Zpět v akci//CZ FF✔️

7.

U zábradlí v druhém patře se objevili muži se zbraněmi, takže jsme se zastavili.

Nikde jsem neviděla Buckyho, Sama, Natashu a Pietra. Třeba už jsou venku.

,,nechte to na nás" zasmál se Pietro do sluchátka. I přesto jsem namířila na jednoho z mužů.

Steve pustil Lokiho a stoupl si vedle mě se štítem v ruce.

,,Petere ty stáhni dolů ty první dva vlevo. Stef ty střel třetího a zbytek nechte na nás. Pietro si vezme druhou stranu" rozdal úkoly Sam.

Namířila jsem na třetího muže a natáhla luk. Mířila jsem mu na rameno, tam to bolí nejvíc a není to smrtelné.

Ve sluchátku se ozvalo ,teď' a já pustila šíp. Ve stejnou chvíli se ozvali tři výstřely, Peter vyslal svou pavučinu k těm prvním dvěma, zatáhl a oni spadli.

Muži u druhého zábradlí se skáceli na zem a někteří spadli i na zem prvního patra.

Zaujala jsem Stevovo místo a podepřela z jedné strany Lokiho.

Vyšli jsme ven a vlezli do dodávky. S Brucem jsme položili Lokiho na zem a já si k němu hned klekla.

Dodávka se rozjela a já mu dala menší facku, abych ho probrala.

Všichni kolem se radovali, že jsme to zvládli, ale já měla strach. Loki nevypadal vůbec dobře.

,,tohle se mi zdá?" otevřel oči a já zavrtěla hlavou. Vzala jsem ho za ruku a stiskla mu ji.

Z ucha jsem si vyndala mikrofon, abych neslyšela konverzaci všech ostatních a oddělala Lokimu vlasy z obličeje.

,,myslela jsem, že nežiješ" zašeptala jsem přiškrceným hlasem.

Nevěděla jsem jestli brečím štěstím, že žije, nebo úlevou, že jsme to zvládli. Tak či tak jsem byla šťastná.

,,umřel jsem, ale jednou za sto let se můžu vymazat z knihy mrtvých. Vrátil jsem se, ale oni chytli ty nadpřirozené vlny a sebrali mě" vysoukal ze sebe.

Nevěděla jsem, jestli říká pravdu, nebo jen blouzní. Tohle nebylo možné.

Steve si sedl vedle něj a dal mi ruku na záda. ,,zvládli jsme to, Stef a on to zvládne taky. Dostaneš ho z toho. Tak jako vždycky" povzbudivě se na mě usmál.

Musela jsem ho z toho dostat. Už jsem znovu nechtěla prožívat jeho ztrátu.

Dodávka zastavila a Peter se Stevem vzali Lokiho.

Já vzala svůj luk, Stevův štít, batoh se zbytkem trhaviny a Peterovu masku a šla za nimi domů.

Pokynula jsem jim, aby vzali Lokiho na ošetřovnu a řekla jsem to i Brucovi.

Steve s Peterem položili Lokiho na lehátko a já si připravila vše potřebné.

Nejprve jsem ho napojila na kapačku a pak mu u krku rozepla jeho vestu, či co to měl na sobě.

Na hrudník jsem mu přilepila senzor srdce a napojila to na malý monitor.

Byl až nepřirozeně studený, takže jsem na něj ještě hodila zahřívací deku a zvedla stupně, aby ho víc zahřála.

Víc jsem pro něj udělat nemohla. Neměl žádné zranění, jen byl vysílený. Musel si pořádně odpočinout.

Brucovi nic nebylo. Prý na něm nedělali ani žádné pokusy, takže byl v pořádku.

,,jak je na tom?" vešel do ošetřovny Bucky. Odložila jsem knihu dějepisu, ze které jsem se učila na zkoušky a pokrčila rameny.

Nevěděla jsem co mu je ani jak ho z toho dostat. Byla jsem vůči tomu bezmocná.

Jeho žezlo leželo na stole, abych ho měla na očích. Nechtěla jsem riskovat, že by nám ho zase někdo vzal.

,,uvidím za pár hodin. Zatím pořád spí" zkontrolovala jsem tep jeho srdce.

Vždy mu bilo pomaleji, takže na tom nebylo nic neobvyklého. Znám ho až moc dobře.

,,ale žije. Nemusíš mít výčitky" zašklebila jsem se na něj, načež se zasmál.

,,jak je to možné? Vždyť zemřel, ne?" opřel se o futra dveří a založil si ruce na hrudi.

Znovu jsem pokrčila rameny. Možná, že Loki říkal pravdu s tím, že se vymazal z knihy mrtvých, ale i tak jsem si to potřebovala ověřit.

,,chceš něco donést? Je mi jasné, že se od něj nehneš ani na krok" ukázal ke schodům.

Bylo hezké, že se tak staral, ale jestli si myslel, že mu odpustím a začnu ho mít ráda, tak se mýlil.

Zavrtěla jsem hlavou a on odešel. Co si tím dokazoval? Nebo co tím chtěl dokázat mně?

Že už není zlý? To jsem věděla i bez dokazování, ale ani to nic neměnilo na tom, že Lokiho zabil.

To, že žil, byla náhoda, nebo spíš zázrak. Kdyby neměl Loki své schopnosti, tak by mrtvý zůstal. Pokud to je pravda.

Asi v pět ráno něco začalo pískat v laboratoři.

Odložila jsem učebnici, zvedla se a šla tam. Myslela jsem, že mi volala Shuri s novinkami o Visionovi. Bohužel ne.

,,myslel jsem si, že vyměknete a vrátíte se k nim, slečno Bartonová" sebevědomě se usmál Fury.

Stiskla jsem ruce v pěst a založila si je na prsou, aby to neviděl a nepotěšilo ho to.

Měla jsem chuť to hned vypnout, ale zajímalo mě co mi chce ještě říct.

,,co jste udělal Lokimu?" vyhrkla jsem dřív, než jsem nad tím stihla popřemýšlet.

Nakonec jsem si řekla, že by stejně zjistili, že také zmizel, takže jsem jim neřekla novinku.

,,nic co by si nezasloužil" už jednou umřel! To nebyl dostatečný trest?

To ho chtěli znovu zabít, aby se už nemohl vrátit? Myslím, že se Loki už dávno poučil.

,,vážně si myslíte, že můžete jít proti nejlepší organizaci na světě? Máme víc lidí" postavil se stejně jako já.

,,my máme mozky" natáhla jsem se ke klávesnici a ukončila náš hovor.

Celým tělem mi projel příjemný pocit. Setřela jsem Furyho! I tak se ale vrátily obavy.

Sice jsem setřela Furyho, ale ani to nepomohlo Lokimu, který ležel polomrtvý na lehátku o místnost vedle...