Zpět v akci//CZ FF✔️

18.

,,Steve prosím, nech mě jít" zaskučela jsem.

On si rukou přejel přes tvář a uhnul pohledem. Nechtěl mě pustit, šlo to na něm vidět.

,,Stef mrzí mě, že jsem na tak dlouho zmizel. Teď jsem ale jediný, kdo ti zbyl po tom, co Clint umřel" to není pravda.

Nebyl jediný, kdo mi zbyl. Měla jsem Pepper, Morgan a všechny z nového týmu.

Sice byl jediný, kdo mě viděl vyrůstat, ale měla jsem kolem sebe mnohem víc lidí, než jen jeho.

Přišel k nám i Loki a já zavrčela. Taky mi to bude rozmlouvat?

,,já do toho jdu, ať se ti to líbí nebo ne. Musím to aspoň zkusit. Je tu ta možnost, tak ji chci využít" stiskla jsem luk v prstech.

On si povzdechl a objal mě. Dala jsem si bradu na jeho rameno a zadívala se na Lokiho.

Stál kousek od nás, měl založené ruce na prsou a sledoval mě.

,,budu v pohodě, Steve" odtáhla jsem se od něj. On kývl a já si chtěla dát helmu na hlavu, ale Scott mě zastavil.

,,tohle si vem. Uslyšíme se, i když tam budeš" dal mi malou vysílačku.

Strčila jsem si to do ucha, oplatila mu úsměv a stoupla si mezi kovové sloupky.

Loki stiskl ruce v pěst, přišel ke mně a než jsem ho stihla poslat pryč, tak mě vzal násilně za krk a políbil mě.

Chvíli jsem to tak nechala, ale pak se odtáhla. Tohle bylo loučení?!

Bral to snad jako že se něco stane a my už se neuvidíme? Tak jako naposledy, když jsem ho poslala se Shuri?

,,víš že se neloučím a tohle bylo to nejhorší, co jsi mohl udělat" udeřila jsem ho do hrudi.

On se usmál a opřel si čelo o to mé. ,,hlavně tam na sebe dávej pozor" přejel mi palcem po tváři a šel zpět ke Stevovi.

Ten ho zavraždil pohledem. To převzal roli za tátu? Začal Lokiho nenávidět?

Řekla jsem Scottovi přesný datum a přibližně čas, kdy mě doktor Strange dostal do města.

Nandala jsem si helmu na hlavu, abych skryla úsměv. Nespadnu do toho! Už ne.

,,pokud budeš chtít zpátky dřív, tak stačí říct. Helmu si můžeš minimalizovat a maximalizovat tím spínačem na drudníku" ozval se mi v uchu Scott.

Jen jsem přikývla a zatřepala rukama, abych ze sebe setřásla nervozitu.

Stihla jsem se ještě podívat na Steva, než to Scott zapnul a já se na malou chvíli objevila v nějaké oranžové mlze.

Dopadla jsem nohama na tvrdou zem a rozhlédla se kolem sebe.

Byla jsem v nějaké prázdné ulici, ale nikde jsem nikoho neviděla. Ani sebe.

Vzala jsem si šíp ze zásobníku a dala ho na luk. Namířila jsem na oblohu a hledala tátu po střechách.

,,nikde ho nevidím" promluvila jsem, stiskla tlačítko na hrudi a z hlavy mi zmizela helma.

Rozešla jsem se ulicí dál a měla připravený šíp, kdyby náhodou.

,,musíš být jen o pár metrů dál. Nezastavuj se. Máš jen omezený čas, Stefany. Měla by sis pohnout" napomenul mě Scott.

Nahlédla jsem za roh a uviděla sebe a doktora mezi nestvůrami.

Zavzpomínala jsem na chvíli, kdy jsem uviděla tátu padat. Nejsem daleko.

Z jedné ze střech přiletěl šíp do stvůry o ulici dál. Rozběhla jsem se k budově a vběhla dovnitř.

