Kdyby

Kapitola Pátá

,,Promiň!" Vykřiknu okamžitě a prudce se otočím. Narazila jsem do celkem pěknýho a vysokýho blonďáka. Přiblbe se culil a prohlížel si můj obličej.
,,V pořádku krásko" Lehce si sesbíral všechny své věci, obešel mě a vešel do ředitelny. Já se bez nějakého rozloučení rychle vypařila a spěchala ke skříňce. Ta pitomá zástupkyně mi ani neřekla číslo. Asi až na šedesátý pokus jsem konečně odemkla tu správnou. Sto patnáct je nejkrásnější číslo. Hodila jsem tam svou tašku a pak se vydala hledat svou třídu.
Radši se kolem sebe dívám pořádně, abych zase do někoho nevrazila.
Strašně mě mrzí, že tady semnou nemůže být Caroline. Kdybych se totiž přestěhovala k tátovi dříve, tak Caroline by semnou jela. Mohly jsme tady procházet tou školou spolu a spolu se učit na maturitu. Místo toho jsem tady úplně sama a Car je.. pryč.
Nevím jestli se cítím právě smutně a nebo jsem prostě jen hodně osamocená.
Vešla jsem do třídy a ani jsem se na nikoho nepodívala, prostě jsem si to mířila k zadní lavici u okna a rychle se do ní posadila. Nechtěla jsem na sebe zbytečně přitahovat pozornost, takže jsem si podepřela rukou bradu a čekala na to pitomé zvonění a učitelku. Nemusela jsem dvakrát přemýšlet, kde asi vězí, protože zrovna vešla do třídy i se zvoněním.
,,No tak se postavíme, když se vidíme po těch dlouhých prázdninách a i s nováčkem" NE! To je pinda. Všichni se na mě nenápadně koukali a nejspíše pomlouvali to, jak vypadám.
Jakmile si učitelka sedla, my udělali to samé. Nechtěla jsem mluvit před tabulí a představovat se. Vždyť jsme ve čtvrťáku! To už můžeme vynechat.
,,A protože jsme letos maturitní ročník, ráda bych uspořádala nějaký vyletík. Máme tu nováčka Madison a její táta mě požádal, abych uspořádala tak zvaný adapťák" Pane bože. Noční můra všech dob! Nejedu a nejedu.
V první lavici se přihlásila menší blondýnka a nejspíše nikoho nepřekvapila svou otázkou.
,,Na jak dlouho?"
,,No.. Prvně jsme měli jet na čtrnáct dní, ale jedeme jen na týden. Tenhle výlet hradí škola, takže máme o vše postaráno" Super. Super. Super.
Lehce jsem se zatahala za své konečky vlasů. Nechci s tady těmi pitomci někam jezdit. Ještě chvíli jsem si myslela, že tohle je nejhorší zpráva dne, ale pak do vtřídy vpadl celý udýchaný známý černovlasý kluk.
Nehty jsem nervózně zaryla do kůže.
,,No už jsem si myslela, že nepřijdete pane Reede" Prstem si posunula své brýle nahoru a odšktrla si něco v papíru.
,,Jen pár minut, svět se nezboří" Pokrčil rameny a pak se zabodl pohledem do mě. Pamatuje si mě.
NE. Nejradši bych se teď vypařila a někam zmizela. Vypadal jako kdyby měl někoho zabít. Posadil se do poslední lavice u dveří vedle nějakého kluka a pak se konečně podíval na učitelku.
,,Zítra se jede na adapťák, ale to by ti Jack určitě pak řekl" ZÍTRA?!
Vyšvihla jsem dlaň do vzduchu jak nejrychleji jsem mohla. Najednou mi bylo zase zle a chtělo se mi zvracet.
,,Můžu na záchod? Není mi dobře"
,,Jasně utíkej" Ze třídy jsem úplně vystartovala. Rozzrazila jsem dveře od záchodu a padla k míse. K mému neštěstí jsem neměla moc co zvracet, protože jsem celý večer jen pila a ráno jsem nic nesnědla. Z toho vyplývá, že zvracím jen vodu a dávím se.
,,Madison? Kde si! Paní učitelka mě za tebou poslala" V hlavě jsem si přehrála všechny obličeje a hadala, ke komu asi tenhle hlas sedí. Nejvíce asi k té bloncce ze předu.
,,Jsem tu!" Řeknu a kopnu do dveří od kabinky, které se otevřou a na mě vykoukne bloncka. Trefa.
