Zpět v akci//CZ FF✔️

10.

,,doufal jsem, že tam přijdeš a dostaneš mě pryč. Byla jsi má jediná naděje" to jsem byla vždycky.

Nikdo jiný se ho nezastal, nikdo nevěřil tomu, že se jeho chování zlepší.

Ze začátku při něm stál i Thor, to jediné nás spojovalo, ale pak to vzdal i on.

Já to ale nedokázala. I když ho pohltila temnota, tak jsem měla naději, že se to jednou zlepší.

Měla jsem v tom pravdu. Sice kvůli tomu musel umřít, ale jeho chování se zlepšilo.

,,nehraj si na romantika. Tohle nejsi ty" zasmála jsem se a podívala se na své prsty v klíně.

Bylo od něj hezké, že to řekl, ale já to nedokázala ocenit.

Nebylo normální slyšet od něj něco takového. On měl vždy kamenné srdce. Pokud nějaké vůbec měl.

,,ale mohl bych být" položil mi ruku na krk. Cukla jsem, protože byl nepříjemně studený.

Na takové doteky jsem byla zvyklá jen od Bena, když zrovna nebyl paranoidní.

Zvedla jsem oči, abych na něj viděla, když se ke mně přisunul. Vzpomněla jsem si na chvíli, kdy jsme se viděli naposledy.

Do mých tváří se hned nahrnula krev. Chtěla jsem to udělat znovu, ale nemohla jsem. Ben by vyletěl z kůže.

,,s někým chodím, Loki" zvedla jsem se, když se ke mně nahnul.

On nechal ruku, kterou měl na mém krku, ve vzduchu a stiskl ji v pěst.

Vážně jsem to chtěla udělat, ale nešlo to. Potvrdila bych tím Benovy domněnky.

Pokud jsem chtěla líbat jiného než Bena, tak bych prvně musela udělat věc, na kterou jsem myslela minimálně měsíc.

Neměla jsem na to žaludek. Ani jsem nevěděla, jak se s někým rozejít.

Holek jsem se nemohla zeptat, protože by mu to řekly dřív, než bych to stihla já.

Už jsem ale dál nemohla. Nebylo to kvůli Lokimu, to vůbec. Bylo to kvůli Benově chování.

Nepotřebovala jsem v životě takové směšné drama a toxického člověka.

,,ještě... si odpociň. Pak přijď klidně nahoru" zazmatkovala jsem a odešla z ošetřovny.

Žaludek se mi obracel a já měla pocit na zvracení. Tohle už se nesmí opakovat.

Byla jsem do Lokiho zamilovaná, ale teď už to nejspíš bylo pryč.

Myslela jsem si, že jsem ho milovala, když byl mrtvý, ale už jsem to tak necítila, když přede mnou seděl.

Stále jsem cítila motýlky v břiše, když byl poblíž, ale to bylo všechno. Už to nebylo tak silné jako předtím.

V laboratoři jsem schovala jeho žezlo, aby ho neviděl a šla zpátky nahoru.

Vision tam zrovna mluvil o tom, co dokáže, ale já se jen posadila vedle Steva a nedávala pozor.

Co se to vůbec stalo? Loki mě chtěl políbit a já ho odmítla? Kvůli Benovi?

Byla jsme blbá, ale nechtěla jsem zase spadnout do lásky k Lokimu. Nemělo to budoucnost.

On byl nesmrtelný a byl Bůh. Já byla obyčejný člověk.

Jak si to vůbec představoval on? Že bych byla stará a vrásčitá a on by se o mě staral, dokud bych neumřela?

,,je v tobě řádný zmatek, holka" nahnula se ke mně Wanda.

Seděla v křesle vedle pohovky a abych pravdu řekla, tak jsem si ji ani nevšimla.

Naklonila jsem hlavu na stranu a trochu se zamračila. Jak to mohla vědět? Četla myšlenky, nebo tak?

,,cítím to co ty. Chceš si promluvit?" usmála se na mě.

Hned jsem zavrtěla hlavou. Nesvěřovala jsem se ani Pepper, jen když jsem nevěděla kudy kam.

Wandu jsem znala jen pár dní a rozhodně jsem ji nechtěla říkat v jaké situaci jsem.

Visiona utnul až zvonek, který se ozval domem.

Chtěla jsem se zvednout a vyhnout se konverzaci s Wandou, ale Peter mě předběhl.

Dosedla jsem zpět na sedačku a natáhla uši, abych slyšela kdo přišel.

Nikoho jsme nečekali. Nikdo ani nevěděl, že jsme zpátky v domě. Pravděpodobně.

Zadními dveřmi přišel do obýváku stále naštvaný Thor a sedl si vedle Buckyho. Neodletěl?

,,já vím, že je tady!" uslyšela jsem křik Bena.

Všechny mé svaly se napnuly a mně před očima proběhl snad celý život.

Jak mě tu mohl najít? To mě sledoval, aby se ujistil, že se s někým vídám a mohl mi to předhazovat?

Rychlostí světla jsem se zvedla a šla tam, aby Peterovi neublížil.

Myslel si o něm, že spolu něco máme a Ben nikdy nešel pro ránu daleko.

Nejspíš by Petera nepřepral, ale určitě by to zkusil a to by nedopadlo dobře ani pro jednoho.

,,co tady děláš?!" vyjela jsem na něj, když jsme se setkali v kuchyni.

Peter za ním cupital jako ocásek a s tichým ,promiň' se vrátil za ostatními do obýváku.

On se neměl za co omlouvat. Ben se sem určitě vecpal násilím, na to jsem ho znala až moc dobře.

,,co tu dělám já? Spíš co tu děláš ty!" oplatil mi stejným tónem.

Založila jsem si ruce na hrudi a protočila očima. A je to tu zase. Unavovaly mě ty neustálé hádky.

,,pracuju. Mám ti to vyhláskovat? Co na tom furt nechápeš? Já mám i vlastní život, pokud jsi zapomněl. Nebudu trávit všechen čas s tebou nebo holkama. To nemůžu mít ani na chvíli pokoj?" rozhodila jsem rukama.

Udělám to. Byla jsem rozhodnutá, že mu to řeknu, nebo vykřičím, zazpívám. To bylo jedno, hlavně že bych to vyřešila.

,,už mě nebaví, jak mě hlídáš na každém kroku a nedovolíš mi ani se podívat na jiného kluka. Dala jsem ti jasně najevo, že se mi tvoje chování nelíbí, ale tys i tak nepřestal. Já končím, jasné? Najdi si někoho jiného, komu nalajnuleš každou minutu dne!" ukázala jsem ke dveřím.

Ze srdce mi spadl obrovský kámen. Konečně jsem to řekla.

Po několika týdnech trápení a překousávání jeho chování jsem to ze sebe konečně dostala.

,,nedělal bych to, kdybych tě nechtěl chránit před takovými lidmi jako je ten tvůj Peter" můj?!

Modlila jsem se k bohu, i když jsme v domě měli dva, aby nás nikdo neslyšel.

Věděla jsem, že to neskončí tím, že to ukončím a on na povel odejde jako cvičená opice.

Věděla jsem, že to bude rozebírat, ale aby dělal takové scény? Tohle si líbit nenechám.