Měla jsem jen chvíli od toho, než spadl. Po schodech bych to nahoru nestihla, takže jsem zavolala výtah.

Možná, že kdybych to nestihla, tak bych se mohla vrátit, ale nechtěla jsem riskovat, že by se to nepovedlo a já už se vrátit nemohla.

Pomalu jsem vyšla z výtahu a natáhla luk, kdybych musela hned vystřelit.

,,jsem na střeše" zašeptala jsem a nakoukla do pootevřených dveří, kde jsem hned zahlédla černý kabát a černou hlavu.

Pomalu jsem otevřela, abych na sebe neupozornila a namířila na něj.

Táta stál na kraji střechy a zrovna střelil šíp dolů. O můj bože.

Tělem mi projela vlna štěstí. Viděla jsem ho. Živého a zdravého. Po tolika měsících jsem ho zase viděla.

,,Fury!" vykřikla jsem, když vytáhl zbraň a chtěl začít mluvit.

Oba dva se na mě otočili a Fury namířil na mě, místo na tátu. Víc jsem natáhla luk. Zabiju ho.

Byla jsme rozhodnutá, že ho střelím a pak bych se mohla vrátit. Akce by byla úspěšná.

,,slečno Bartonová" kývl mi na pozdrav, jako kdyby se nic nedělo.

,,Stefany co tu sakra děláš? Vždyť jsi..." podíval se z budovy dolů a zasekl se v půlce věty.

Určitě mě musel vidět dole s doktorem Strangem. Chudák to nechápal.

,,tati zmiz prosím" vysoukala jsem ze sebe se slzami v očích. Ještě stále jsem neměla vyhráno.

Fury se mohl kdykoliv otočit a střelit ho zbraní.

Táta chtěl něco namítnout, ale nakonec zklapnul a rozešel se ke dveřím ze střechy.

Popocházela jsem stejně jako on, ale na druhou stranu, aby se Fury otáčel na mě a ne na něj.

,,mám tě ráda, tati" vyhrkla jsem, než stihl odejít a mrkla, čímž se mi z očí dostaly slzy.

Fury protočil očima, ale táta se na mě otočil s menším úsměvem.

Musela jsem mu to říct. Kdyby náhodou zemřel během těch měsíců, než by se dostal do stejné doby jako my, tak aby to věděl.

,,já tebe" zmizel za dveřmi. Potřebovala jsem si setřít slzy, ale nemohla jsem pustit šíp.

Teď to byl souboj mezi mnou a Furym. Táta byl z kola venku.

,,vrátila jste se v čase, nemám pravdu? Byl to chytrý tah, slečno Bartonová, ale nedopadne to dobře, to vám zaručuji" přistupoval ke mně.

Už jsem chtěla vystřelit, když se mi ve sluchátku ozval Scott.

,,dvě minuty, Stefany" to zvládnu. Bylo to buď a nebo. Buď ho zabiju nebo ne.

,,nepřibližujte se ke mně. Já vím, co jste chtěl udělat a byla to podpásovka. Avengers stejně nikdy nedostanete pod kontrolu" vrčela jsem jako buldok.

Hrozně mě naštvalo, že jsem mu čelila z očí do očí po tak dlouhé době.

S Buckym jsem to urovnala, i když zabil Lokiho. Ten žil a teď už žil i táta. Hlavně ať přežije.

,,ale dostanu. Bez vás" přiblížil se ke mně natolik, že mě kopl do břicha a já zacouvala a narazila na schod na konci střechy.

Neudržela jsem rovnováhu a převážila se dozadu, ale stihla jsem ještě vystřelit na Furyho. Měla jsem to udělat dávno.

Vítr kolem mě začal hučet a pár pramínků z culíku mi začalo poletovat kolem obličeje.

Začala jsem se připravovat na dopad. Na ten, který podstoupil táta. Ale aspoň jsem ho zachránila.