Kdyby

Kapitola Devátá

Prubudila jsem se, když mě někdo zvedl jako princeznu a na rameno si hodil moji tašku. Já usla? Oči mi nejdou, jsou strašně těžké.
,,Už jsme tady?" Rozespale se toho člověka chytím kolem krku, abych náhodou nespadla. Nevím jaké nemehlo mě drží.

,,Jo! Madison okamžitě otevři ty oči" Hlas od Claire se mi rozléhl po celé hlavě a oči jsem otevřela. Ethan?
Hodila jsem na něj pohled, pusť mě, nebo tu všem řeknu, co se stalo. Ethan mě opatrně položil na zem a já si všimla, že v autobuse už jsem jenom já, Claire a Ethan s nějakým klukem.

,,Kde jsou všichni?" Zamumlám. Strhnu tašku z ramene od Ethana a dám jí na svoje rameno. 

,,Už mají klíčky a dávno svoji chatku, ale my tady všichni čekáme, až se probudíš. Víš, že je nebezpečný usnout s takovým matrošem v těle?" Zpraží mě pohledem. Teď je celkem jak moje máma.

,,Tak jdeme, ne?" Vydám se jako první z autobusu pryč a nadechnu se čerstvého vzduchu. 

,,Kdybys chtěla, tak takového matrošem mám plnou skříň" Ozve se vedle mě najednou. Očima proskenuju toho kluka od Ethana a pak pokrčím rameny. 

,,Možná někdy" Pronesu a zavěsím se o Claire, jdeme spolu až k naší chatce s číslem osmnáct a i společně vejdeme dovnitř.

,,Čekala jsem to horší" Nadšeně si vezme postel dál od okna a já si s povzdechem lehnu na tu u okna. 

,,Já teda mnohem lepší" Ušklíbnu se. 

,,Čí jsou tady ty dvě postele?" Dodám. 

,,Naše" Vyděsí mě hlas od toho kluka, který přímo vpadnul do naší chatky. 

,,COŽE?" Vyjeveně řekneme s Claire najednou. 

,,Uklidněte se, taky z toho nejsem nadšenej" Hodí na zem tašku a skočí na svoji postel Ethan. 

,,Dylan" Usměje se na mě kluk s blond vlasy.

,,Madison" Bez zájmu se otočím zády ke všem. Ale Dylan měl jiný plán.
Sedl si na moji postel a natáhl se vedle mě. 

,,Co děláš? Vždyť tam je tvoje postel" Strčím ho loktem do žeber. 

,,Tahle se mi zdá pohodlnější, můžu spát s tebou?"

,,Ne!" 

,,Já jsem Claire" Skočí do toho moje kamarádka. Zachránkyně. 

,,To si radši vezmu tvoji postel" Upřesním ještě a vyskočím na nohy. Tašku hodím na jinou postel mezi Ethana a Dylana. Super. Radši jsem si měla nechat tam tu. Lehla jsem si na ni a zavřela oči. Nerada jsem to přiznávala, ale tahle fakt není moc pohodlná. 

,,Já vím, ale já teď mluvil s touhle kráskou" Zamrkal na mě. Otráveně jsem se otočila na druhou stranu. Sakra. Fakt jsem si tu postel měla nechat, protože na druhé straně je Ethan. Naštvaně jsem si dala hlavu pod deku a nehodlala vylézt. 

,,Ale no tak! To si tu peřinu vezmeš sebou i na oběd?" Škádlil mě a já si objala kolena rukama, abych si udělala větší pohodlí.

,,Když to bude potřeba" Pokrčím rameny a pak si uvědomím, že to nejspíš neviděl. No a co. 

,,Škoda, že nechodím k vám na školu, mohl bych vidět tebe i tu tvou krásnou prdýlku každý den. Možná bych si i plácl"

,,Drž hubu!" Vyjeknu. Peřinu strhnu a naštvaně mi z očí srší blesky. 

,,No vidíš jak to jde" Cvrnkul mě do nosu a usmál se. Nevěřícně jsem na něj civěla. 

,,Vybalím si" Zavrčím a vstanu. Popadnu svojí tašku a dojdu k obří skříní. Opatrně jsem ji otevřela a úlevou se mi podlomila kolena.
Rychle jsem se chytla dvířek od skříně a pohlédla na ostatní, jestli to náhodou neviděli. Smůla. Claire i ti dva blbečci byli připraveni vystartovat z jejich postýlek a zachránit mě. 

