na mě. ,,Možná právě se mnou, jsi to ty!" otočila jsem se k odchodu a zaslechla tiché zašeptání. ,,Já tě potřebuju" pomalu ke mně došel a pokračoval ,,chc...
