Kdyby

Kapitola čtyřicátá třetí

,,Máš všechno?" Vyhrkne Allison po cestě do auta.

,,Jo mám, neptej se už, jinak si tam nechaj tebe" Zasměju se a otevřu si dveře od auta.

,,Máš pravdu, jedeme, Claire na nás čeká doma" Zarazím se v pohybu a otočím se na Allison, která dělá, jako kdyby nic neřekla. U Claire doma? I blbý by věděl, co tohle znamená.

,,Nebude tam" Povzdychne si, strčí mě do auta, já si zapnu pás a sleduju, jak Allison řídí. Strašně ráda bych si sedla za volant, ale nemyslím si, že je to nějak dobrý nápad. Buď bych se vybourala, protože bych nedokázala dávat pozor a nebo bych se ani nerozjela. Zaženu myšlenku na řízení a představuju si, jak mám své dvě miminka. Vozím je v kočárku po boku Ethana. Tak krásná představa až se mi nechce věřit, že by jsme takhle jednou mohli skončit.

,,Madison! No tak!" Probudí mě Allison. Zamžikám očima a rozhlédnu se kolem sebe. Aha, už jsme tady.

,,Už jdu" Zamumlám a vystoupím z auta.

,,Pamatuješ, jak jsem říkala, že tohle nemáš dělat?" Postaví se mi do cesty se zamračeným výrazem.

,,Ano pamatuju" Myknu rameny. Obejdu si ji, když si všimnu přijíždějícího auta. Hodně známého. Vůbec si nevšímám Allison, co se po mě ožene a vběhnu dovnitř ke Claire. Ta jakmile mě uvidí tak vyděšeně vyskočí.

,,Maddie! Nemůžeš sem takhle vtrhnout" Rozesměje se ale vzápětí zvážní.

,,Já vím, můžu k tobě do pokoje na chvíli?" Očima těkám po místnosti.

,,Jo, ale proč?" Zakroutí zmateně hlavou.

,,Kde je?! Celou cestu jsem vás sledoval, tak nehraj blbou!" Uslyším jeho hlas a já se dám na útěk po schodech nahoru. 

,,Mads!" Sykne Claire a běží zamnou. ,,S takovým pupkem bys neměla běhat" dodá. Neodpovídám a otevírám dveře do jejího pokoje, Claire za námi zavře a zamkne.

,,Vysvětluj" Promluví bez mrknutí oka a u toho si dupne nohou. První se posadím na postel, abych se vydýchala.

,,Nechci ho ještě potkat, nevidíš tohle? Určitě by utekl" 

,,Utekl? Ten je to tebe tak zblázněnej, až mě z toho bolí hlava" Zažertuje. 

,,Když myslíš" Myknu rameny a položím se celá na postel. Pořádně si protáhnu nohy a záda.

,,Jak se má sůl a pepř?" Usměje se.

,,Fajn, myslím, určitě lépe než já" Úsměv ji oplatím a vyhrnu si tričko. Přejedu prsty po malinkých jizvičkách, co se mi bohužel udělali, kvůli mým dětem, ale nevadí mi to.

,,Už se na ně tak těším! Jak dlouho ještě?" Přejede nadšeně dlaní po bříšku.

,,Ještě čtyři měsíce, termín mám pátýho května" Už se mi pomalu začíná vybavovat krásná představa mě a miminek, ale někdo zabuší na dveře.

,,Už je pryč, pojďte! Už máme zpoždění" Uslyšíme Allison. Claire mi pomůže vstát, odemkne dveře a obě z nich vyjdeme.

,,Dneska se bude hodně pít, což bohužel nemůžeš, ale tvůj táta koupil hodně pomerančových džusíků" Zazubí se na mě All. 

,,A co vlastně jdeme slavit?" 

,,Naše zásnuby a tvoje těhotenství, všichni se musí dozvědět, že jsi těhotná a co za pohlaví čekáš!"

,,To jsem jim to nemohla poslat mailem?" Ušklíbnu se pobaveně.

,,Nemohla" Zamračí se obě a každá mě popadne za jednu ruku. Vedou mě zase zpět dolů a zase zpět do auta. Na co jsme lezly dovnitř?- Aha, já tu vběhla.