Zpět v akci//CZ FF✔️

4.

,,líbala jsi jiného a teď lezeš po mně?" utrousil, načež jsem protočila očima.

Vždy si všechno domýšlel, i když jsem mu to vyvracela a teď to nebylo jinak.

Petera bych nikdy nepolíbila. Ani předtím, ani teď, ani v budoucnu. Co na tom nechápe?!

,,Peter, jmenuje se Peter a ne, nelíbala jsem ho. Pracujeme spolu, stejně jako před půl rokem" vysvětlila jsem mu.

Věděl, co jsem dělala, ale samozřejmě nevěděl všechno. Řekla jsem jen, že jsem byla Tonyho stážistka.

A to, že jsem zabila Patronia jsem svedla na to, že jsem po něm šla s tátou, kterého zabil.

Někdy jsem se do těch lží zamotala a mluvila jinak než poprvé, co jsem jim to říkala.

Nikdo si zatím ničeho nevšiml a ani mě nepodezřívali.

,,a to čekáš, že ti to budu věřit?" odrazil se od kmene stromu, o který byl opřený.

Postavil se těsně ke mně. Musela jsem zvednout hlavu, abych mu viděla do tváře.

,,pokud mi nevěříš, když ti říkám pravdu, tak se s tebou nemám o čem bavit. Já se ti nebudu omlouvat za něco, co jsem neudělala" zavrčela jsem na něj.

Ztrácela jsem nervy. Byl hrozně žárlivý, až přehnaně moc.

Dokázal by mě nařknout, že jsem ho podvedla s nějakým klukem, na kterého jsem se sotva podívala.

Ten vztah byl krásný. Toxický, ale krásný. Opakovala jsem si, že to tak asi má být.

Neprožila jsem vztah s normálním člověkem, tak jsem nevěděla jak to chodí, ale tohle nebylo zdravé.

Já ho taky podezřívala, ale jen jednou, když mi přinesl růži jen tak. Myslela jsem si, že něco provedl.

To se stalo, když jsme spolu chodili pár týdnů. Tehdy to bylo ještě hezké.

Čím jsme spolu byli déle, tím to bylo horší. Přestával mi i věřit, když jsem mu řekla, že jsem byla s holkama.

Už déle jsem myslela na rozchod, mluvila jsem o tom i s Pepper a ta mi řekla, že jestli se cítím utlačovaná, ať to ukončím.

To, že ho nejspíš ani nemiluji, jsem si nechala pro sebe.

Jestli tohle měla být láska, tak jsem nevěděla, co jsem tedy cítila k Lokimu, protože to bylo mnohem silnější.

,,Stefany" vyslovil někdo mé jméno a já se zmateně otočila.

Kousek od nás stál Bucky. Bucky! Měl na sobě koženou bundu a rukavici na levé ruce, aby nešel vidět kov.

,,co ty tu chceš? Vypadni. Nechci tě ani vidět" ohnala jsem se k němu rukou.

Co chtěl u mojí školy? Sám? A ještě na mě mluvil! To jsem mu nedala dost jasně najevo, jaký jsem k němu cítila odpor?!

,,další?" zašklebil se Ben a znovu se na Buckyho podíval.

Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Byla jsem až moc rozčílená.

,,jděte oba do prdele" vrazila jsem do Bena ramenem a odešla od nich. Ti mi zase zvedli mandle.

Se založenýma rukama jsem šla po chodníku, když se vedle mě objevil Bucky.

Měla jsem chuť ho strčit pod náklaďák, co právě projížděl, ale i kdybych se o to pokusila, tak by mě přepral.

,,co chceš?" osopila jsem se na něj a o kousek od něj odstoupila.

Stále jsem z něj neměla dobrý pocit, i když už neměl vymytý mozek nájemného zabijáka.

I když byl dobrý a při smyslech, tak byl vrah. Zabil Lokiho.

,,někdo tě měl doprovodit ze školy, aby tě neunesli, stejně jako Bruce. Máme to potvrzené. Nabídl jsem se já, protože s tebou potřebuji mluvit" oznámil mi situaci.

Neříkal mi nic nového. Už od včera jsme počítali s tím, že Bruce vážně unesli.

,,já ti nemám co říct" zrychlila jsem krok, ale on mě i tak dohnal.

,,Peter nám řekl o Lokim. Mrzí mě to, vážně. Myslel jsem, že je ten špatný. Sami jste mi to řekli a pak, když jsem ho viděl jak tě drží násilím, tak jsem musel zakročit" obhajoval se.

Už dávno jsem uznala, že to nebyla jen jeho chyba, ale i tak se měl zdržet toho něco dělat.

Když už chtěl zakročit, tak na sebe měl upozornit a ne vyhodnotit situaci podle svého úsudku.

Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Už to bylo jedno, udělal to a on zemřel, ale i tak jsem mu to neodpustila.

Nešlo ani odpustit něco takového. Jako kráva jsem se mu snažila pomoct a on mi pak bodl kudlu do zad. Tohle nebylo dobré přirovnání.

Zamrkala jsem, abych zahnala slzy. Chyběl mi. Každým dnem víc a víc, stejně jako táta.

Jediné dobré na tom všem bylo, že jsem měla zpátky Steva.

Sice jsme byli trochu odtažití, ale věřila jsem, že se to změní a vrátí do starých kolejí.

,,omluvou mu život nevrátíš" zašeptala jsem nakřáplým hlasem.

On si povzdechl. ,,já vím, ale i tak mě to mrzí" zopakoval.

,,kdo byl ten chlap, se kterým ses hádala?" převedl řeč jinam, ale ani o tom jsem se s ním nechtěla bavit.

,,nemám se ti co zpovídat" řekla jsem to ostřeji, než jsem plánovala.

Ale ani mi to nevadilo. Měla jsem právo na něj být zlá. Nebýt jeho, nemusela bych se s Benem hádat.

Protože kdyby neudělal to, co udělal, tak by Loki žil a my bychom třeba začali tam, kde jsme skončili.

Byla to růžová představa, jako kdyby mi bylo třináct, ale doufala jsem v to.

Možná bych i překousla to, že zabil tolik lidí a přidal se na špatnou stranu.

Taky bych mu pomohla z něj dostat tu temnotu jakoukoliv formou.

Bucky už se zbytek cesty na nic nezeptal a udělal dobře, protože bych se možná pokusila ho pod ten náklaďák shodit.

Vešla jsem domů a hned uviděla Steva. Steva bez vousů. Vypadal zase o deset let mladší.

,,kdo jsi a kam jsi schoval toho bezdomovce?" zasmála jsem se a vzala mu z talíře kus sýra.

On se začal smát a plácl mě přes ruku. Nejspíš byli nakupovat, protože jídlo na jeho talíři nevypadalo prolezlé plísní.

,,před pěti minutama takovou náladu neměla" utrousil Bucky.

Chtěla jsem mu odpovědět ,proč asi', ale z ničeho nic se mi rozlétly vlasy do všech stran kvůli větru. V domě! Co to...