Zpět v akci//CZ FF✔️

8.

,,znám základy lékařství. Zvládnu to místo tebe. Ty běž do školy" přemlouval mě Sam.

Nechtěla jsem se od Lokiho hnout, ale ve škole jsem měla důležitou přednášku.

Podívala jsem se do Lokiho bílé tváře a povzdechla si. Stejně bych nic nezmohla, když stále jen spal.

,,fajn. Ale kdyby cokoliv, tak mi napiš. Studený je i normálně a stejně tak mu pomaleji bije srdce, tak se nelekni" napsala jsem na papírek svoje číslo.

Podala jsem mu to, sbalila si učebnice, naposledy se na Lokiho podívala a s 'děkuju' odešla.

Už jsem i tak meškala, ale uklidnilo mě, když jsem v kuchyni uviděla Petera.

Ten chodil všude pozdě a teď se mi to hodilo, protože Steve zakázal, abych chodila sama.

Takhle jsem aspoň mohla jít s ním a ne zase Buckym.

Jeho škola byla kousek od té mojí, ale i tak jsem se mu dokázala skoro půl roku vyhýbat.

Už jsem nebyla zvyklá být vzhůru celou noc, takže jsem na přednáškách skoro usnula.

,,co je s tebou?" drkla do mě Candy. Rozhodla jsem se vynechat jednu nepodstatnou přednášku a jít domů.

Pepper mi ale napsala, abych vyzvedla Morgan ze školky.

Ben se na mě jen podíval, když jsme s holkama šly ze školy, ale hned odvrátil hlavu.

Nechápala jsem proč je na mě naštvaný za něco, co jsem neudělala.

Byla to jen jeho fantazie. Vždy hledal konflikt. Už mě to vážně přestávalo bavit.

,,jenom jsem nemohla v noci spát" vyznělo to jako kdybych spát chtěla, ale opak byl pravdou.

Na spánek jsem neměla ani pomyšlení. A teď jsem si za to chtěla nafackovat.

Candy se od nás oddělila a šla domů, ale Evelyn bydlela kousek od školky, kam chodila Morgan.

,,lžeš nám, že? Ben mi říkal o tom... Peterovi?" zeptala se.

Nejspíš si přesně nepamatovala jeho jméno a nebo si ho nezapamatoval Ben v záchvatu vzteku.

,,nelžu vám. S Peterem pracuju a není jediný. Ben si hodně věcí domýšlí. S nikým nic nemám" a už vůbec ne s Peterem.

Evelyn věděla nejlépe ze všech, že si Ben hrozně vymýšlel, ať se jednalo o cokoliv.

Bohužel mě před tím nevarovala dřív, než jsme spolu začali chodit.

Kdyby mi to řekla, tak bych si s ním nikdy nezačala. Cítila jsem se jako ve vězení. Já byla vězeň a on byl strážný.

Hlídal mě na každém kroku a když jsem mu neřekl kde jsem, tak si to domyslel.

Byla to otrava, kterou jsem chtěla co nejdříve ukončit, protože jsem to přestávala snášet.

,,nevěř všemu co do něj slyšíš" objala jsem ji před školkou.

Rozloučily jsme se a já vyzvedla Morgan. Ona na mě hned skočila a začala mi povídat co celé dva dny dělala.

Snažila jsem se ji poslouchat, ale moje únava mi to nedovolovala.

,,a co jsi dělala ty?" poskočila mi v náručí, ale já ji musela položit na zem, protože začala být těžká.

Vzala jsem ji za ruku a otočila se. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje.

Nikdo kolem nás nebyl. Bylo až děsivé, že byla celá ulice prázdná.

Bylo to jako ticho před bouří. Nejspíš jsem byla jen paranoidní. Tím mě nakazil Steve.

,,nic zajímavého" pohladila jsem ji po vláskách.

Nemohla jsem ji říct, že jsme se vydali na základnu S.H.I.E.L.D.u, kde jsem střelila několik chlapů, kde jsme zachránili dva lidi a vzali Lokiho žezlo.

Řekla by to Pepper a ta by mě zabila, že tak riskuji.

Chtěla pro mě být jako máma a chránit mě a tohle by ji naštvalo. Souhlasila s tím, že jim pomůžu, ale nesouhlasila s tímhle.

Odvedla jsem Morgan domů, kde už byla Pepper, ale vypadalo to, že zrovna přišla.

Omluvila jsem se s tím, že musím jít pracovat. Měla bych se jít vyspat, ale musela jsem tam.

Už jen kvůli Lokimu. Nevěřila jsem Samovi, že by mi napsal, kdyby se něco dělo.

Stále jsem měla nepříjemný pocit, že se na mě někdo dívá, ale nikdo nikde nebyl.

Možná jsem začala bláznit. Možná jsem měla poslechnout Steva a počkat na někoho, aby šel se mnou.

Radši jsem si dala sluchátka a už se neotáčela.

Došla jsem domů, zadala kód a rychle vešla. Ulevilo se mi, že už jsem doma.

Pozdravila jsem všechny v obýváku a hned šla dolů, kde jsem se zastavila.

Uprostřed laboratoře bylo něco, co připomínalo skleněnou rakev, ve které byla červenošedá postava.

Vzala jsem papírek, který byl nalepený na rakvi a začala ho číst.

Udělala jsem všechno podle plánu. Snad bude fungovat podle tvých představ, Shuri.

Odložila jsem vzkaz na stůl a prohlédla si postavu Visiona.

Odtrhla jsem od něj pohled a šla vedle. Sam seděl na židli a něco psal do mobilu.

Jestli takhle vypadalo jeho hlídání, tak jsem se nedivila, že mi nepsal, že by se něco děla.

Pozdravil mě, ale nespustil oči z obrazovky.

Stoupla jsem si nad Lokiho a sáhla mu na tvář. Stále byl ledovější než normálně, ale vypadalo to, že se to lepší.

Srdce už mu bilo jako dřív, pomalu, takže už jen chybělo, aby se vzbudil.

,,dej mi pět minut a vystřídám tě" prohodila jsem k Samovi a vrátila se do laboratoře i s žezlem.

Dala jsem ho za stůl, otevřela Visionovu rakev, vzala si kleště a vrátila se k žezlu.

Vyjmout z něj kámen bylo náročné, ale nakonec se mi to povedlo. S trochou násilí.

Podle plánů Tonyho jsem dala kámen na stojánek a namířila na něj lejzr.

Modrý obal spadl a pod objevil se pod ním žlutý kámen, který mě bil světlem do očí.

Opatrně jsem přiložila kámen k hlavě Visiona a zasadila ho do prohloubeniny v jeho čele.

Odložila jsem kleště a čekala, ale nic se nedělo a já to nakonec vzdala. Nefunguje to.

,,jak se sem dostal Loki?!" zahřměl Thor, když vešel do laboratoře. Polekaně jsem se k němu otočila.

Mířil do ošetřovny a já šla hned za ním, aby nevyvedl nějakou blbost.

Thor položil kladivo na stůl a sklonil se nad Lokiho. Měl krátké vlasy, což byl nezvyk.

Sam se zvedl že židle a dokonce i odložil mobil! Zvedla jsem ruku, čímž jsem ho zastavila v pohybu.

Už jsem se mu chystala říct co se stalo, ale těsně za mnou promluvil někdo cizí a já zaječela. Byl až moc blízko.