Zpět v akci//CZ FF✔️

1.

Šla jsem zrovna s holkama ze školy, když jsem uviděla Petera, jak k nám míří.

Na vysoké jsem si našla dvě kamarádky, Candy a Evelyn. Chodily jsme spolu na přednášky.

Evelyn mě seznámila se svým bratrem, Benem, se kterým jsem začala po dvou týdnech chodit.

Chtěla jsem žít život se vším všudy a Ben se mi líbil, ale nebylo to nic jako jsem měla s Lokim.

I když zemřel, tak jsem ho stále milovala. Nedokázala jsem si to přiznat až do doby, kdy bylo pozdě.

,,doženu vás" vyhrkla jsem a odpojila se od holek. Netušila jsem co si Peter myslel.

Už týden mi volal a psal, že se něco děje, ale já ho ignorovala. Nechtěla jsem se vrátit k tomu, co se dělo předtím.

Jestli měli problém, tak si ho měli vyřešit sami. Já jsem jim dost jasně řekla, že končím.

,,co tady sakra děláš?" zastavila jsem se u něj a rozhodila rukama.

Viděla jsem ho ráda, chyběl mi, ale nechtěla jsem se s ním vidět ani za nic.

Patřil do toho světa. Tam, kam už jsem se nechtěla nikdy vrátit.

Sice mi pomohl, když mi umřel táta, za což jsem mu byla vděčná, ale tím to začalo i skončilo.

,,nezdálo se mi, že Clint jen tak spadl. Byl přece cvičený...." ,,Petere brzdi. Táta nežije, tak o něm nemluv. Prostě mě nech být, dobře?" otočila jsem se na patě.

Chtěla jsem odejít, ale zastavil mě. ,,zabil ho Fury" vyhrkl.

Pomalu jsem se k němu otočila a snažila se z jeho obličeje vyčíst, jestli mluví pravdu.

,,zopakuj to" zvedla jsem k němu prst a přimhouřila oči.

Nevěřila jsem svým uším. Myslela jsem si, že jsem slyšela, že řekl, že ho zabil Fury, ale po jeho zopakování jsem tomu uvěřila.

Dala jsem si ruce před ústa. Už jsem chápala to, jak řekl, že kdybychom přijali jeho nabídku, že by se to nestalo.

,,Bruce získal nahrávky od Kanadské vlády. Dokumentovali co se tam dělo. Na tom videu je, jak mluvil s Furym a ten ho pak zkopl ze střechy" v uších mi začalo hučet.

Za všechno mohl Fury. Byla jsem blbá, když jsem to nepoznala.

,,tentokrát půjdeme proti S.H.I.E.L.D.u a tebe potřebujeme..." ,,jdu do toho s vámi" skočila jsem mu do řeči.

On se zastavil v půlce věty a několikrát překvapeně zamrkal.

Ucítila jsem ruku kolem pasu a otočila hlavu do strany. Stál vedle mě Ben a mračil se na Petera.

,,otravuje tě?" přejel ho pohledem od hlavy až k patě.

Ze začátku se mi líbilo, jak byl ochranářský. Nahrazoval mi tátu a Steva, ale teď to bylo otravné.

,,Bene klid. Znám ho. Běž za holkama. Za chvíli přijdu, dobře?" dala jsem jeho ruku z mého pasu pryč.

Políbila jsem ho na tvář. On po chvíli sledování Petera kývl a odešel.

Počkala jsem, až bude dostatečně daleko a vrátila pohled k Peterovi. Měl zvláštní výraz ve tváři.

,,všechno důležité máš tady. Dneska v pět přijď do tvého starého domu" vyhrabal z batohu flešku, kterou mi dal do ruky.

,,pokud jsi rozhodnutá" dodal, obešel mě a já se za ním hned otočila.

Samozřejmě jsem mu byla vděčná, že zjistil pravdu, ale neměl se v tom šťourat.

,,děkuju, Petere" zavolala jsem za ním. On ke mně s úsměvem otočil hlavu, ale šel dál.

Dala jsem si flešku do kabelky a šla k ostatním. Čekali na konci ulice a hned se začali ptát kdo to byl.

Zalhala jsem jim, že ho znám ze střední školy. Sice věděli o tom, co jsem dělala za práci, ale nevěděli kdo se skrývá pod maskou.

Nechtěla jsem se vrátit ke své práci, ale pokud to znamenalo, že můžu pomstít tátu, tak jsem to vzala.

Fury byl hrozný bastard. Nikdy bych to do něj neřekla. Proč ho vůbec zabil?

Napsala jsem Pepper, že zůstanu u Bena možná i přes noc a šla domů.

Stále jsem to brala jako domov. Vyrůstala jsem tam, byl to domov všech mých blízkých. I můj.

Nestihla jsem se ani podívat na flešku, kterou mi dal Peter, protože jsem neměla čas.

U dveří jsem zkusila kód, který tam byl kdysi a dveře se odemkly.

Vešla jsem dovnitř a první, co jsem slyšela byly hlasy ozývající se z obýváku. Udělalo se mi nevolno.

Na každém místě v domě jsem měla vzpomínky. Ať dobré, nebo ty špatné.

Když jsem procházela kuchyní, tak jsem se na chvíli zastavila a podívala se k lince.

Ve spárách dlaždic byly hnědé fleky. Byla to nejspíš ještě Lokiho krev. Táta to asi nestihl všechno uklidit.

Nic se nezměnilo. Všechno bylo na svém místě.

Vypadalo to, že sem nikdo nechodil, protože byl všude nános prachu.

Přejela jsem rukou po desce linky a škubla sebou, když jsem uslyšela cizí smích.

Vycházel z obýváku, ale já neměla odvahu tam jít.

Peter mi řekl ať přijdu. Musel tam přece být i on, ne? Ale kdo jsou ti, co se smáli?

Chvíli jsem jen tak stála v kuchyni a snažila se rozpoznat hlasy, které se ozývaly, ale byly moc potichu.

Nakonec jsem se odhodlala a rozpohybovala své nohy. Tak kdo to je?