Zpět v akci//CZ FF✔️

21.

Steve byl pro mě nejen jako bratr, ale byl i můj nejlepší kamarád.

Svěřovala jsem se mu vždy, když jsme se s Lokim vídali. A nejen to.

,,dvakrát mě políbil, ale já už si s ním nechci nic začínat. Jen si to představ. On je Bůh. Bude ještě dlouho mladý a já bych byla stará vrásčitá bába. Nikdy to nemělo budoucnost, ale já si to nechtěla přiznat. Teď už to vidím jinak" pokrčila jsem rameny.

I on to věděl, ale nikdy mi to neřekl. Věřil, že z toho bude láska až za hrob.

On takový byl, protože Peggy miloval i když zestárla a on byl mladý, ale to nebylo to samé.

On ji miloval stále, tohle byla pravá láska, kterou bych s Lokim nikdy neměla.

On nemiloval. Nemiloval ani ženu, která byla po jeho boku celý život a vychovala ho. A on ji nakonec zabil.

S ním jsem nemohla prožívat to, co normální páry, a proto jsem si to asi kompenzovala Benem.

Sice jsem ho milovala já, ale musela jsem myslet na svou budoucnost a rodinu, kterou bych s ním mít nemohla.

,,ale byla jsi šťastná, Stef a to je někdy důležitější než budoucnost. Máš toho ještě hodně před sebou, tak si aspoň na chvíli užívej. Pokud jsi s ním šťastná, tak se toho nepouštěj" dal si ruku na tu mou.

Asi měl pravdu. S Lokim jsem byla šťastná, i když to nikdy nebyl normální vztah.

,,nejsem rád, že je to zrovna Loki, ale stačí mi, abych se na tebe podíval a vím, že ty ho miluješ a to je pro mě hlavní. Pokud tě někdo takový dělá šťastnou, tak fajn, ať je to klidně Loki" zasmál se.

Protočila jsem nad tím očima a dala si hlavu na jeho rameno. Vážně má pravdu.

Loki byl vždy ten, co mě rozesmíval. Všichni ho odsoudili dříve, než ho poznali.

Mně se párkrát povedlo vidět ho zranitelného, bez té jeho ledové masky.

Možná proto jsem se ho zastávala. Věděla jsem, že dokáže být i citlivý. Ukázal mi své pravé já.

,,děkuju, Steve, ale teď už musím jít spát. Ráno musím do školy" zvedla jsem se, políbila ho na tvář a odnesla hrnek od čaje na linku, ale zastavila jsem se.

,,běž si lehnout k Peterovi. Budeš tam mít klid" věnovala jsem mu úsměv a odešla.

Lehla jsem si do postele a s myšlenkou na to, co řekl Steve, usnula.

Byla jsem rozhodnutá, že chci být aspoň ještě chvíli šťastná. Šťastná s Lokim.

Nemohla jsem se dočkat konce školy, kdy jsem měla jít domů a potkat tam Thora. Musela jsem za Lokim mu to říct.

Cestou jsem ještě zavolala Pepper. Dlouho jsem s ní nemluvila a to u mě nebylo zvykem.

Slíbila jsem ji, že se večer stavím a řeknu ji všechno, co se stalo. To jsem si myslela.

Přišla jsem domů, ale začala jsem cítit tíhu na hrudi.

V první chvíli mě napadlo, že to bude infarkt, ale to jsem hned popřela, protože to byla blbost.

,,co je s tebou?" vzal mě kolem pasu Peter, když jsem se musela chytit linky, abych nespadla.

,,to bude dobré. Asi jen špatný tlak" zpět jsem si stoupla a šla do obýváku.

On váhavě sundal ruku z mého pasu, ale já se v tu chvíli skácela na zem a začala kašlat. Krev.

Peter si ihned klekl na zem a chytl mi vlasy.

Otočila jsem se na záda a uviděla nad sebou snad všechny, co byli v domě.

Hned u mě klečel Peter s tátou, který si dal mou hlavu do klína, ale já začala zase kašlat.

,,je mi zle" zasýpala jsem a chtěla si dát ruku před ústa, ale všimla si, že mi začínají konečky prstů bělat.

Pomalu začaly úplně mizet a já se se strachem podívala tátovi do očí.

,,to Fury. Hank s Hope museli udělat další stroj času. On se vrátil v čase. On ji v minulosti zabil!" začal šílet Scott.

Táta na něj se slzami v očích něco zakřičel, ale já mu nerozumněla.

,,nic se neděje tati, takhle to mělo být. Tohle je ta cena, kterou jsem musela zaplatit, abych tě mohla vrátit" dala jsem mu ruku na rameno.

On ke mně sklonil hlavu, kterou hned začal vrtět a rukou mi přejížděl po tváři.

,,neměla jsi to dělat, Stefany" chytl mě za druhou ruku. Celý se třásl, ale já byla v klidu.

Možná jsem ani neměla na zmatkovalní sílu. Cítila jsem v sobě úplnou pŕazdnotu.

,,sakra dělejte někdo něco!" zakričel Steve, který mě hladil po vlasech.

Zvedla jsem k němu oči, které se mi začaly plnit slzami, které jsem nechala volně stékat.

,,Stef tohle nám nemůžeš udělat" zašeptal Steve a setřel mi slzy.

Nechtěla jsem je tam nechat, ale cítila jsem, že to tak mělo být. Mohla jsem odejít, protože si už dokázali poradit sami.

Nepotřebovali mě. Teď už to bylo jen na nich. Museli to dotáhnout všechno do konce sami.

,,nikdy jsem se neloučila, ale teď musím" zachraptěla jsem a začala cítit mravenčení v nohách.

Můj konec se blížil a já byla až moc v klidu. Na tohle jsem byla připravená už dlouho.

Vždy jsem si říkala, že každý někdy umře, ale nečekala jsem, že to bude tak brzy.

,,tohle nám nemůžeš udělat" stiskl mi ruku táta, ale najednou už jsem necítila ani to.

Mé tělo pomalu mizelo a já toho měla tolik co říct.

,,vy to zvládnete i beze mě" podívala jsem se oběma do očí.

Na nikoho jiného jsem nemyslela. Jen na Steva a tátu. Byli se mnou od toho, co jsem byla malá, až do konce.

I když oba na pět měsíců zmizeli, tak se vrátili a my to mohli skončit spolu. Mohli jsme skončit můj život.

,,mám vás všechny ráda" řekla jsem jako úplně poslední a pak jsem před očima měla jen bílo.

Doufala jsem, že tohle posílí jejich touhu zničit S.H.I.E.L.D. a dotáhnout náš plán, který jsme neměli, do konce.

Všechno zlé je k něčemu dobré a přesně tohle byl ten start, který potřebovali. Věřila jsem, že to dokážou.

Tohle byl konec Stefany Bartonové, ale začátek Avengers.

!předposlední část!