Kdyby

Kapitola dvacátá sedmá

,,Grace! Nevíš, kde má táta schované kontakty nebo něco takovýho?!" Rozrazím dveře od jejího pokoje.

,,V pracovně, ale tu si zamyká a nesmíme tam chodit" Odpoví mi poslušně a to mi stačí. Seběhnu schody dolů a zastavím se před dveřmi od pracovny. Chvíli přemýšlím, kam asi schoval náhradní klíč od jeho pracovny, ale pak nemusím ani přemýšlet. Stačí sáhnout na kliku. Je tam přilepený. Pořádně strhnu klíček a odemknu si.

,,Tam nesmíme!"

,,Vrať se zpět do pokoje" Zavrčím a zavřu ji před nosem. Dojdu k jeho stolu a začnu prohledávat šuplíky. Snažím se najít číslo na mámu. Už dlouho jsem ji neslyšela a chci se ji svěřit s Ethanem. Otevřu skřínku u okna a vykoukne na mě složka MaM. Natáhnu se po ní a opatrně otevřu. Jako první vidím papír, kde je popsaný snad celý život mojí mámy, včetně telefonního čísla. Okamžitě ho vyťukám do mobilu a začnu volat. Hned po prvním zvonění mi to máma zvedne.

,,Ahoj Madison" 

,,Ahoj, neuhádneš co si táta v pracovně všechno schovává" Uchechtnu se a vytáhnu další papír. O mě.

,,Ty si u George v pracovně? Nevím jestli bys tam měla být"

,,To je v poho, jsou s Lilly na Maledivách a jen jsem hledala tvé-" Hlas se mi úplně vytratí. Znovu přečtu jeden řádek černých písmenek a zamotá se mi hlava.

,,Madison, potřebuji ti něco říct" Rozhodne se říct, když už pět minut mlčím a koukám na papír, kde je napsáno, dost důležitá informace, ale já o ní nevím. No, teď už jo.

,,Povídej" Zamumlám. V takovém šoku jsem v životě nebyla.

,,Doktoři mi našli nádor na plicích, chtěla jsem ti to říct z očí do očí, ale jsi ode mě pěkně daleko" Najednou se mi zatmí před očima a podlomí se mi kolena, upadnu na zem, ale pořád jsem při vědomí. Snažím se dýchat, ale tyhle dvě informace jsou fakt hrozný.

,,Jsem ve stádiu, kdy se s tím nedá nic dělat" Zavzlyká mi do telefonu.

,,Mělas mi říct, že nejsem tvoje" Odpovím ji na to potichu. Její další vzlyk se promění v zalapání po dechu a následném tichu.

,,Hádám, že si našla i svůj papír" 

,,Jo našla, můžeš mi vysvětlit proč mi to tajíš už skoro dvacet let? Musela jsem se to dozvědět takhle, protože v rodině Chamberlain nic nejde normálně" Vstanu ze země a vezmu celou složku sebou do pokoje. Neobtěžuju se zamykat nebo zavírat dveře, ať si tam klidně Grace hraje. 

,,Bylo lepší, když si to nevěděla" 

,,Prosím? To mi vysvětli, Molly" Prsknu a zavřu za sebou u mě v pokoji. V pokoji pro hosty. Nějak jsem si zvykla tomu říkat můj pokoj.

,,Přestaň mě oslovovat mým jménem! Jsem tvoje máma. Nechtěli jsme ti to říct, protože jsi prostě naše. Tvoje rodina tě nechtěla, takže jsme s tvým tátou neviděli důvod ti to někdy říct"

,,Vy jste mi to nikdy nechtěli říct? To je absurdní!" Vykřiknu. Vytáhnu tašku a naházím do ní pár oblečení.

,,Není a okamžitě se přestaň balit! Bal se jen v případě, že jedeš do San Francisca"

,,Do San Francisca se v životě nevrátím, teď se sbalím a půjdu pryč z tohohle domu a ty s tím nemůžeš nic udělat. Celý život, jsi jako můj diktátor a myslíš si, že když jsem stovky kilometrů od tebe, tak tě poslechnu? Těžko! Končím s tím a končím s tebou, budu pozdravovat Matta, celkem jsme se sblížili" Následně típnu hovor a ztlumím ho. Hodím ho do tašky s ostatními věcmi a nakonec popadnu ještě tu složku.

,,Někam jdeš?" Vletí mi do pokoje Grace. Se slzami v očích se na ni podívám. 

,,Chůva tu bude každou chvílí, jela na nákup" Obejdu ji a seběhnu schody dolů. Nazuju si boty a popadnu klíčky z věšáku.

,,Kdy budeš zpátky?" Rozběhne se zamnou.

,,Za pár měsíců, neboj" Usměju se a otevřu dveře. Z oka mi sjede první slza a z druhého druhá. Nastoupím si do auta a hned vyjedu. Rozhodnu se jet za Allison. Napadl mě taky Ethan, ale toho nebudu zatěžovat mými problémy. Mám takový pocit, že nikdy nebudu šťastná a život mi prostě pod nohy bude házet jen klacky. Máma má rakovinu, táta holku a já jsem adoptovaná. Vlastně to nejsou ani moji rodiče. Ne biologičtí.

,,Maddie!?" Uslyším tlumeně. Chvíli přemýšlím odkud to bude, ale pak mi dojde, že už parkuju u jejího baráku. Vystoupím z auta a ze zadního sedadla popadnu dvě tašky.

,,Myslíš, že bych u tebe mohla přespat na neurčitou dobu?" Zamumlám potichu. Neudržím emoce na uzdě a rozbrečím se. Allison překvapeně přikývne a ve vteřině mě bere kolem ramen a táhne dovnitř.

,,Pššš, neplakej" Zašeptá. Pohladí mě po vlasech a posadí se semnou na gauč, pořád mě drží v náručí.

,,Jsem adoptovaná a máma, teda Molly nebo nevím jak ji říct, má rakovinu. Táta je s jeho přítelkyní na Maledivách a já už nevím jak dál. Není tu Caroline, nezvládnu ten tlak a ten všechen stres" Zavzlykám a více stisknu Allison v objetí.

,,Ještě nějaká zpráva co bych měla vědět? Jen, abych nenarazila na citlivé téma"

,,Hraju s Ethanem před jeho rodinou vztah, mám pocit, že se do něj zamilovávám a několikrát jsme se spolu vyspali" Vysypu ze sebe na jeden nádech. Allison sebou mírně škubne, ale nic neříká. Jen mě dál objímá a šeptá, že všechno bude v pořádku, i když obě víme, že nebude.