Kdyby

Kapitola patnáctá

Po dnešním hnusném a krutém odmítnutí, jsem se rozhodla, že se budu dneska všem vyhýbat. Dokonce i Allison. Ethan mi tak zničil náladu, že jsem neměla náladu na žádný lidský kontakt. Učitelka oznámila, že jdeme na výšlap a pak do města. Město mi tak nevadilo, ale výšlap asi nedám. Jsem tak v blbé náladě, až mě to i unavuje.

,,Čísla! Honem, nemáme moc času!" Zvolá učitelka a mí spolužáci i nespolužáci začnou říkat svá čísla. Dojde i na mě, tak jen sklesle řeknu své číslo a znovu se ponořím do svých myšlenek. Nebudu lhát, chybí mi táta i máma. Jsou to přeci jen moji rodiče a šest let mě spolu vychovávali. Když jsem měla šest, tak máma přišla na tátovu nevěru a rozvedli se. Nic víc v tom nebylo a já šla mámě do péče. Soud také rozhodl, že je na mámě, jestli se budu stýkat s tátou. Jenomže to šlo hůř, když se táta odstěhoval až do Anglie. Máma chtěla zůstat v San Franciscu, jen jsme se přestěhovali do jiného domu. 

,,Máme být ve dvojicích, můžu být s tebou?" Vyruší mě z mých myšlenek klučičí hlas. Jen na něj nevěřícně zvednu oči a přidám do kroku.

,,No tak, já tě nechtěl tak krutě odehnat, ale nedalas mi na výběr" Dožene mě. Snažím se ze všech sil na sobě nic znát. Tahle věta mě stačila tak vytočit a já se rozhodla ho ignorovat úplně. 

,,Já tě donutím mluvit,  víš, že jo?" Rýpne si do mě a loktem do mě šťouchne. Klid Madison. Nepodlehni a nezačni po něm hned ječet.

,,Promluvíš, když řeknu, že s tebou do toho klubu půjdu?" Navrhne až moc sebejistě. Nesouhlasně zakroutím hlavou a v hlavě si dám pár facek. Ani žádné kroucení hlavou!

,,Jak chceš, já to nevzdám" Laxně pokrčí rameny a ruce si dá do kapes. Já se koušu zubama zevnitř do tváře a mlčím. Tak strašně mu chci říct něco hodně kousavýho, ale vydržím to. Nejsem slaboch, co furt musí mluvit. Mluvení mám ráda, ale jen když mluvím s lidmi co mám ráda. Ethan mezi ně nepatří a jestli si myslí, že promluvím, jen když řekne, že semnou půjde do klubu, tak se hodně mýlí. Už mi ublížil a odmítl mě. Teď je řada na mě a já si vybrala ignorování.

,,Teď vás na hodinu rozpustím, ale do hodiny tady všichni budou. Jinak si mě nepřejte!" Pohrozí nám ta furt optimistická učitelka a pro jistotu nám všem rozdá její číslo. Já být učitelkou, tak to nědělám, ale co s tím nadělám? 

Před deseti minutami mi Ethan oznámil, že si na tři minuty odskočí za někým a pak mě zase bude otravovat, ale místo toho už deset minut chodím sama po městě a koukám po různých obchodech. Nejvíce mě zaujala vinotéka a já si jedno víno koupila. Suché a bílé, moje nejoblibenější. Nechci říkat, že mi vadí, že semnou Ethan není, ale vadí mi to. Byla jsem připravená na jeho přítomnost jak nikdy a on se už neukáže. Debil. Vytáhnu si mobil se sluchátky a pustím nějakou random písničku. Vejdu do obchodu s čokoládou, kde si koupím jednu mléčnou a zase z obchodu vyjdu. Nudím se jako prase a nevím co mám dělat. Ne! Tak tohle je buď hodně špatná karma nebo jen malé neštěstí. Přímo naproti mě z rohu se vynořil Logan se svojí partičkou, ale naštěstí mě nezaregistroval, takže jsem se okamžitě na podpatku otočila a přidala do kroku. Kde je kurva nějaký místo, kde se můžu schov-

,,Aaaaahhhhh!!!" Vykřiknu vzápětí po té myšlence. Právě jsem se stala obětí únosu. Můj únosce mi dlaní přikryl ústa a zatáhl do rohu nějaké uličky. Byla jsem na něj nalepená zády, takže vůbec nevím jak vypadal.