,,Jsi v pohodě?" Vstala Claire a dala mi pramínek vlasů za ucho. 

,,Jo jen se mi trošku zamotala hlava" Zalžu. Nebo vlastně nezalžu. Prostě jsem sebou málem hodila o zem, protože jsem se bála, že ta skříň bude úplně v hrozném stavu, ale nakonec je krásná. 

,,Fakt? Já už myslela, že tu fakt odpadneš" Zasmála se a sedla si. 

,,Nejsi sama" Vykulenýma očima mě Dylan sledoval. Ethan něco ťukal na mobilu a já nevěděla co říct.
Místo toho jsem se otočila zpět a vybalila si těch pár věcí. Spodní prádlo s plavkama jsem radši nechala v tašce a tu hodila nahoru na skříň.
Zničehonic se ozvalo fakt ošklivé písknutí na píšťalku. Tak hrozné, že jsem si musela zakrýt uši. 

,,Co to kurva je?" Zoufale si povzdychnu. 

,,Oznámení, že máme jít na oběd" odpoví Claire a vyjde z chatky. Dylan ji byl v patách a já hned za nimi. Ale Ethan mě chytil za loket a nedovolil mi odejít. 

,,Co zas? Hlavně se mě nepokoušej zase líbat" Vyštěknu na něj a vytrhnu se mu. 

,,To fakt v plánu nemám, Dylan tě má celou pro sebe" Usměje se. On se fakt usmívá? Fakt ho nesnáším.

,,Nemá, protože nestojím o dalšího blbečka v životě" Prsknu a otočím se na pátě, ale znovu mě chytí. 

,,Můžeš toho nechat?!" Znovu se mu vytrhnu. 

,,Promiň, že jsem tě líbal. Já byl jen hodně rozrušený a tys mě tak provokovala! Chovala ses jako úplná mrcha" 

,,Mrcha? Já? Já se snažila s tebou vycházet jako kamarádka, jen tys to celé pokazil. Rozumíš?" Přivřu oči a naposledy si ho prohlédnu. Nebudu říkat, že jeho tetování vyčuhující z pod černého trička, mě neokouzlilo. Miluju tetování. Kruci. Ethan si všiml, že jsem si ho prohlížela a proto se rozešla směrem k jídelně. 

UŽ zase?! 

,,Co?!" Vykřiknu na něj, když už mě po třetí chytil za loket a otočil k sobě. 

,,Jídelna je tam tím směrem" Ušklíbl se. Pustil mě a rozešel se tím směrem do velké budovy. Aha.

A to mi třeba nemohl říct bez toho aniž by na mě furt sahal ? Chápu, že klukům přijdu atraktivní, ale takhle aby na mě furt někdo sahal a hrál si semnou jak s panenkou nesnáším. Nejradši bych tyhle lidi úplně zabila. Dementi.

,,Kde jsi byla?" Řekne Claire hned jak dosednu i s talířem ke stolu. 

,,No protože si mě nechala na pospas tvému nevlastnímu bráchovi, tak v pekle" Prsknu po ní a napíchnu na vidličku bramboru tak silně, až se celá rozmáčkne o talíř a vyletí i mimo talíř. Doprdele. Claire na mě koukala jako na šílence. Vždyť jsem nic tak hrozného neřekla, ne?

,,Co je mezi vámi?" Nahne svůj obličej blíže ke mě a vyčkává na odpověď.

,,Nic, prostě spolu nevycházíme a nesnášíme se. Nehledej za tím nic víc" Bordel, co jsem udělala s bramborou smetu nenápadně na zem, abych nevypadala vyvedená z míry. 

,,Hele mě můžeš říct všechno, jsem tvoje nová nejlepší kámoška" Natáhne se po mojí ruce, ale já se odtáhnu tak rychle,  že si na moment myslím, že jsem upír. Prudce jsem i vstala a porazila židli na zem. Nic z tohohle jsem nechtěla, ale najednou jsem si uvědomila jednu hodně zásadní věc. Claire se strašně podobá na Caroline. Nemluvně o stejně barevných vlasech a podobném jménu. Tohle je hodně špatný sen. Vlastně realita.