Kdyby

Kapitola osmnáctá

 Než se naděju, tak je tady den odjezdu. Jsem tak nadšená, že konečně odjíždíme. Dokonce jsem vstala s dobrou náladou a na snídani vesele uvítala Logana a kluky. Sblížili jsme se za těch pár dnů neskutečně moc a jsem ráda. Logan mi sice tu Mayu nijak nevysvětlil, ale hádám, že je to prostě jeho holka a mě jako nováčka prostě chtěl zviditelnit. Ethan se mi od naší poslední společné chvilky vyhýbá. Na chatce nespal a pak si přišel jen pro tašku, kterou mu sbalil Dylan. Pořád přemýšlím nad tím, jestli toho lituju a abych pravdu řekla, tak ne. V té chvíli jsem sice opilá byla, ale fakt jsem to chtěla. 

,,Vím, že si říkala, že dneska s náma nikam nejdeš, ale přišel jsem se za kluky a Allison přimluvit" Vejde do naší chatky Logan s batohem v ruce. Za deset minut odjíždíme a já nemám sbaleno. Na snídani jsme to trošku protáhli a já mám chatku nejdál ze všech.

,,Můj názor je pořád stejný" Ujistím ho a snažím se ujistit i sama sebe. Do toho klubu bych šla, ale pořád se mi do paměti vkrádá myšlenka, že mi Ethan řekl, že tam semnou půjde.

,,Musíš ho pustit z hlavy, je to debil" 

,,Já nad ním nepřemýšlím!" Vykřiknu okamžitě.

,,To určitě, zamiluj se třeba do Dylana nebo do mě" 

,,Prosím? Já do něj nejsem zamilovaná, známe se týden" Odseknu a naštvaně hodím do tašky poslední tričko. Claire s Dylanem už dávno opustili pokoj a nebaví se semnou. Já se nebavím s nimi. Dylan se semnou snaží komunikovat, ale já ho ignoruji. Oba mi něco tají a kryjí Ethana.

,,Někde jsem četl, že na zamilování stačí čtyři minuty" Zamrká na mě a vezme mi moji tašku z ruky. Někdy mi připadá, že se Logan furt snaží o něco víc a já nevím jak se cítit. Samozřejmě mi to lichotí, ale je to Logan a pak je tu jméno Maya.

,,U mě to trvá sto let" Vypláznu jazyk a obejdu ho z chatky ven. Logan vyjde z chatky zamnou a já ji zamknu. 

,,Vůbec nechápu, že se s tebou vůbec bavím" Zažertuje a strčí do mě loktem.

,,Mě taky" Přitakám s úsměvem a vlezu do autobusu.

,,Můžu si sednou s tebou?" Zeptá se mě, zrovna když chci dát na sedačku vedle mě moji tašku, člověk, kterého bych tu nečekala. S falešným úsměvem zvednu hlavu.

,,To myslíš vážně? Pokud vím tak Logan semnou má sedět" 

,,Ten už sedí u Jacoba" Ukáže na něj prstem. S uchechtnutím dám tašku ze sedadla pryč a nechám tak Ethana si sednout vedle mě. Mlčky si strčím sluchátka do uší a zapnu písničku. Asi jsem si myslela moc, protože Ethan mi okamžitě sluchátko vytáhne a čeká, až si vytáhnu i to druhé. 

,,Co chceš?" Prsknu netrpělivě a vytáhnu i to druhé.

,,Chci s tebou mluvit o tom, co se stalo" Řekne s vážnou tváří. Tak to je síla. Celou dobu mě ignoruje a teď to chce probrat? Já vlastně ani nechápu, co to do nás vjelo! Vždyť Ethan na mě měl nějakou alergii, od doby, co mě políbil u nich doma. Najednou jsme se spolu opili a malém spolu vyspali. Náš vztah, nevztah, kamarádství nebo nekamarádství nedává smysl. 

,,Mluv" Pobídnu ho.

