A je to tu. Konečně další kapitola! Strašně děkuji za odezvu a za všechny nedočkavé kometáře, opravdu mi děláte obrovskou radost. A teď už k Belle a Calvinovi
Bellas view:
Lehla jsem si na postel a moje tělo ovládl pláč. Nevěděla jsem, jestli protože byl zase zlý, nebo protože jsem malinko doufala, že mě nepustí pryč. Ale on se mě vážně chce zbavit.
Pláč brzy vystřídal spánek.Během noci mě probudil tichý zvuk. Nějaká postava stála u mé postele.
,,Calvine?" zašeptala jsem s nadějí.
Postava přistoupila k mé posteli a posadila se vedle mé hlavy. Cítila jsem, jak mě někdo hladí po hlavě a na obličeji jsem ucítila kus nějaké látky.,,Krásně spinkej Bell... brzo bude fajn" Calvinů opilý hlas byl poslední, co jsem slyšela...
Sen:
Byla jsem v cukrárně. Ve stejné cukrárně, kam mě nedávno vzala Amy. Calvin se najednou odněkud objevil a podal mi lilii. Poděkovala jsem o políbila ho na rty.
,,Jsi tak krásná" pošeptal mi.Pak se náhle objevil Luke. V ruce jsem najednou nesvírala bílou květinu, ale zbraň. Podala jsem jí Calvinovi a ten bez rozmyslu Luka střelil do hlavy.
Usmála jsem se.Ze spánku mě probral sluneční svit. Otevřela jsem oči a rohledla se po místnosti. Jsem si jistá, že jsem včera usínala ve své posteli, ale teď sedím v jiné. Promnula jsem si oči.
Byla jsem v menší potemnělé mistnosti, kde na mě ze všech stran, koukali velké šedě vymalované stěny.
Mě unesli? Podepřela jsem si prsty spánky a snažila se vzpomenout. Pamatuji si, že jsem ležela ve své posteli, pak tam někdo přišel, hladil mě a pak jsem se probrala tady. Pořádně jsem zamrkala, abych se přizpůsobila potemnělému prostoru.
Pořádně jsem se rozhlédla. Místnost vůbec nepůsobila jako vězení. Bylo to spíš pokoj, ale asi ne moc zabydlený. Uprostřed jedné stěny, byly velké bílé dveře a přímo naproti manželská postel, na níž jsem teď seděla. Nalevo ode mne, byla skříň a napravo velké okno.
Není na co čekat. Vyskočila jsem na nohy a zatáhla za kliku. Bylo odemčeno? Pootevřela jsem dveře a vykoukla ven do nějaké chodby. Mohla jsem se vydat doleva, i doprava. Ovanul mě ledový vzduch a já zchoulila ruce k tělu. Vykričila jsem doleva a než jsem udělala druhý krok, ozval se něčí hlas.
,,Šípková Růženka je vzhůru?" na konci chodby se ozval chychot.
Rozhodně jsem vyrazila dopředu. Vyšla jsem ve velké bílé místnosti. Byl tu krb, asi tři prostorné pohovky, kulečníkový stůl, bar a velká let televize.,,Jak ses prospala?"
Otočila jsem hlavu za hlasem a zasekla se u zadní pohovky. Calvin tam seděl rozvalený a sledoval mě. Měl na sobě rozepnutou košili, takže oheň z krbu osvětloval jeho hruď. Majestátně kouřil doutník a v druhé ruce měl skoro prázdnou flašku whiskey.(zase)
Jen jsem na něj koukala a vyčkávala, co se bude dít teď.,,Pojď blíž, u krbu je teplo" pokynul mi rukou se sedl si rovně.
Beze slova jsem si sedla na druhou stranu obřího gauče a s rukama v klíně koukala před sebe.
,,Jak se ti tu líbí?" nedočkavě se zavrtěl.
Podívala jsem se na něj ,,A kde to přesně jsem?"
,,Tohle je ta chata, kam jsme měli jet, je tu krásně ne?"
No chata, spíš vila, pomyslela jsem si.
,,A co když jsem teď odjet nechtěla?" sykla jsem, protože mě zabolela hlava.,,Vím se bys nechtěla, proto jsem tě uspal..." pronesl hrdě.
,,Jsi magor" odvětila jsem a nevěděla, co přesně se teď má dít.
,,Myslíš, že bych tě jen tak pustil k tomu kreténovi? A vím, že z bytu by jsi klidně vypadla bez mého vědomí, ovšem..." odmlčel se ,,Z tohohle zkurvenýho baráku se ven nedostaneš" už skoro křičel.
,,Tys mě normálně unesl" stoupla jsem si podívala se něj. Tohle nemůže myslet vážně.
,,Má milá Bell" postavil se, napil se alkoholu a stoupl si těsně přede mně.
,,Pokud bych tě pustil, ten kokot Luke dostane moje prachy! Ty prachy, co jsem za tvou péči dostal" zašeptal a majetnicky mě pohladil po tváři.Tohle mě trochu zapolelo.
,,Kde je můj telefon?" zeptala jsem se, potom, co jsem ho nenahmatala v kapse.,,U mě" nadšeně se svalil na sedačku.
,,A teď jdu pryč a telefon jde se mnou" zvedl se.,,A já teď co?" zastoupila jsem mu cestu.
,,Bav se" cvrnkl mě do nosu a po chvíli zmizel úplně.
ČTEŠ
Raining - CZ
Romance"Tohle nejsem já Bello, podívej se na mě, tohle se mnou děláš ty!" zakřičel Calvin a otočil se na mě. ,,Možná právě se mnou, jsi to ty!" otočila jsem se k odchodu a zaslechla tiché zašeptání. ,,Já tě potřebuju" pomalu ke mně došel a pokračoval ,,chc...