Zpět v akci//CZ FF✔️

14.

,,jsem Scott Lang" představil se mi, ale já stále nevěděla, kdo to je.

Jeho jméno jsem v životě neslyšela. Pamatovala bych si to. Ani jeho obličej mi nebyl povědomý.

,,měla bych tě znát?" naklonila jsem hlavu k ramenu.

Už jsem čekala, že se představí jako agent, ale odpověď ,jsem z minulosti' jsem opravdu nečekala.

Pozvala jsem ho dál a zavedla ho do kuchyně, kde jsme se posadili k ostrůvku.

V obýváku byli všichni ostatní kromě Petera, takže jsem ho tam tahat nechtěla.

Peter psal, že se zdržel s Nedem, ale že do večera přijde. Musela jsem s ním mluvit o jeho tetě.

,,jsem Scott Lang" natáhl ruku ke Stevovi, ale ten se na něj podezíravě podíval a on ji stáhl zpátky k sobě.

,,když jste byli ještě Avengers, tak jsem vás sledoval snad na každém kroku" nadšeně se na Steva podíval.

On k němu na sekundu zvedl oči, ale pak se zase začal věnovat práci.

,,říkal jsi, že jsi z minulosti" připomenula jsem mu. Steve se zakuckal, když jsem to řekla.

,,jo, jsem. Slyšel jsem, že jsi měla nakročeno k vytvoření stroje času, ale Teserakt k tomu nepotrebuješ. Byl za námi Fury" ,,námi?" skočila jsem mu do řeči.

On hned začal kývat hlavou na souhlas. Leze to z něj jako z chlupaté deky.

,,notak lidi. To jste o mně nikdy neslyšeli?" roztáhl ruce a podíval se na nás.

,,proč bychom měli?" začal mu věnovat pozornost Steve.

,,jsem ant-man. V pořadí druhý. Ne? Nic? Ani o Hankovi Pymovi jste neslyšeli?" zkoušel to dál.

Už jsem chtěla zavrtěl hlavou, ale pak mi došel význam jeho slov.

,,já o něm slyšela. Tony o něm mluvil a říkal něco o oblecích. Mluvil s někým po telefonu, ale nechtěl mi říct o co jde" zavzpomínala jsem.

Svět byl malý, říkali to všichni, ale že byl až tak malý?

,,no vidíš! Tak znovu. Fury za námi přišel a ukázal nám na co jsi přišla a chtěl po nás, abychom zkusili taky udělat stroj času. Povedlo se nám to. Vrátili jsme se do minulosti asi o dvě hodiny, což vyšlo. Pak mě poslali do budoucnosti. Přesně před měsícem měli být na určeném místě, ale bylo tam jen vybavení" odmlčel se.

Zhluboka se nadechl a vytáhl si nějaké papíry, které položil na pult.

,,podíval jsem se na kamery. Fury k nim přišel a odvedl je. Doteď jsem nezjistil kde jsou a z pár zdrojů vím, že jdete proti S.H.I.E.L.D.u. Přišel jsem se k vám přidat a dostat je pryč" zdrojů?

Nikdo kromě nás nevěděl, co chceme udělat, tak jak to mohl zjistit?

Scott ke mně přisunul papíry a já je rozevřela. Bylo tam vše o tom, jak se staví stroj času.

,,máš ten stroj pořád? Nebo ho zabavili taky?" pročítala jsem si jejich poznámky.

Nejspíš to vážně fungovalo, podle toho co nám řekl. Jestli se dokázal vrátit do minulosti, tak by se mohlo hodně změnit.

,,mám. Je stále na místě, kde jsme se měli sejít" dal mi další papírek s adresou.

Něco se mi na tom nezdálo. Proč by se k nám jen tak chtěl přidat a poskytnout nám stroj času? Jen kvůli těm dvěma?

,,proč bychom ti měli věřit?" ujal se slova Steve dřív, než jsem to stihla říct já.

Přikývla jsem a odložila papíry zpět na pult. Jestli vážně stroj vytvořili, tak měli můj obdiv, protože já to nedokázala.

,,mám dceru, Cassie, pro kterou jsem hrdina, ale moje bývala žena mě k ní nepustí. Musím udělat něco, co ji přesvědčí, že už se do vězení nedostanu" a ještě byl ve vězení.

Jeho příběh mě dojal, ale hned jsem to musela zamítnout.

,,dostaneme je od nich, pokud to dokážeme a ty nám necháš stroj času, ale ty s námi nepůjdeš. Zásluhu ti připíšeme, ale já už nechci vidět další dceru, co zůstane bez otce, kdyby se ti něco stalo. Nemůžeme udělat stejnou chybu znovu" Steve přikývl.

Morgan teď musela vyrůstat bez otce a i když byla Pepper skvělá máma, tak tam ta mužská ruka chyběla.

Po výhružce, že ty dva necháme S.H.I.E.L.D.u, nakonec souhlasil.

,,takže se můžeme vrátit do minulosti?" ujišťovala jsem se znovu, abych si nedělala plané naděje.

V hlavě jsem měla jedině to, že bych tátovi mohla vrátit život.

,,je to možné" potvrdil mi Scott a já vypila zbytek vína na uklidnění, co jsem měla ve sklenici.

Už jsem se s tátou nadobro rozloučila a začala se s jeho smrtí smiřovat a najednou mi svitla naděje.

,,můžu ji změnit?" ptala jsem se dál a v hlavě začala skládat střípky plánu.

,,můžeš, ale můžeš tam zůstat jen chvíli. Já tam mohl být jen deset minut a radši bych ti nedoporučoval v ní umírat. Mohlo by se stát, že bys umřela doopravdy" to je mi jedno.

Po mém těle se začalo rozlévat vzrušení smíchané s úlevou.

,,umřel mi táta a já byla v podstatě u toho. Mohla bych zabránit tomu, aby umřel?" zjišťovala jsem dál.

Kdybych to nemohla udělat, tak by mé nadšení opadlo. Chtěla jsem do minulosti jen kvůli tomuhle.

,,pokud jsi u toho byla, tak ano, ale už nebudeš moct ovlivnit to, co se stane mezi chvílí, kdy minulost změníš a chvílí, kdy se vrátíš do reality, protože to vlastně neprožiješ" sakra.

Prosebně jsem se podívala na Steva. Nejspíš věděl na co myslím a nevypadal na to, že to schvaluje.

Musel se o mě bát, i já se bála, ale podstoupila bych cokoliv, čím bych mohla vrátit tátovi život.

,,takže když zabráním Furymu, aby tátu zabil, tak to můžu, ale pokud zemře během těch pěti měsíců, kdy jakoby nežil, tak to nezměním" uvažovala jsem nahlas.

Scott kývl. Začala jsem si mnout bradu. Musím to aspoň zkusit.

,,u Tonyho smrti nebyl nikdo poblíž. To změnit nepůjde? Nešlo by mě třeba vrátit do minulosti, ale na jinou planetu?" mohli bychom zachránit oba.

,,bohužel ne. Stroj tě přenese na místo, kde jsi byla. Maximálně o pár metrů dál" sakra.

V hlavě už se mi rodil plán. Musela jsem to podstoupit. Kvůli tátovi. On by to pro mě udělal.

Já jediná jsem byla dost blízko budově, ze které spadl. Jen já, doktor Strange a Fury.

Taky mě napadlo, jestli doktor Strange viděl i tohle, když se díval do budoucnosti, a proto mě tam vzal. Promluvím s ním.