Zpět v akci//CZ FF✔️

11.

,,chránit bys mě měl leda tak před sebou samým! Peter je normální, na rozdíl od tebe. Vždyť ty ani nedokážeš skousnout, když jdu pro Morgan. Tohle už je psycho. Měl by sis na tu svojí přehnanou kontrolu najít doktora" a já bych měla přestat.

Říká se, že rozchody bolí, ale mě se s každou větou víc a víc ulevovalo.

Konečně jsem mu mohla do očí říct jak jsem to cítila a co si o něm myslím. Tak ať už jde.

Nechtěla jsem být na něj zlá. Prožili jsme spolu i hezké chvilky, ale on to už přeháněl.

,,tohle bych nedělal, kdybych ti mohl věřit" on mi mohl věřit.

Říkala jsem mu pravdu. Vždy. I když jsem ji někdy řekla až později, tak jsem ji řekla!

,,fajn. Nevěříš mi, tak si nemáme co říct. Můžeš jít" znovu jsem ukázala na dveře.

On stiskl zuby tak silně, až se objevily jeho ostře řezané hrany obličeje a o krok ke mně přistoupil.

Zůstala jsme stát jako solný sloup a uklidňovala své splašené srdce.

Opakovala jsem si, že by mě neuhodil. Byl proti násilí na ženách, neudělal by to. Neudělal.

,,řekla abys odešel" přišel k nám Loki v tu nejhorší možnou chvíli.

Zaklonila jsem hlavu a povzdechla si. Už jsem jen čekala, kdy Ben řekne, jestli je to další, se kterým táhnu.

,,a pak že nemám pravdu" zašklebil se na mě, když jsme vrátila hlavu zpátky. No co říkám.

,,Bene odejdi. Zahráváš si s ohněm. Nebudu ti vyvracet tvoje domněnky. Mysli si co chceš, mně už je to jedno" dala jsem ruku Lokimu na rameno a strčila ho za sebe.

Vražedně se díval na Bena a oči mu začaly tmavnout, což nebylo dobré znamení.

Nemohla jsem dopustit, aby se historie opakovala a on byl zase zlý. Líbil se mi víc jako hodný. Ne, Stefany, nelíbí se ti.

Ben nakonec zakroutil hlavou, ale odešel a nezapomněl za sebou třísknout dveřmi.

,,co sis myslel? Neměl ses do toho vůbec plést. Zvládla bych to sama" stoupla jsem si čelem k Lokimu.

On mě prudce vzal za krk a políbil mě. A teď jako dělá co?!

Druhou ruku mi položil na bedra a přitáhl si mě blíž. Já mu dala ruce na hruď, ale odtáhla se.

Byla jsem jen minutu po rozhodu a on už to zkoušel? Jde na to nějak rychle.

,,teď už s nikým nejsi" ušklíbl se, což jsem mu oplatila, protože se jeho sebevědomí neztratilo.

,,a ani s nikým být nechci" zlehka jsem ho poplácala po tváři, oddělala mu ruce, obešla ho a zamířila do obýváku.

Skousla jsem si spodní ret, abych potlačila úsměv, ale Wanda se na mě začala hned culit.

Steve se na mě starostlivě podíval. Usmála jsem se, abych mu dokázala, že jsem v pohodě.

,,Loki! Znám tě. Jsi můj oblíbený záporák" vykřikl Pietro, až jsem nadskočila.

Otočila jsem se na něj přes rameno. Křenil se a vypadal poctěně.

,,vidíš, bratře? Aspoň někdo mě umí ocenit" přesunul pohled na Thora.

Ten protočil očima a víc stiskl kladivo v ruce. Vypadal jako dítě na písku, co si hlídá své bábovičky.

Trochu mě zamrzela Lokiho věta. Já ho uměla ocenit vždy, ale on nad tím nejspíš ani nepřemýšlel, než to řekl.

,,tak fajn. Já začnu, když dovolíš" postavila jsem se vedle Visiona.

Ten kývl a přelétl za křeslo, na kterém seděla Wanda. Loki si sedl vedle Steva, i když nevypadal na to, že ho to těší.

Bylo tam jediné volné místo, takže neměl na výběr.

,,první misi jsme zvládli, ale odteď už to nebude tak snadné. Pokud je tu někdo, kdo se toho nechce účastnit, tak je nejvyšší čas odejít" to znělo hrozně.

Vypadalo to jako kdybych vyhazovala ty, kteří by se na to necítili, ale bylo to pro jejich bezpečí.

Nikdo k tomu nic neřekl, takže jsem pokračovala a Thorovi jsem vysvětlila co chceme udělat.

S Lokim jsem ani nepočítala. Vždy šel proti nám, než s námi.

,,zastav, co se stalo Clintovi?" skočil mi do řeči Loki a trochu se předklonil.

Na chvíli jsem zavřela oči. Nechtěla jsem to znovu opakovat. Měla jsem kvůli tomu výčitky svědomí.

,,Fury ho zabil" vzal to za mě Steve. Rozmrkala jsem slzy a radši pokračovala, než se stačil zeptat na něco dalšího.

,,každý si asi najde vlastní motivaci, proč jít proti S.H.I.E.L.D.u. Vždy jim všechno prošlo a zničili všechno, co chtěli. Teď je na nás, abychom jim to vrátili" motivační proslovy mi nikdy nešly.

Stejně tak mi nešly vymýšlet plány, takže to jsem radši přenechala Peterovi, který zapisoval všechny nápady.

Rozhlédla jsem se a na každého se podívala. Všichni dávali pozor, kromě Natashi. Nic nového.

Znovu jsem se cítila jako mezi rodinou. Tohle byl náš nový tým, rodina, Avengers.

Všechno se dělo jen díky Peterově vůli. Neseděli bychom tu, kdyby to jen tak vzdal.

Byla jsem si jistá, že by na něj byl Tony pyšný. Od začátku v něm něco viděl.

Nikdo mu nevěřil, že tak mladý kluk by mohl něco dokázat, ale on se řídil podle svého úsudku.

Udělal dobře, že ho k nám dovedl a začlenil ho. Byl pro tým důležitý.

Bez něj by Avengers padli ladem. Padli by do zapomnění a za pár měsíců by po nich neštěkl ani pes.

Celé odpoledne jsme se snažili vymyslet smysluplný plán, při kterém by bylo nejnižší riziko, že by někdo zemřel.

Nemohli jsme jen tam vběhnout do hlavní základny S.H.I.E.L.D.u, zabít Furyho, vzít všechny cenné informace a zmizet.

Mohli jsme tu jejich organizaci vůbec kdy zničit? Šlo to?

Byli jako žížaly. Kdybychom je rozsekali, tak by se jen namnožili.

Na nic jsme nepřišli, takže jsme se rozhodli, že se na to radši vyspíme.

,,má někdo Clintovu ložnici?" zeptala jsem se dřív, než se stihli všichni rozutéct.

,,já, Sam a Bucky jsme u mě. Natasha, Bruce a Peter jsou u sebe. Wanda a Pietro si vzali pokoj navíc" seznámil mě s prespávacím plánem Steve.

Zbývaly jen dvě ložnice, které byly volné. Tátova a Tonyho.

,,Thore, Loki, vy zůstanete u táty. Do Tonyho ložnice nikdo nepůjde" už to byla taková... tradice.

Nechtěla jsem ani aby někdo chodil k tátovi, ale Tony byl něco jako Bůh a jeho ložnice byla posvátné místo.

Chtěla jsem jít spát, protože jsem nespala víc jak dva dny, ale zastavila mě Lokiho poznámka. Přísahám, že ho zabiju.