,,Nechci říct, že to byla chyba, protože se mi to moc líbilo, ale nesmí se to opakovat" Koutkem oka na mě pohlédne. Já teď s chladnou tváří nemám slov. Byla to ta nejúžasnější věc, co se mi kdy stala s klukem a on nechce, aby se to opakovalo. Nemám slov.

,,Nebudeš na to nijak reagovat?" Pozvedne obočí.

,,Proč bych měla? Právě jsi naznačil, že to byla chyba"

,,Nebyla! Taková věc by ani chyba být nemohla" Vyhrkne a natočí se celým tělem ke mě.

,,Tak proč se to nemůže opakovat? Udělala jsem ti něco hrozného o čem nevím? Já v životě dělám spoustu chyb, ale právě jsem nic neudělala" Bráním se okamžitě a taky se na něj natočím. Máme štěstí, že naše konverzace v autobuse nikoho nezajímá a my tak nemusíme šeptat.

,,Ty chceš aby se to opakovalo?" Překvapeně si mě celou prohlédne.

,,A proč ne? Nemusíme spolu chodit, to ani nechci, ale -" 

,,Nemůžeme být kamarádi s výhodama" Přeruší mě hned. 

,,Tak co chceš?!" Vykřiknu dostatečně nahlas, dokonce si mě všimne i Logan vzadu.

,,Chci aby jsme byli kamarádi" Dostane ze sebe, ještě před tím, než k nám dojde Logan i se svojí taškou.

,,Nějaký problém?" Probodne Ethana pohledem a dívá se na něj vražedněji, než já dokážu.

,,Ne, jen jsem si přišel pokecat se svojí kámoškou" Poplácá mě po rameni a dá se na odchod. Jenom před tím, než odejde, se na Logana ušklíbne a mě sjede pohledem. Jestli chce být kamarád, tak by se měl na mě přestat takhle dívat. Jeho pohled vždy doslova říká "TEĎ TĚ SVLÉKNU A OJEDU" 

,,Co chtěl?" Zavrčí potichu a sedne si vedle mě. Zakroutím hlavou ve snaze se vyhnout otázce, ale Logan má celkem přesvědčivý pohled.

,,Urovnat příměří, jsme teď kámoši" Řeknu a připadá mi, že lžu sama sobě. Jenže nelžu. Myslím teda. 

,,Kámoši? A to co jste dělali na té lavičce?" Zeptá se kousavě. Otevřu pusu s tím, že chci něco říct. Ale místo toho si jen povzdychnu a zastrčím sluchátka do uší. Písničku nepouštím, jen si nechávám sluchátka a čekám, až se učitelka bude ptát na čísla.

,,Maddie?" Zašeptá. 

,,Co je?" Natočím na něj hlavu.

,,Promiň, já to tak nemyslel. Jen mě strašně štve, jak se ten čůrák chová" Omluví se a taky se na mě natočí.

,,V pohodě, nic to neznamenalo, takže mi je jedno, že se o tom mluví" Pokrčím rameny. Musím párkrát zamrkat, protože bůh ví proč, ale najednou se mi chtělo brečet.

,,Dobře. A půjdeš s námi dnes do toho klubu?" 

,,Ne" Usměju se na něj a nechám ho s udiveným výrazem zírat. 

,,Vždyť se jen opijeme, nebuď srab"

,,Srab? Kdybys viděl, jak se dokážu opít" Odfrknu si a zakroutím u toho hlavou.

,,Tak mi to dnes ukážeš" Zazubí se na mě. 

,,Ne" Zopakuji a spokojeně si zastrčím sluchátka do uší.  Řeknu učitelce své číslo a opřu se o okénko. Pár hodin ještě na zadku sedět budu a provokovat Logana je ta nejzábavnější věc na světě, takže chvíli hraju, že se s ním nebavím, ale pak se oba smějeme a posloucháme písničky z mého telefonu.