Zpět v akci//CZ FF✔️

19.

Zbyla mi poslední možnost. Stiskla jsem tlačítko na hrudníku a na mé hlavě se objevila helma.

,,Scotte vrať mě. Hned!" zakričela jsem a zavřela oči. Prosím ať to stihne.

Dopadla jsem na něco tvrdého, ale stále jsem dýchala, takže jsem otevřela oči a sundala si helmu.

Nade mnou se objevila obloha, ale nikde nebyla žádná budova. Stihl to.

Začala jsem kašlat, protože ten pád byl až moc tvrdý, a přitom se otočila na břicho.

Pustila jsem luk i helmu a zvedla se na všechny čtyři, když si ke mně z každé strany někdo klekl. Steve a Loki.

Pomohli mi vstát a já uklidnila svůj kašel. Na nic jsem nečekala a rozběhla se do domu.

Cestou jsem asi dvakrát zakopla a malém spadla, ale do obýváku jsem se dostala v jednom kuse.

Všichni seděli v tichosti a podívali se na mě, když jsem se zastavila.

Stále jsem byla otřesená z toho, že jsem padala z budovy, ale ani to mi nezabránilo ho začít hledat.

,,povedlo se to?" postavil se Bruce jako první a za ním hned Bucky.

Zoufale jsem se rozhlédla, ale nikde jsem ho neviděla. Nemohl přece umřít, když...

,,kam jste všichni najednou zmizeli?" vešel do obýváku z kuchyně a mně se podlomila kolena.

Dala jsem si ruce před ústa a rozplakala se. Povedlo se to.

Stál tam. Reálný a hlavně živý! Nedokázala jsem popsat to, jak jsem byla šťastná.

Táta se na mě zmateně podíval a následně se podíval na všechny v obýváku.

Netušila jsem jak to všechno prožíval on a jak se změnila minulost a realita, ale bylo mi to jedno.

Bylo pro mě hlavní, že přede mnou stál. Zvládla jsem to.

,,povedlo se to" zašeptala jsem si pro sebe a setřela si slzy z tváří. Měla jsem ho zpátky!

Zvedla jsem se ze země a hned ho objala. On chvíli nic nedělal, ale nakonec mi dal ruce kolem pasu.

,,jsem tak ráda že jsi zpátky" dala jsem mu hlavu mezi krk a rameno. Vážně je skutečný.

,,nikam jsem neodešel. Co se stalo?" odtáhl se ode mě a palci mi setřel slzy.

Dala jsem si ruce na ty jeho. Nedokázala jsem se nabažit jeho přítomnosti.

Nakonec jsem mu musela všechno vysvětlit a taky se mu museli představit někteří z obýváku.

Scott mezitím zmenšil stroj času a přišel za námi.

Seděla jsem mezi Lokim a tátou, kterého jsem se držela jako klíště.

Nechtěla jsem, aby se ode mě vzdaloval. Už jsem ho znovu nemohla ztratit, i když by se mu cestou na záchod určitě nic nestalo.

Loki měl ruku na mých zádech, ale to mi bylo úplně jedno.

Hlavní pro mě byl táta. Nikoho jiného jsem v tu chvíli nepotřebovala. Ani Lokiho.

Nehodlala jsem si s ním začínat to, co předtím.

I tak mě těšilo, že stojí, sedí, po mém boku, když jsem prožívala snad nejšťastnější chvilku v životě.

,,proč jsi tak riskovala, Stefany? Jsi vůbec normální? Jen o vlásek jsi unikla smrti!" začal vyšilovat.

Řekla jsem mu o tom, jak jsem se vrátila do minulosti a že ta, kterou viděl na střeše, jsem byla já, z budoucnosti.

Byl z toho jelen, ale i já se do toho začala zamotávat.

,,ale povedlo se to, Clinte. Žiješ" dal mu ruku na rameno Steve, co seděl vedle něj.

V obýváku s námi zůstal jen Steve, Bucky, Loki a Thor.

To oni byli jediní, které znal, kromě Pietra. Ostatní pro něj byli úplně cizí, takže odešli do kuchyně.

S Pietrem se prý pohádali, když se naposledy viděli, což mi Pietro neřekl.

Nechtěli urovnávat vztahy mezi sebou, takže odešel s ostatními.

Vision tátu děsil. Říkal, že ho viděl na nákresech Tonyho, ale v reálu prý vypadal jako herec z hororu.

Řekli jsme mu o našem plánu, jak chceme zničit S.H.I.E.L.D. Souhlasil.

Šel by s námi do čehokoliv, ale když věděl, že ho chtěl Fury zabít, tak měl větší motivaci.

Večer jsem napsala Peterovi, že se projekt, na kterém jsem pracovala se Scottem, povedl.

Také jsem mu napsala, že teď začne plánování naplno, ale že mu klidně dáme čas pro sebe.

Rodina pro něj byla stejně důležitá jako pro mě a já ho od ní nechtěla tahat, když jsem věděla, jak je to hrozné být odloučená.

Začala jsem plno věcí vnímat úplně jinak. Něco jsem ztratila, ale získala jsem to zpět a vážila jsem si toho stokrát víc.

Ale musela jsem vyřešit ještě jednu věc, než bych šla spát.

Zavolala jsem si Thora na kus řeči. Zase šlo o Lokiho, jinak bych s ním nemluvila.

Loki se pohádal s Wandou. Nejspíš protože žárlil na to, že měla moc a kouzla a on ne.

Pietro na něj vyjel a přidal se k nim i Vision, kterému se očividně Wanda líbila. A bylo to oboustranné.

Pak se do něj pustil i Steve kvůli tomu, že mě políbil a protože nechtěl, aby mi zase ublížil, jako posledně.

Když to táta slyšel, tak se přidal na stranu Steva.

Loki sice miloval hádky a dramata, ale tohle bylo i na něj moc. Bylo mi ho líto.

Skoro všichni se proti němu spikli a jeho věta ,polovina mě nenávidí' se vyplnila do posledního detailu.

Chtěla jsem mu to nějak usnadnit a výlet na Ásgard byl podle mě dobrý nápad.

Aspoň si tam mohl od všeho odpočinout a zkusit nabrat síly, aby mohl zase kouzlit. To zní vážně divně.

,,nedělám to kvůli tobě, ale kvůli němu. Zítra ho tam vezmu" souhlasil nakonec.

,,samozřejmě" protočila jsem očima a odešla do svého pokoje.

Táta se vrátil k sobě a Loki s Thorem se odebrali do Peterova pokoje.

Lehla jsem si do postele a až tehdy jsem si asi začala uvědomovat, co se stalo. Všechno se zlepšuje.

Nedokázala jsem se přestat usmívat. Měla jsem zpátky svého tátu. Víc jsem si přát nemohla.

Dala jsem si slib, že už ho nenechám, aby odešel. Aby zemřel něčí rukou.