Kdyby

Kapitola Druhá

Věděla jsem, že pohřby bývají smutné. Ale já se cítila více jak smutná, chtěla jsem křičet a zároveň jsem myslela, že znova omdlím. Bylo mi špatně a nevěděla jsem, co mám říct. Jak se s ní rozloučit. Její máma to po mě chce. Koupila jsem figurku jednorožce, protože jsme kdysi milovaly jednorožce. Ale nevím co říct.
Bojím se, že řeknu něco špatně a vše pokazím.

Sundala jsem z ramínka černé šaty s dlouhým rukávem. Jsou mi nad kolena. K nim mám černý boty na menším podpatku. Vzala bych si s krátkým rukávem, ale mám na paži tetování o kterém máma neví.
Je to jen malá holubička, ale je nepřehlédnutelná.
Vzala jsem si malou černou kabelku a strčila jsem do ní telefon a jednorožce.
V koupelně jsem si rozčesala své černé vlasy. Chtěla jsem si dát řasenku, ale pak jsem si uvědomila, že to radši není dobrý nápad. Doufám, že se tam nerozbrečím před všemi těmi lidmi, protože když brečím, tak mám úplně červený obličej kromě čela.
Silně doufám, že to uteče jako voda.
,,Madison! Musíme jet"
Rychle jsem si na sebe stříkla první parfém po ruce a došla za mámou.
Měla černou sukni a černou halenku.
Boty má stejný, protože jsme je koupily spolu.
,,Sluší ti to" Zastrčí mi pramen vlasů za ucho a popostrčí mě ke dveřím.
Ven radši vyjdu dobrovolně, než aby mě pořád strkala.
Nastoupím do auta a zapnu si pás.
Máma udělá to stejný a po chvíli vyjede.

