Zpět v akci//CZ FF✔️

2.

První, na koho mi padl pohled, když jsem vešla, byl Steve. Steve!

Zatajila jsem dech a nemohla z něj spustit oči. Byl jiný. Měl vousy a vypadal jako kdyby zesílil, i když to nebylo možné.

On se postavil, obešel Buckyho, co seděl věděl něj a postavil se přede mě.

Na nic jsem nečekal, natáhla k němu ruce a pevně ho objala. Pět měsíců jsem ho neviděla.

,,kde jsi byla? Snažil jsem se s tebou spojit" dal mi ruku kolem pasu a druhou mi dal na zátylek.

,,odešla jsem odsud a všechno tu nechala. Promiň" odtáhla jsem se od něj.

Znovu jsem si ho prohlédla. Těmi vousy zestárl snad o deset let. Vypadal vážně hrozně.

Steve si stoupl vedle mě a já se rozhlédla po ostatních. Přejela jsem pohledem Buckyho a zastavila se na Natashe.

Obě jsme se zašklebily. ,,pořád stejně arogantní" prohodila.

Začala se ve mně vařit krev. Jak hezký život jsem bez ni měla.

,,pořád stejná kráva" oplatila jsem ji to s úsměvem a ona se vymrštila do stoje. Steve chtěl něco říct, ale já zvedla ruku.

,,co tu vůbec chceš? Pomstít Clinta? Co si o sobě myslíš? Hrála sis na jeho nejlepší kamarádku a nepřišla jsi ani na pohřeb! Jsi sobecká svině!" křikla jsem na ní.

Ona se napřáhla a vlepila mi facku, až jsem musela otočit hlavu na stranu.

Tímhle si dovolila moc. Nenáviděla jsem ji, ale tímhle klesla na úplné dno. Proč mě mlátila?!

,,žádné děcko mi nebude nadávat" odůvodnila svůj čin.

Využila jsem příležitosti, stiskla ruku v pěst a ránu ji vrátila. Nečekala to a už vůbec ne ode mě.

Chytla se za nos a překvapeně se posadila zpět na sedačku.

Neuměla jsem se bít, ale když jsem ránu dostala, tak jsem ji vrátila. Tahle byla první, kterou jsem dala ženě.

,,tohle bylo za tátu, ne za mě" vytrhla jsem se Stevovi, když mě chytl za paže.

Bucky si dal ruku před ústa, aby skryl svůj úsměv a Peter na mě koukal vyjeveným pohledem.

Zbylí tři, pro mě neznámí lidé, si jen navzájem vyměňovali pohledy.

Zastavila jsem se na muži s bílými vlasy a v šedém obleku.

Byla jsem si jistá, že už jsem ho někdy viděla a při bližším prohlédnutí mi v hlavě svitlo. Pietro.

,,Clint umřel?" upoutal moji pozornost zpět Steve.

Zamračila jsem se, odtrhla oči od Bělovlase. On to neví?

Mluvila jsem s Natashou pár dní před pohřbem a řekla ji, co se stalo. Měla to říct Stevovi. Měli přijet.

,,proto tady jsme, Steve" vmíchal se do naší konverzace Peter.

,,to Fury. Proč jsi mu to neřekla?!" vyjela jsem na Natashu a snažila se zadržet slzy.

Ona protočila očima. Stále si držela rukou nos, ale nevypadalo to, že ji z něj teče krev. Škoda.

Řekla jsem Stevovi, že jsem všechno Natashe řekla. Nic nevěděl. Nic mu neřekla.

Dělala to jen kvůli sobě, protože se nechtěla vracet a to, že jsem byla na pokraji zhroucení a potřebovala jsem Steva ji bylo ukradené.

Měla jsem sto chutí ji vyhodit, protože neměla právo se za tátu bít, když udělala takové věci.

,,tebe znám" promluvila jsem na Bělovlase, když jsme si všichni všechno vysvětlili.

Stále mi ty tři, respektive dva, nepředstavili. Nebyl na to čas.

On zvedl obočí, ale pak se hned zamračil. Byla jsem si jistá, že je to on. Byl u nás, když mi bylo asi osm.

Hádal se s Tonym v laboratoři, ale pak se vrátili zpět nahoru a dal se do řeči s tátou.

,,byl jsi tady před třinácti lety. Hádal ses s Tonym" rozvedla jsem svoji poznámku o tom, že ho znám.

On chvíli přemýšlel, ale pak se mu rozsvítilo.

,,ty jsi ta malá holka s lukem" přikývla jsem. Ten den mě táta donutil jít cvičit.

Dala bych všechno za to, abych si s ním mohla znovu zastřílet...

,,tohle je moje sestra, Wanda" ukázal vedle sebe na brunetku, která celou dobu mlčela a ona na mě mávla.

,,já jsem Sam" natáhl ke mně ruku černoch vedle Steva.

,,Stefany" přijala jsem ji a on se na mě zářivě usmál. Nakrčila jsem nos a stáhla ruku zpět k sobě.

,,promiňte, to musím vzít" řekla jsem, když jsem si vytáhla zvonící telefon z kapsy a podívala se kdo mi volá.

Zvedla jsem se ze sedačky, odešla do kuchyně a zvedla hovor od Bena.

,,kde jako jsi?" spustil bez pozdravu a mně se řeč zasekla někde v hrdle. On byl u nás.

,,přišel jsem k vám a Pepper mi řekla, že jsi měla být u mě. Kde jsi? S tím ze školy? Proto jsi mi lhala?" pokračoval dál.

Posadila jsem se ke stolu a zapla všechna ozubená kolečka v hlavě.

,,Bene... měla jsem práci" ,,jsi s ním?" skočil mi do řeči. Mám mu dál lhát?

Měla jsem ho ráda, ale nemilovala jsem ho. Minimálně ne tolik jako Lokiho, ale nechtěla jsem mu lhát.

,,ano, je tu taky" vydechla jsem nakonec. Radši začnu mluvit pravdu.

,,Bene prosím nebuď zase žárlivý. Zítra ti všechno vysvětlím, dobře? Jde jen o práci, o nic víc" povzdechla jsem si.

On zavrčel a do něčeho nejspíš kopl, protože to začalo řinčet.

,,fajn, dělej si co chceš" vyštěkl a ukončil hovor. Hodila jsem mobil na stůl a zajela si rukama do vlasů.

Možná kvůli tomuhle jsem nikdy neměla vztah. Bylo to unavující.

Stále někomu říkat co dělám, kde jsem, nemít žádné tajemství... Bylo to hrozné.

Lokimu jsem se takhle zpovídat nemusela. Vídali jsme se často, ale měli jsme svoje soukromí.

Stále jsem Bena a Lokiho srovnávala, ale to jen proto, že Loki byl první a nastavil laťku dost vysoko.

,,jaké to je chodit s normálním člověkem?" zasmál se Peter a sedl si vedle mě.

Hodila jsem si vlasy z obličeje dozadu a opřela se o židli.

,,není to jako chodit s Bohem" pokrčila jsem rameny, načež jsme se oba rozesmáli.

Vypadalo to, že už ho období ,líbíš se mi' zcela přešlo. Možná kvůli tolikaměsíčnímu odloučení.

,,pojď zpátky. Musíme probrat co bude. Zítra jdeme oba do školy" zase se zvedl a šel zpátky do obýváku. To zvládnu.