Zpět v akci//CZ FF✔️

20.

,,Loki nepožádala jsem o to Thora kvůli tomu, co jsi udělal. Udělala jsem to, protože potřebuješ chvíli klid od tohohle všeho na Zemi" objasnila jsem mu.

Byl naštvaný, že jsem mu domluvila výlet bez toho, abych mu něco řekla.

Lepší bylo ho postavit před hotovou věc. Aspoň neměl čas se se mnou hádat, protože ho Thor měl během chvíle odvést.

,,tyhle hádky tě vysilují ještě víc a pokud chceš zpátky svoji moc, tak by sis měl dát pauzu" pokračovala jsem, když nic neříkal.

Byl naštvaný, hrozně, ale zatím to v sobě držel.

Myslel si, že ho chci od sebe jen dostat co nejdále za to, že mě políbil. Několikrát.

Sice bylo dobré, abychom si dali odstup, ale vážně jsem to dělala hlavně kvůli němu a jeho dobru.

Vždy jsem myslela na jeho blaho, než na všechny ostatní.

Už jsem to v sobě měla zažrané a nedokázala jsem se to odnaučit.

,,fajn" souhlasil nakonec, ale začal se ještě víc mračit. S povzdechem jsem k němu natáhla ruku.

Dala jsem mu vlasy pryč z obličeje a zlehka ho objala. Musela jsem to udělat.

On mi hned dal ruce na pas a přitáhl si mě blíž k hrudi.

,,hlavně nedělej žádné blbosti, prosím" zašeptala jsem mu do ramene jeho kostýmku.

Ani jsem nevěděla, kde ho zase sebral, ale tentokrát už mi nepřišel tak hrozný jako vždy předtím.

On se ode mě s úšklebkem odtáhl a přešel k Thorovi.

Thor na mě kývl, zvedl kladivo a kolem nich se objevila světelná záře, ve které i zmizeli.

Objala jsem se kolem pasu a vrátila se zpět do obýváku, kde Peter stál před tátou s otevřenou pusou.

Musela jsem se zasmát, protože vypadal vážně vtipně.

,,tohle je ten projekt se Scottem, Petere. Vrátila jsem se v čase a zabránila Furymu, aby ho zabil" postavila jsem se k nim.

On zvedl ukazováček, se kterým zamával ve vzduchu, ale nic neřekl.

,,rád vás vidím, Clinte, ale vážně mě děsíte, protože jste měl být mrtvý" stiskl rty k sobě. Otřásla jsem se. Nepřipomínej mi to sakra.

Táta si sedl na pohovku, přičemž se smál a já Petera zastavila, než stačil začít mluvit.

,,nepůjde vrátit Tonyho. Už jsem se ptala. U jeho smrti nikdo nebyl a pokud by se někdo z nás vrátil do minulosti, tak bychom se k němu nestihli dostat včas" vysvětlila jsem.

Věděla jsem, na co by se zeptal, tak jsem mu chtěla ušetřit energii.

I mě štvalo, že nepůjde Tonymu vrátit život. Bylo to nespravedlivé.

Sice pro mě Tony znamenal hodně, ale kdybych si měla vybrat mezi ním a tátou, beru tátu.

Sice mě mrzelo, že nemůžeme vrátit i jeho, ale byla jsem šťastná, že mám zpátky tátu.

Peter se jen smutně zatvářil a posadil se do křesla vedle sedačky. Do Tonyho křesla.

Vždy tam sedával se sklenkou skotské a když jsem byla malá, tak mi tam i četl pohádky.

Zatřásla jsem hlavou, abych z ní vyhnala takové vzpomínky a sedla si vedle táty.

Bruce se postavil před nás a na zeď začal promítat hlavní budovu S.H.I.E.L.D.u.

Zjistil kde mají kamery, jaké mají zabezpečí a kolik je v budově denně stráží.

Snažila jsem se na to soustředit, ale nešlo mi to a mně myšlenky stále ubíhaly někam jinam.

Jednou to byl Tony, podruhé Loki a tak to šlo pořád dokola.

Bylo to otravné, protože jsme na to myslela snad dennodenně a mě už to unavovalo.

Začala mi i chybět škola, protože tam jsem se aspoň zaměřila na učení. Aspoň jsem tam zítra mohla jít.

Probrala jsem se z myšlenek, až když mluvil Vision.

Neměla jsem tušení, kdy ho Bruce pustil ke slovu a ani jsem neměla páru o čem mluvil.

Cítila jsem se trochu provinile, že jsem neposlouchala tak důležité věci.

Všichni jsme do toho šli, společně, a kdyby neposlouchal nikdo z nás, jako já, tak by náš plán šel do kytek.

Opět jsme několik hodin přemýšleli, jak bychom je zničili, zabili Furyho a nepřišli při o tom o nikoho z nás.

Žádný z nápadů se nám nezamlouvalo natolik, abychom ho přijali.

Byl to běh na dlouhou trať, ale věřila jsem, že se jednou dostaneme do cíle.

Už tak to vypadalo slibně, když už jsme na tom začali pracovat, takže jsme to museli dotáhnout do konce.

,,proč nespíš?" sedl si ke mně Steve v noci, když jsem nemohla spát.

Seděla jsem v kuchyni u stolu s čajem a pořád nad něčím přemýšlela. Nešlo přestat.

Vždy jsem se nad něčím zamyslela, něco jiného mě k tomu napadlo a já nad tím pak dlouho přemýšlela.

,,myšlenky" poklepala jsem si ukazováčkem na spánek.

,,proč nespíš ty?" opáčila jsem mu otázku a dala si nohy do tureckého sedu.

On mi vzal hrneček s čajem z rukou a napil se, ale hned mi to vrátil. Nesnášel sladké čaje a ty já si dělala pořád.

Byla to snad jediná věc, kterou jsme nemohli sdílet. Kromě těch běžných.

,,Bucky zase mluví ze spaní a říká ty slova, kterými ho ovládali. Sam má tvrdý spánek, takže ho neslyší" ono to stále trvá?

Myslela jsem, že když se z toho dostane, tak přestane mít divné sny.

Byla jsem u toho, když se mu takové sny zdály a vážně to nevypadalo hezky. Byl z toho pak celý vyjevený.

Šlo na něm vidět, že už je vážně unavený. Prý se mu to zdálo každou noc.

Někdy se prý ráno choval jako kdyby ho stále ovládali, ale po chvíli to opadlo. Musí si prožívat peklo.

,,co vůbec ty a Loki? Vím, že se nerada bavíš o svém milostném životě, ale tohle mě vážně zajímá" sakra.

Doufala jsem, že to nechá být a nezeptá se, ale mé prosby bohužel nebyly vyslyšeny. Co mu mám říct?!