,,Jsem ráda, že jste obě přišly"
Chloe, máma od Caroline nás obě objala a políbila na tvář.
,,My také. Ještě jednou hrozně mě mrzí co se stalo a upřímnou soustrast. Kdyby něco stačí zavolat" Překvapeně jsem na mámu zvedla hlavu.
Od kdy je takhle starostlivá? Ještě předevčírem by řekla jen upřímnou soustrast a těšila by se domů.
,,Mockrát děkujeme"
,,Madison! Molly" Táta od Car.
,,Zdravím, upřímnou soustrast vaší rodině" Zlehka ho máma objala.
Já se jen křivě pousmála a také ho objala. Je to divný objímat tátu své kamarádky, ale dneska se to hodí.
,,Jsem rád, že jste tady. Pojďte už dovnitř. Brzy to začne"
Dovnitř jsem vešla jako první. Bylo tu chladno a plno lidí, co jsem v životě neviděla. Pak tu byli lidi, které znám až moc dobře a některé jsem jen viděla. Je tu dokonce Brandon, bývalý kluk od Car. Zvedla jsem ruku na důkaz pozdravu a Brad to zopakoval.
Ti dva se měli opravdu rádi, rozešli se jen proto, že Brandon musel odjet na vysokou.
Chloe mě s mámou dovedla do druhé řady, kde stál Brandon a ona si šla sednout do první, kde sedí její rodina.
Zamávala jsem všem, které jsem znala. Hned jsem měla lepší pocit.
Když konečně byli všichni na svých místech, máma od Car vstala a stoupla si k mikrofonu. Věděla jsem, že začala mluvit, ale mě nějak zalehlo v uších a nemohla jsem ji slyšet. Rozbušelo se mi srdce a zamotala se mi hlava.
Cítila jsem, jak mi kapky potu stékají z čela. Začalo mi v uších hučet a já bych omdlela, kdybych neslyšela své jméno.
,,Madison, jsi na řadě" zašeptal Brad. Aha. Už?
Pomalým krokem jsem se dostala až za ten pult. Na krátko jsem se otočila k rakvi a oči mi málem vypadli z důlku. Ona tam fakt leží. A mrtvá.
,,J-já opravdu nevím co říct"
Očima jsem bloudila po místnosti a zastavila jsem se na té milé sousedce.
Usmála se na mě, i když ji nejspíše bylo do pláče.
,,S Car jsme si byli hodně blízké, jako fakt blízké. Chodily jsme spolu do školky a pamatuji si, když mi nechutnalo nějaké jídlo, tak Car ho dojedla, protože jídlo zbožňovala.
Na základce jsme si spolu sedly do lavice a já si prvních pár týdnů myslela, že ji zabiju, protože mě neskutečně otravovala, víc než kdy jindy, ale pak mi došlo, že se chce semnou jen kamarádit. V té době jsem moc nevěděla, že takhle se tomu dá říkat kamarádství. Vždycky, když nás chtěl oblbnout nějakej kluk, tak jsme hrály, že jsme na holky, aby jsme nemusely chodit na rande, což se na střední změnilo. Carrie měla najednou zájem o kluky a já ji s němi pomáhala. Na chodbě jsem ji nenápadně žduchla a ona narazila do kluka, co se jí líbil a pak ho pozvala ven. Takhle to bylo vlastně s Brandonem. Mrzí mě, že už tady semnou není, protože nevím s kým se budu učit na maturitu"
Snažila jsem se to odlehčit, ale slzy si našly cestu ven. Proto jsem se jen na všechny usmála.
Vytáhla jsem z kabelky jednorožce a položila ho na rakev. Ještě chvíli jsem tam stála a pak jen poděkovala a rychle se pakovala zpátky. Najednou jsem toho měla plno na jazyku, ale pláč mi to překazil a mě vystřídal Brandon. Vypadal celkem vyrovnaně na to, že musí mluvit o své mrtvé holce.
Nad tou myšlenkou jsem sebou škubla. Co se to semnou děje?
Zatímco Brandon začal něco žvatlat, já si nenápadně vytáhla telefon z kabelky a rozsvítila ho. Na tapetě mám pořád fotku s Caroline.
Byly jsme ten den na pouti a držíme cukrovou vatu. Smějeme se a vypadáme tak šťastně. Car teď leží mrtvá v rakvi a já jsem zlomená na tisíc kousků.
Najela jsem na galerii a klikla na album C. Několik tisíc fotek jen s Car.
Popadla mě touha je všechny smazat, ale vím, že později bych litovala.
,,Mad vypni ten telefon, už se půjdeme najíst a domů. Vydrž to" Zakroutila jsem očima a telefon schovala do kabelky. Brandon se usadil vedle mě a vypadal fakt hrozně. Na očích jsem mu viděla, že by se nejradši rozbrečel.
Proto jsem ho lehce chytila za ruku. Vypadal překvapeně, ale kdo by nebyl, když sahám na kluka na pohřbu. Pane bože. Já jsem asi zvrhlá. Spíš určitě.
,,Dík" zašeptal. Jen jsem přikývla a oči jsem přesunula na tátu od Car. Stál tam a vypadal tak zničeně a bezradně.
,,Víte, ztratit dítě je asi ta nejhorší věc na světě. Ještě když zemře tak v mladém věku. Car bylo devatenáct, chtěla na vysokou, aby jednou mohla být veterinářka. Věřím, že by byla skvělá. Když byla s Madison, šlo ji všechno tak skvěle a nic ji v životě nechybělo. Tedy, nezapomínám na Brandona, s kterým se sice rozešla kvůli dálce, ale i tak byli v kontaktu. Vím to. Caroline po nocích volala jen s dvěma osobama, což byla Madison a Brandonem. Takže když skončila jeden hovor, věděl jsem, že to bude on" Tázavě jsem se koukla na Brada.
Ten se na mě jen uličnicky usmál.
Věděla jsem, že jsou v kontaktu, ale volat po nocích hned po mě? To by mě nenapadlo.
,,Někdy jsem ji pozoroval jak spí, protože jsem nemohl uvěřit, jak nádherná je a že je to moje dcera.
Teď chci jen aby se dobře prospala a odpočívala v pokoji" Pousmál se na všechny v místnosti.
,,Teď prosím, aby jsme se přemístili k nám domů, na menší hostinu"
Cože? Já neuvidím jak berou její rakev a jedou ji zakopat. Sakra. Chtěla jsem to tak vidět, protože nechci věřit tomu, že je fakt pryč.
Všichni v místnosti vstali a začali pomalu vycházet ven. Já se postavila, až se postavil Brandon. Pořád jsem ho držela za ruku a chtěla jsem ho držet pořád. Tohle je jedna z vzpomínek na Caroline a já zítra odlétám pryč.
,,Můžeme? "
,,Jo" zašeptám. Naposledy se ohlédnu na Car a pak ruka v ruce s Brandonem vyjdeme ven. Máma je nám v patách.
Cesta trvá asi deset minut, když už konečně jsme tady. U Car doma to vypadá stejně jako vždy, až na ty stoly s občerstvením. Chloe začala nalévat nějaké určitě drahé víno a rozdávala ho všem. Jednu dala i mě, mámě a Brandonovi.
,,Chtěla bych připít na svou jedinou dceru, ať odpočívá v pokoji. Bylo to světlo v mém životě a teď je pryč, takže bych byla ráda, aby jste na ni mysleli jen v dobrém a v hlavě si přehrávali jen ty dobré vzpomínky"
Skleničku dala do vzduchu a my taky. Všichni se napili,ale já tu skleničku vypila najednou. Přišlo mi to blbé, ale všichni si můžou o mě říkat co chtějí.
,,Nechtěla bys zítra něco podniknout? Než odjedu" Cože?
,,Já zítra ráno odlétám do Anglie, promiň" zašeptám.
,,Za tátou? Splněný sen, předpokládám" Měl pravdu. Jenže teď se mi moc nechce, když si vzpomenu, že tady mám s Caroline nejvíce vzpomínek. Smutně přikývnu.
,,Kdy ses s ní viděl naposledy?" Nevím proč mám potřebu se na to ptát, ale chci to vědět pro svůj pocit.
,,Asi měsíc zpět, když jsem přijel domů a volal jsem s ní v den kdy jste šli na party, vybíral jsem ji oblečení"
Páni.
,,Aha. Celkem mě překvapilo, že jste spolu volali, Car mi o tom neřekla"
Cítila jsem se poníženě. Nevěděla jsem o tom, že moje kámoška volala se svým bývalým.
,,Chtěla ti to říct, ale už to nestihla"
Zvedla jsem k němu oči. Po tvářích mu tekly slzy, ale přesto se snažil tvářit normálně.
,,Budeš mi chybět a Car už mi chybí"
,,Ty mě taky" Řekl a opatrně mě objal.
,,Taak Madi už by jsme měli jít, musíš se sbalit a nachystat" Odtáhla jsem se od Brandona a přikývla.
,,Tak v příštím životě" Musela jsem se tomu usmát. V příštím životě? Možná ještě někdy potkám Caroline.
Rychle jsem se ještě rozloučila s ostatními a pak mě máma dotáhla až k autu. Už mě bolely nohy.