Zpět v akci//CZ FF✔️

9.

,,co ten rozruch, přátelé?" otočila jsem se a uviděla Visiona. Živého Visiona.

O několik kroků jsem couvla, až jsem narazila na stolek s náčiním na ošetřování. Zdá se mi to?

Thor si chtěl vzít kladivo, ale Vision byl rychlejší a zvedl ho on.

Thor se zadrhl, když chtěl něco říct. Všichni jsme koukali na kladivo v jeho ruce.

Jak bylo možné, že ho zvedl? Zkoušeli to úplně všichni, ale nikomu se to nepovedlo.

,,sotva jste mě stvořili, už mě chcete zabít?" usmál se.

Otevřela jsem ústa. Štípla jsem se, jestli se mi to vážně nezdá, ale byla to realita.

,,Stefany kdo jsou ti chlápci?" vykoktal Sam. On neví kdo je Thor?

,,já jsem Vision. Pan Stark mě navrhl a slečna Bartonová mě oživila" představil se.

Jak zná mé jméno? A jak vůbec mohl vědět, že je podle plánů Tonyho?!

Vision vrátil kladivo Thorovi, přičemž vylétl kousek nad zem. Proboha tohle musí být sen.

,,jak tohle všechno víš?" vysoukala jsem ze sebe jako první.

On se ve vzduchu pootočil, aby na mě viděl a znovu se usmál, což bylo dost děsivé.

,,umožnil mi to kámen nekonečna. Děkuji vám, slečno Bartonová" trochu se uklonil a já nakrčila obočí.

,,jenom Stefany, prosím" ještě jsem se chtěla zeptat proč děkuje, ale na to už mi nevystačil hlas.

Nerada jsem slyšela svoje příjmení. Vždy mi to připomnělo tátu.

Sice jsem byla pyšná, že jsem byla jeho dcera, ale i tak mě bolela jeho smrt. A dlouho bude.

,,pokud mě omluvíte, jdu se představit ostatním" odlétl dříve, než jsme stihli říct něco dalšího.

Thor se na mě naštvaně a přitom zmateně otočil. Vyměnila jsem si s ním pohled a pak se hned rozběhla za Visionem.

Ostatní by z toho měli infarkt, kdyby uviděli po domě létat cizí... něco.

Když jsem ale vyběhla schody, div jsem se nepřerazila, tak už stál v obýváku.

Všichni seděli zařezaní na sedačce a jen koukali na, doslova, zjevení před sebou.

Vision se jim představil, ale nikdo mu na to neodpověděl. Pro sebe jsem si povzdechla a šla za nimi.

,,tohle byl jen... Pokus. Netušila jsem, že to obživne a že bude mluvit. Je to jeden z plánů Tonyho" uvedla jsem vše na pravou míru.

,,jak nám to má pomoct?" zeptal se Pietro a sjel ho pohledem od hlavy až k patě.

Jak jsem měla vědět jak nám pomůže? Sotva jsem věděla co dokázal Loki s žezlem a najednou měla ten šutr v hlavě nějaká bytost.

,,zvedne Thorovo kladivo" vyhrkla jsem první, co mě napadlo.

Chtěla jsem se rozmluvit o tom, že má v hlavě kámen nekonečna z Lokiho žezla, ale do obýváku vběhl Sam.

,,probouzí se" vzal mě za paži. Na nic jsem nečekala, otočila se na patě a seběhla schody zpět dolů.

Loki pro mě byl důležitější než zjišťování informací o tom, co jsem omylem vytvořila.

Thor se nad ním skláněl a něco na něj mluvil.

Loki se rozhlížel po místnosti a vypadal trochu zmateně. I srdce mu bilo rychleji než normálně.

,,lež" zatlačila jsem ho do ramene, když se chtěl posadit a sundala mu senzory tepu srdce z hrudi.

Sáhla jsem mu na tvář. Přišlo mi to, jako kdyby měl jeho normální teplotu.

Nejspíš to bylo tím, že se probudil, protože se všechno vrátilo do normálu.

,,jak se cítíš?" stáhla jsem svou ruku zpět k tělu, když ke mně natočil hlavu a nasadil na tvář svůj úšklebek.

,,jsem v pořádku. Myslel jsem, že se mi to jen zdálo. Viděl jsem tě hodněkrát za tu dobu, co jsem tam byl" pomalu si sedl.

Thor mu pomohl tím, že ho jednou rukou vzal za paži a druhou mu dal na záda, ale Loki se mu vytrhl.

,,věděl jsi to. Věděl jsi, že se mohu vymazat z knihy, ale nesháněl ses po mně" osopil se na něj.

Překvapeně jsem zvedla obočí. Thor to věděl? Proč něco neřekl?!

Byl na pohřbu táty, kam Panter přivezl i Lokiho tělo, které Thor vzal na Ásgard!

Já jsem odmítla, když se mě ptali, jestli ho chvi vidět. Nechtěla jsem si ještě víc ublížit.

Thor neřekl ani jedno slovo o tom, že by se mohl oživit.

,,jak jsem mohl vědět..." ,,věděl jsi to. Celých sto let jsme byli spolu. Věděl jsi, že jsem ani jednou neumřel" takže je to pravda.

To se vážně jen tak mohl vymazat z nějaké knihy mrtvých?

Napadalo mě, jestli z ní mohl vymazat i další lidi, jako třeba tátu nebo Tonyho.

Také jsem začala přemýšlet nad tím, jestli tátovo jméno v knize viděl, když zemřel až po něm. Tolik otázek.

Thor naštvaně stiskl kladivo a odešel. Bylo mi ho trochu líto.

Přiletěl z Ásgardu jen aby se zeptal jak se sem dostal a jak je na tom a Loki ho takhle odehnal.

Byl naštvaný, takže jsem rovnou zamítla, že mu řeknu, že jsem 'rozbila' jeho žezlo.

,,neměl by ses rozčilovat" sedla jsem si na lehátko vedle jeho nohou.

On zatnul čelist, ale nic mi na to neřekl. Nevěděla jsem co mu mám říct. Najednou mi připadalo, jako kdybychom byli cizí.

Pět měsíců jsem žila v tom, že je mrtvý a najednou přede mnou seděl.

Celých pět měsíců ho drželi v zajetí a bůh ví, co na něm dělali za pokusy. Bylo mi z toho zle.

,,proč mě tam Rogers nenechal? Nenávidí mě, jako všichni, tak proč mi pomáhali?" prolomil ticho.

Steve to dělal jen kvůli mně. Kdybych ho nenašla já, ale někdo jiný, tak by ho tam nechali.

Bylo to štěstí, možná osud, ale hlavní bylo, že žil.

,,dělali to kvůli mně" řekla jsem po chvíli přemýšlení co mu mám říct. Pravdu. Vždy radši pravdu.

Loki zvedl hlavu. Z jeho výrazu jsem nemohla nic vyčíst. Vypadal úplně jinak.

Možná to jen dělali jeho oči, které byly až nepřirozeně světlé. Naposledy, když jsem ho viděla, je měl skoro černé. Zlé.

Nakonec pozvedl koutky úst do menšího úsměvu, ale neodpověděl. Tak a co teď.