Kdyby

Kapitola Sedmá

Někdy pozdě večer se Ethan sebral a odešel domů. Jsem ráda, že se ke mě snažil chovat mile, ale přitom vím, že by mi nejradši dal pár facek. Nedivím se. Někdy bych si dala i já sama sobě.
Zkoukli jsme tři díly rychle a zběsile a u toho vždy jen řekli nahlas svou myšlenku. Jednou se semnou pohádal, protože jsem na něj omylem vylila svou colu. Omylem to nebylo, ale poznámka, že vypadám jak ošklivé káčatko při sledování filmu, mě fakt naštvala. Taky mu neříkám, že vypadá jak gargamel. Při té vzpomínce se naštvaně ošiju a slezu z postele. Už asi před pěti minutami jsem slyšela, jak se doma moje povedená rodinka poshromáždila. Dolů se mi nechce a ani asi nikdy nebude chtít, ale hlad mám fakt velký. Líně tedy vezmu za kliku a co nejpomaleji jsem se doplazila do kuchyně. Všichni na mě překvapeně koukli, když jsem se ukázala v kuchyni.
,,Jsem tu jen protože mám hlad" Ujistím je.
,,Naložím ti, nevěděla jsem, že s námi budeš chtít jíst" Zrzka vyskočila ze židle a málem se přerazila o židli vedle ní. Blbka.
Pokrčím rameny a sednu si vedle Grace. Někdo by ji měl naučit, jak se jí špagety. Rukama se to většinou nedělá.
,,Nevím jestli ti to bude chutnat, protože doma moc nevařím, to vždy jen tvůj táta" Položila přede mě talíř s lákavě vypadajícími špagety.
,,Díky" Vezmu okamžitě vidličku a naberu si špagety. Věděla jsem, že když to tak úžasně voní, tak to musí tak i úžasně chutnat. A taky je to boží.
Nechci to dávat moc najevo, protože nevím co by si vzala do hlavy.
Za celý den jsem snědla jen popcorn a můj žaludek to nezvládal. Chtěla jsem Ethanovi říct, ať jdeme třeba do mekáče, že mám hlad. Ale neudělala jsem to, protože jsem byla přesvědčená, že by to nedopadlo dobře. Oba jsme byli tak nabroušení, že ani nevím, co by jsme byli schopní říct nebo udělat.
,,Co ve škole?" Zeptal se táta. Při tom se nervózně poškrábal na svém strništi. Po dnešní hádce by jsem měla být i já nervózní, ale táta je táta. Nikdy jsme se takhle nehádali, a když už jo, tak se táta vždy hned přišel usmířit.
,,Super, super třídní a i super sekretářka. Jsou to kočky" Vyletí mi z pusy dřív, než se nad tím vůbec zamyslím. Teď má táta i přítelkyni a já řeknu tohle. Někdo by mě měl fakt propleskat.
,,Aha. Jsi sbalená na váš týdenní výlet? " Doprdele. Už vím proč jsem začala s těma ženskýma.
,,Nikam nejedu, to že si s ní spal, neznamená, že ji budeš diktovat co má dělat. Pokud vím, tak prstýnek na její levé ruce se krásně třpytil a zrzka vedle mě není jen výplod moji fantazie" Prsknu. Grace vedle mě přestala žvýkat a zářivě se usmála.
,,Prstýnek? Já bych taky chtěla prstýnek! Tatiiii koupíš mi prstýnek?"
Grace začala poskakovat na židli, zrzka vypadala, že za chvíli omdlí a táta právě rozdýchaval celou tuhle situaci.
,,Spal jsem s ní, ale asi před tři čtvrtě rokem. To nebyla ani zasnoubená a Lilly ještě nebyla moje přítelkyně, takže se laskavě uklidni. Chápu, že Car umřela a ty to teď nemáš vůbec lehké, ale tohle chování si nech pro sebe Madison a nekaz náladu ostatním"
Vyjede po mě. Několikrát za sebou prudce zamrkám a pak i prudce vstanu od stolu.
