Raining - CZ

Dvacátá čtvrtá kapitola

Důležité!
Dostala jsem nápad, udělat místo příští kapitoly něco jako ASK na osoby, aby jste měli šanci si ujasnit, co vám třeba v knize uniklo. Vaše otázky pište do komentářů, nebo do soukromých zpráv. Teď si užijte kapitolu :*

Projíždeli jsme krásnou přírodou, která se postupně začela měnit v obydlené malebné městečko.
Calvin zajel ke krajnici vedle malé kavárny, která nesla název "Blue coffee" a zanedlouho, už jsme všechni tři stáli na chodníčku pohromadě.

,,Tady se s vámi rozloučím" políbil mi Denis hřbet ruky a následně si podal ruku s Calvinem.

,,Nashledanou" usmála jsem se mile a když odešel, otočila jsem se s očekáváním na Calvina.
,,Takže co bude teď?".

,,Něco si dáme, ne?" kývl hlavou k malebnému domečku a za ruku mě pomalu vedl dovnitř.

,,Tady je to krásné" vydechla jsem, když se za námi zavřeli dveře.

,,Proto jsem teď sem vzal" usmál se Calvin, když mi gentlemancky přisouval židli.

Po chvíli jsme si objednali a mně neuniklo, jak mladá servírka po Calovi pokukuje.
Když se vrátila s mou ledovou kávou a Calvina kakaem, vložila mu do ruky malý list z bločku.
Calvin poděkoval, prohlédl si lístek a pak ho se smíchem hodil zmuchlaný na stůl.

,,Co je to?" natáhla jsem se zvědavě pro papírek a rozložila ho.

,,Kurva" pokrčil rameny.

Na papírku stála nějaká adresa a čas.
,,To se ti holky takhle vždycky nabízej?" zasmála jsem se a papírek znovu zmuchlala.

,,Vždycky ne, třeba ty to neděláš" šibalsky mi úsměv vrátil a otočil se za servítkou.
~
Když jsme zaplatili, vyšli jsme ven na ulici a já zamířila k autu.
,,To už chceš domu?" zastavil mě Calvin.

,,A my snad máme ještě nějaké plány?" jeho slova mě překvapila.

,,Půjdeme ti koupit něco na sebe" oznámil hrdě.

Jeho nápad se mi vůbec nezamlouval ,,Tak to ne, nebudeš za mě zbytečně utrácet".

Následovalo dlouhé přemlouvání, ale nakonec jsem souhlasila a vydali jsme se pěšky hlouběji do města.
Prohlížela jsem si krásné domy a malby po zdech.

,,Líbí se ti Luke?" zastavil se z ničeho nic.

,,Cože?" otočila jsem se na Calvina nevěřícně.

,,Jestli se ti Luke líbí?" rád otázku zopakoval.

,,Co když ano?" bouchal jsem ho s chychotem do ramene a šla dál.

,,Tak to mám štěstí, že jsem tě tady schoval" konstatoval klidně.
Než jsem mohla něco namítat, stali jsme před malým sekáčkem.

,,Tady?" ukázala jsem na skleněné dveře.

,,Lepší obchod tady bohužel není" koukl na mě omluvně.

,,To nevadí, mám ráda sekáče" vešla jsem dovnitř a Calvin mě následoval.
Prohlížela jsem si jeden kousek za druhým a každý kus oblečení pohladila.

,,V čem se ti líbí nakupovat tady?" sledoval mě zaujatě.

,,Vlastně mě do second handů brávala nevlastní mamka" povzdechla jsem si. Calvin chápavě pokýval hlavou.

,,Víš že každý ten kousek oblečení si něco pamatuje?" pohladila jsem hedvábný šátek. ,,Každý kousek už nosil nějaký člověk před tebou a měl ho třeba při něčem důležitém. Třeba tenhle závoj..." vzala jsem do ruky svatební pokrývku hlavy ,, ...pamatuje si něčí svatbu a to jen on ví, co se s tím zamilovaným párem stalo, že sám skončil tady" vydechla jsem a vrátila závoj na stojan.

,,Kup si ho" prolomil Calvin hloupé ticho.

,,K čemu?" vzala jsem kus bílé, průhledné látky do ruky a prohlédla si ho.

,,Jen tak, nezaslouží si ležet tady" natáhl se a závoj mi vzal.

,,Tak ale tobě vyberu něco já" řekla jsem nesmlouvačně.

,,Prosím..." pokynul Calvin rukou po obchodu.

Calvins view:

Bella na chvíli zmizela mezi regáli a po chvíli se vrátila z kusem látky v ruce.

,,Proč tohle?" zeptal jsem se, když jsem si od ní převzal tyrkysovou kravatu.

,,Co když patřila ženichovi?" řekla jsem chytrým tónem.
~
Dal jsem Belle do ruky hotovost a šel počkat před obchod. Ani ne za deset minut měla všechno co potřebovala, tak jsme vyrazili k autu.

,,A co teď?" zeptala se zvědavě.

,,Nevím" přiznal jsem.

,,Tak už pojedeme domu" řekla nakonec sama a stoupla si ke dveřím spolujezdce.

,,Dobrá" odemkl jsem auto a už jsme jeli.

,,Kde si vzal ten dům?" zeptala se mě zvědavě, asi v půlce cesty, když jsme vjížděli do lesa.
Chvíli jsem přemýšlel, co odpovědět, ale nakonec jsem si vybral pravdu.
,,Narodil jsem se tu".

,,Narodil? zeptala se překvapeně.

,,Ano" odpověděl jsem a věnoval se řízení, aby mi pod auto neskočil nějaký jelen.

,,A jak ses dostal tam, kde bydlíš teď?" byla tak zvědavá.

,,Po smrti táty před pěti lety jsem převzal firmu, koupil si byt, auto a tak" byl jsem rozhodnutý víc o sobě neprozradit.

,,Takže Luke a tak chodili do školy tady?" chtěla vědět vše.

,,Na Lukovu střední jsem nastoupil až dýl, chodil do školy normálně u nás" ukončil jsem debatu a změnil téma ,,Co budeme večeřet?".

Zastavil jsem před domem a vystoupil.

,,A vařit bude ta paní?" zeptala se.

,,Ano"

,,A mohla bych jí pomoc?" čekala plná očekávání na mojí odpověď.

,,Ne" viděl jsem, jak jsem jí zaskočil ,,Nechci aby si v tomhle domě cokoliv dělala, vařila, uklízela.. nic!" vysvětlil jsem svá pravidla.

,,Tak co budu celé dny dělat?" zeptala se když jsem odemykal.

,,Budeš tu se mnou" řekl jsem jednoduše a pustil dámu do dveří první.

Další kapitola je tu, tentokrát má víc rozhovorů než děje, doufám že se líbila, dejte mi vědět do komentářů.❤️