Sedla si do tureckého sedu naproti mě a potichu mě sledovala. Nevím co se jí na mě tak líbilo, ale já se jen dávila a dávila. Tolaeťákem jsem si utřela ústa a úlevně jsem se opřela o chladnou stěnu kabinky.
,,Nejsi těhotná?" zeptá se.
,,Kde si na tohle kurva přišla? Počkej! Jen kvůli toho jak vypadám, si myslíš, že bych mohla být těhotná?"
Vyhoupla jsem se na nohy a nevěřícně zakroutila hlavou.
,,Co?! Ne! Já j-jen-"
,,Drž hubu" procedím skrz zuby.
Umyju si ruce a padám zpět do třídy.
,,Hele! Já se ptala, jen protože si zvracela a ne protože vypadáš úžasně! Tohle si zkoušej na někoho jiného ty krávo, já se snažila pomoct"
Páni, teď se mi ta holka líbí více. Kámoška se mi i hodí.
,,Madison" Natáhla jsem pravičku.
,,Claire" Ona natáhla svojí a jemně mě stiskla. Pak mě se smíchem přitáhla k sobě a objala mě.
Na první pohled ta holka vypadala jako úplná šprtka a ta nevinnost z ní šířila. Teď už to úplně nemůžu říct.
,,Tu krávu sis mohla odpustit" Připustím a rozejdu se zpět do třídy.
,,Jinak jsem tě v téhle situaci nazvat nemohla" Zacukaly mi koutky, ale chtěla jsem zanechat chladnou hlavu. Jen jsem zakroutila hlavou a vešla do třídy.
,,V pořádku? Nemám zavolat tátovi?"
Překvapeně otevřu ústa dokořán.
Co si bere furt do úst mého tátu? Oni snad spolu spali? No doprdele. Jasně, že jo.
,,Jsem v pořádku" Odseknu a posadím se zpět do své lavice.
,,Jen otázka. Můj táta s námi na ten výlet nejede, že ne?"
,,No chtěla jsem ho tam vzít, ale říkal, že to není nejlepší nápad" Nervózně si poposedla a čekala co ze mě dalšího vypadne. Nejradši bych ji vpálila otázku jako, jestli ji opíchal zepředu nebo zezadu, ale nebudu si dělat zbytečně špatnej vztah s učitelkou.
,,Aha" Koutkem oka jsem zahlédla pár zvědavých hnědých očí, jak na mě hledí. Zavrtěla jsem se na židli a napjala se. Až jsem poznala, že se nedívá, tak jsem se uvelebila na židli a potopila se do svých myšlenek.
Což nebyl dobrý nápad, protože jsem si vzpomněla, že dneska musím k tomu pitomýmu psychologovi a adresu mám napsanou v telefonu, který mám doma. Kurva! Ještě, že mám auto a pro ten telefon si rychle můžu zajet. Ještě že mám auto.

Jakmile zazvonil zvonek a učitelka vyšla ze třídy s tím, že sraz je v osm, vyskočila jsem ze židle jak nejrychleji jsem mohla. Nemohla jsem se rozloučit ani s Claire, protože pokud nepřijdu v čas, tak už mě ten psycholog nevezme a máma by mě určitě slovně zabila.
Rychlým krokem jsem došla ke skříňce a vytáhla si z ní svoje věci. Do tašky jsem naházela všechny učebnice a prudce se skříňkou třískla.
,,Tohle je majetek školy"
,,Debile!" Vykřiknu. Infarkt fakt nechci mít.
,,No tak, po tom co jsme spolu prožili mi říkáš debile?" Koutek úst mu vyjel nahoru a mě oba ještě víc dolů.
,,Přál si mi smrt, takže sis nic jinýho nezasloužil" Bez mrknutí oka jsem ho obešla a spěchala do auta.
,,Já myslím, že víš, že jsem to tak nemyslel. Byli jsme oba opilí, ty možná víc, ale stejně jsme byli"
Byl mi v patách.
,,Právě proto. V opilosti říkáš ty nejúpřimnější myšlenky, který tě napadnou. Nebo já to dělám" Odsekla jsem, odemkla jsem si auto a rychle jsem naskočila. Chtěla jsem zamknout, ale on to stihnul a sedl si na sedadlo spolujezdce.
,,Co to děláš?! Já spěchám! "
,,Včera si říkala, že jsem Sexy" řekl pobaveně.
,,Cože? To určitě ne! Nejsi a nikdy ani nebudeš"
,,Teď lžeš sama sobě" Pohodlně se opřel a pořád na mě upíral své oči.
,,Můžeš prosím odejít? Spěchám"
,,Kam?" Zvědavě mu oči zajiskřily.