,,Já se mám uklidnit?! Tahle kráva tady přišla a změnila to tady do základů! Já nemohla najít ani debilní popcorn a už to tady nevypadá ani jak u mě doma. Spím v pokoji pro hosty, protože tahle malá čůza ti asi natolik zamotala hlavu, že ti dokonce smí říkat tati a to nejsi ani její pravý táta, takže jediný kdo by se měl uklidnit, jsi ty!" bouchnu do stolu, až naskočí talíř. Pár kapek omáčky dopadne na bílý ubrus a já se ušklíbnu.
,,Madison! Já se snažím ti vždycky vyjít vstříc! A ty to moc dobře víš. Lilly byla v těžké situaci, protože její nevlastní syn je strašnej hajzl a napráskal tady Lilly, že ji její přítel vlastně podvádí! Myslíš, že by tam chtěla zůstat, když ji její přítel podvádí?  Když byli zasnoubeni a vše se ztratilo jen kvůli tomu frackovi? Jediné štěstí je, že Grace není jeho! " Vstal od stolu také a zpříma se mi koukl do očí.
,,Už to není ani můj nevlastní syn, už je to jen kluk co má dost svých problémů. Hlavně už se prosím uklid-" Ona si myslela, že ji někdy budu poslouchat?
,,Drž hubu! A ty? To by se asi Lilly měla bát, aby se historie neopakovala, protože ty máš rád hlavně kozatý osmnáctky!"  Zaječím.
,,Kozatý? To jakože mají doma kozy? Tati! Já chci doma taky kozy!" Vykřikla Grace zase nadšeně. Kdybychom se nehádali, možná bych se i zasmála.
,,Okamžitě se seber a běž do svého pokoje! A sbal si, protože na ten výlet pojedeš!" Obešel stůl a už byl kousek ode mě, asi ho můj úsměv moc povzbudil v tom aby začal domácí násilí. Naštěstí se Lilly zpamatovala a postavila se mezi nás.
,,Už je to dobrý zlato, nech to být. Madison zřejmě umřel někdo hodně blízký a pak se stává, že se ten člověk dočista změní, ale nemusíš tak vyvádět, já jsem v pořádku" Chytila ho za tváře a koukala na něj tak zamilovaně? Fuj. Až jsem se musela oklepat, abych se nenakazila.
,,Jo umřela mi nejlepší kamarádka, ale táta mi místo toho, aby zavolal, vzal pokoj a dal ho Grace" Ironicky se na všechny usměju a pak se rychlým krokem dostanu do svého pokoje. To zní tak blbě, když spím v pokoji pro hosty. Slyšela jsem, jak ještě zařval, že mi koupil auto a že můžu být ráda za středu nad hlavou. Idiot. Jasně, že jsem ráda. Ale můj pokoj je můj pokoj, tady v tomhle se mi nechce ani spát. Pane bože, jo! Nechce se mi tu spát!
Popadnu blesku rychle telefon a na instagramu začnu různě skloňovat jméno od Claire. Dělám to tak vždy, když někoho chci najít, ale nevím jak se tam jmenuje. Zkusila jsem Claire s dvěma podtržítkama na konci a bingo! Našla jsem ji. Okamžitě jsem ji napsala zprávu, jestli nemá náhodou postel pro svou novou kámošku. Nemusela jsem čekat dlouho a přišla mi zpráva s její adresou. Vítězně jsem se usmála do mobilu a popadla cestovní tašku. Vysypala jsem z ní věci, co jsem si sbalila z domu a sbalila jen potřebný věci na ten týden. Nemám moc věcí, takže snad mi Claire něco půjčí. Strčila jsem ještě telefon do kapsy, oblékla jsem si džísku a obula si své vansky. Jsou trošku ochozené, ale to mě neodradí od toho, abych je přestala nosit.
Z pokoje jsem vyšla tentokrát normálně. V předsíni jsem jen popadla klíčky od auta a sáhla po klice.
,,Kam zase jdeš?" Uslyšela jsem za sebou těsně, než jsem otevřela.
,,Vážně si myslíš, že budu spát v tom pokoji nahoře?" Otočím se na něj.
,,Jo myslel jsem si to, protože moje Madison by to překousla a snažila se s tím normálně vypořádat a ne začít za den rovnou dvě hádky" Vyčítavě na mě upřel své oči.
,,Jenže já už nejsem tvoje Madison.