,,Neřvi" Zašeptá mi do ucha a i semnou se natlačí úplně do rohu té uličky. To je můj konec. Mami, tati a Allison, měla jsem vás ráda.

,,Můžeš mě pustit?! Čeká na mě můj kluk" Snažím se to říct zřetelně, ale jeho dlaň na mojí puse mi vadí. Hned jak mě tohle napadne, tak ho pořádně kousnu.

,,Madison" Zakňučí už mnohem známější hlas. Tak počkat, tohohle únosce znám. 

,,Neříkej mi, že ty jsi Ethan" Vydechnu zoufale a když si mě otočí čelem k sobě, tak se fakt zoufale začnu smát. Ne zoufale, spíš úplně vyděšeně až naštvaně k smrti.

,,Já ti říkal, že tě donutím mluvit. Nevěřila si mi" Připomene dost důrazně a mě až teď došlo, jak blízko si jsme. Poplach! Rychle pryč.

,,Super, mluvím. Jdeme" Zkusím se mu vysmeknout, ale jeho ruka je rychlejší než cele moje tělo a uvěznil mě svýma rukama kolem hlavy.

,,Nevěděl jsem, že máš kluka" Nevinně se na mě usměje. Zabiju ho. Fakt, že jo!

,,Myslela jsem, že mě někdo unesl, nemůžeš se mi divit" Prsknu a zatlačím mu do ramen, aby se trošku ode mě oddálil. Měla bych se už snažit o tak těžké věci, jako dostat se pryč od nějakého kluka.

,,To tě ani nenapadlo, že to můžu být já?" Vysměje  se mi do tváře.

,,Ne, snažila jsem se zmizet. Naproti mě šel Logan" Vyhrknu naštvaně a znovu do něj zatlačím. Nic.

,,Vidíš! Zachránil jsem tě" 

,,Spíš ohrozil na životě" Řeknu mu na zpět. Oba jsem nasadili kamennou tvář, ale nám obou cukaly koutky. Nevydrželi jsme to a rozesmáli se na celé kolo. Myslela jsem, že mě nemůže už nic dneska překvapit, ale jakmile se mě Ethan pokusil  políbit- to už je něco.

,,Co to bylo?" Vyjeknu nahlas a okamžitě se od něj oddálím. Pokazil to, pokazil všechno.

,,Nevím, vůbec nevím. Něco mě jen zmátlo, promiň" Vydechne ještě zoufaleji, než já.

,,Co tě tak mohlo doprdele zmást? Vždyť jsme se jen smáli" Vyjedu po něm naštvaně a praštím ho do ramene.

,,Nemůžeš se divit, když tě kluk bude chtít sbalit nebo políbit a nebo dostat do postele, kdybys na sobě neměla tu mikinu a tepláky tak bys mohla být úplně ukázková kurva" Dostane ze sebe lehce, jako kdyby tohle říkal holkám pořád. Mě tohle říkat nebude. Napřáhla jsem se a vlepila mu takovou facku, až mě zabolelo na dlani. 

,,Tohle si nech pro někoho jiného. Jednou jsem vypadala přesně jako ta kurva a pak jsem skončila znásilněná v keři" Procedím skrz zuby a se slzami v očích se vymyknu ruce, co se mě ještě snažila chytit a odkráčím od něj. Nebo se pokusím.

,,Madison, nemůžeš tohle někomu oznámit a pak od něj odejít" Naštvaně si mě za loket otočí k sobě.

,,Věděl si to už včera" Zašeptám sklesle.

,,Jo, ale nevěděl jsem, že říkáš fakt pravdu" Řekne. Jen smutně přikývnu a už zase mlčím. Ethan mě vzal kolem ramen a došel semnou až k zmrzlinářství. Koupil mi čokoládovou zmrzlinu a sobě si vzal jahodovou.  Později jsme došli někam mimo město na nějakou lavičku a já vytáhla víno. Usmála jsem se, když on ze svého batohu vytáhl flašku rumu. 

,,Viděl jsem tě kupovat víno, tak jsem taky něco koupil" Mykne rameny a pořádně si lokne z hrdla a nabídne mi. S úsměvem si od něj flašku vezmu a taky se napiju.