,,Tam, kde nebudeš díkybohu ty"
,,Tak mě jen zavez domů, já mám auto v servisu a ty máš fakt úžasný auto, i když to nebude asi jediná věc, proč se sem všichni tak koukaj" Potichu se zasmál a já se nenápadně rozhlédla. Lidé se na nás koukali, vůbec nechápu proč.
,,Čuměli na mě už ráno, když jsem přijela" Rozzuřeně nastartuju auto a rádio zvýším úplně na maximum. Hraje úplně random písnička, která nezní hezky a prudce vyjedu z parkoviště. Nezajímám se, jestli někoho srazím nebo jim způsobím psychické újmy. Pár lidí před mým autem odskočilo a já se spokojeně usmála. Ztlumila jsem písničku a mířila k sobě domů. Jeho nikam vozit nebudu, ať si pak dojde pěšky.
,,Teď jsem se bál i já" Jedním očkem jsem se na něj nenápadně koukla. Vypadal celkem vyděšeně, ale u toho se usmíval, jako kdyby se mu to líbilo.
Mě se to taky líbilo. Středem pozornosti často nejsem, ale tohle byl fakt hezký pocit.
,,Víš, že tady si měla zabočit doprava? Teď jedeme do té více snobské ulice, než žiju dokonce já" Řekl a přitom se rozhlížel po těch krásných moderních domech a pár vil. Nevím jestli jsem se měla právě cizít trapně a nebo poníženě.
,,Já v téhle ulici bydlím"  Zašeptám. Prosím ať se mě na nic neptá!
,,Tady? To musí mít rodiče fakt peněz, jako můj táta má též dost peněz, ale tohle je prý na něj moc" 
,,Bydlím tu s tátou, ne s rodiči. Ta jeho nová přítelkyně není ani zdaleka můj rodič a ta její malá dcera, to je teprve čůza! Táta ji dal můj pokoj a moje věci! A hůř, ona mu řekla tati a když jsem teda tátovi pak řekla i o Caroline jen řekl, že mu to je líto! Kurva vždyť ona pro něj byla jako druhá dcera! "  Řeknu a pak se zhrozím sama nad sebou. Právě jsem se svěřila cizímu člověku! Oči mě zaštípaly, kvůli návalu slz, a proto jsem stiskla volant jak nejvíce jsem uměla. Černovlasej kluk vedle mě mlčel. Nejspíše nevěděl co říct, a nebo taky prostě věděl, že nemá nic říkat.
,,Už mi řekneš kam tak spěcháš?"
,,Cože?" Úplně odbočil od tématu a to mě úplně vykolejilo.
,,Můžu tam jet s tebou?"
,,Nemůžeš, dovnitř musím jen já" Mě nepřemluví.
,,Počkám v autě nebo na chodbě. Kam vůbec nesmím?" Pane bože!
,,Zaprvé v autě bych nenechala nikoho samotného, ještě když je to moje auto a za druhé, co tě to zajímá?" Auto odstavím před barákem a vyskočím z auta.
,,Počkej tady" Zúžím na něj své oči. Před chvílí jsem mu řekla, že bych nikoho nenechala sedět samotného v mém autě a teď ho tam nechávám.
Logika Madison, gratuluji.
Vyběhla jsem schody do svého pokoje pro hosty a čapla svůj telefon z nabíječky. Zpátky jsem běžela mnohem rychleji, aby mě nikdo neviděl. Kdo by mě viděl, když tu nikdo není? Mě fakt hrabe.
Vlezla jsem si zpátky do auta a v tichosti jsem zadala do navigace adresu.
,,Počkat! Ty musíš na psychinu?" Doprdele!
,,Jen si popovídat s jedním chlápkem, protože - ehh to je jedno"
,,Proč" Zkusí to.
,,Neptej se mě na věci, s kterými nejsem na stopro vyrovnaná. Děkuji"
Vyjela jsem a pustila potichu zase písničky. Nechci se s ním bavit.
Ale když mineme jeho ulici, tak cítím jak se pobaveně usmál. Věděl, že ho vezmu sebou. Jenže já ho beru, jen protože pak nechci jet sama domů. Popravdě tenhle kluk je mi asi zatím nejblíž z téhle školy.
Co když mě ten psycholog úplně zdeptá? Co když se pak budu chtít zabít? Ne ne. Klid Madison! Jen si budete povídat.
,,Jsi v pohodě?" Uvědomila jsem si, že křečovitě svírám volant a oči mám vykulené. 
,,Ehm, jo" Polknu knedlík v krku a uvolním ruce. Dneska to bude ještě zajímavý.