Jinak, kdyby někdy přišel zbytek věcí, tak mi to hoď do pokoje pro hosty, pak si to uklidím. Čau za týden" Prásknu dveřmi a vydechnu všechen vzduch z úst. Popojdu pár kroků k autu a nahlas vykřiknu.
,,Co tady ještě děláš?! To si tady seděl dvě hodiny?"
,,Jo, ještě se mi nechtělo domů. Zrovna když jsem tě slyšel vřískat po svém tátovi jsem chtěl jít, ale nějak jsem tušil, že tam nezůstaneš, takže mě můžeš hodit domů" Nevinně zamrkal očkama a já jen s povzdychem nasedla do auta. Ehtan nasedl hned zamnou a krásně se usmál.
,,Do tý méně snobské ulice?" Zeptám se s menším úsměvem.
,,Přesně tam, řeknu ti když máš pak zastavit, přece jen je to cesta rovně a doleva" Zašklebí se a zapne si pás.
,,Jo" Přitakám.
,,Kam jedeš ty? Vypadá to, že se chystáš na výlet" Rýpne si.
,,Vtipný. Jedu za Claire, protože je to stokrát lepší, než spát tady v tomhle zkurv-" Okamžitě se zastavím. Nebudu se mu svěřovat.
,,Mě můžeš říct vše, já držím tajemství rád a dost často, takže nemusíš mít strach" Zapne si pás, když zjistí, že jsem vyjela. Na něj já seru.
,,Možná až na tvém oblíbeném místě" Poznamenám škádlivě. Ethan protočí očima.
,,Je dobře, že máš lepší náladu, aspoň se vyspíš na zítřejší výlet"
,,A co ty? Ty bys měl taky" Opáčím.
,,Já nejedu" COŽE?!
,,Prosím? Jak jako nejedeš? Vždyť musíš"
,,Proč? Chceš mě tam?" Zahýbe obočím.
,,Ne! Jen jsem to řekla, protože se tam prostě musí, vždyť to hradila škola" Co si o sobě vůbec myslí? Idiot.
,,No a? Prosím tě nenervuj se za volantem, teď zastav! To je on" Vyjekne. Spolknu smích, protože to vykřikl jak malá holka. A pak mě smích přejde. Adresa kterou mi Claire napsala, se na mě usmívala od ucha k uchu přímo tam, kde jsem autem zastavila.
,,Nějaký problém?" Usmál se.
,,Claire je tvoje ségra?" Zavrčím.
,,Nevlastní, můj táta píchá s její mámou a žijou tady" Pokrčí rameny. Já s povzdychem zaparkuju auto nějak slušně na kousek jejich pozemku a seberu si všechny věci z auta. Čekala jsem fakt všechno, ale tohle ne. Bouchla jsem dveřmi od svého autíčka a chvíli zvažovala, jestli nemám náhodou přespat v autě.
,,No pojď, ještě ji musím srovnat, že si do našeho domu někoho vůbec pozvala" Odemkl dveře a já poslušně jako ocásek vešla za ním.
,,Claire! Okamžitě přijď sem!" Zavelel a zkopl z nohou boty. Já stála a čekala, jestli opravdu přiběhne ona. Doufala jsem, že si ze mě dělá srandu, ale ona fakt seběhla schody a když mě uviděla, tak nadšeně vypískla.
,,Madison! Snad tě tenhle pošuk moc nevystrašil" Ušklíbne se a skočí mi kolem krku.
,,Ani ne" Vypravím ze sebe přidušeně.
,,Já jsem tady" Zahřmí Ethan. Claire na něj koukne a já udělám to samé.
,,Kdyby tohle byla nějaká další blbka z nižšího ročníku, tak bych ji vyhodil, ale máš štěstí, že tohle je Madison a ji vyhazovat nebudu, protože mě hodila domů" Usmál se na nás obě a na mě lehce šibalsky. Co mu je?
,,Ty si ho hodila domů?! Cože! To mi musíš říct úplně vše, protože Ethan je takovej debil a nechápu že si to s ním vydržela v autě" Chytne mě za zápěstí a táhne nahoru po dřevěných schodech. Už chápu proč se tak usmál. Takový kvíz mi nikdy nikdo nepoložil za celý můj život. Možná jen Car. 

Claire se v takových věcech rozhodně vyžívá.